Namol

Když je někdo namol, není lehce opilý, nemá jen takovou, jak říkávali dámy špičku. Kdo je namol, je opilý hodně, skoro totálně. Pokud mluví, tak nesrozumitelně blekotá, pokud se udrží na nohou, pak se motá jako - ano, třeba jako mol. Pro mola, šatního motýlka, jak se píše v křížovkách, je opravdu typický takový jako motavý let, let jakoby nesměřující přímo k cíli; mol létá jako by byl opilý. Nejsou ale jen šatní moli, existují i moli takzvaní pivní nebo vinní. U nich je motavý, opilý let ještě abych tak řekl logičtější. A protože pivním a vinným molům se zdrobněle říkalo molek a molek se objevuje ve starší české literatuře jako označení opilce, zdá se být úplně jasné, že spojení být namol ve významu být totálně opilý souvisí s motýly z čeledi molovitých, tedy s jejich způsobem letu.

Než povím, že tato teorie o původu spojení být namol je pravděpodobná, ale není jediná, řeknu, že všeslovanské slovo mol má indoevropský původ, že pochází od kořene mel-, drobit, mlít. Takže mol je ten, kdo rozrušuje, drobí, mele různé věci, například textilie nebo kožešiny. Švédové takovým motýlkům říkají mal, Němci Milbe a staří Indové jednomu druhu červa říkali maluka.

A teď tu druhou teorii o vzniku spojení být namol. Podle ní tu o žádné moly nejde. Spojení jsme prý přejali z němčiny, lépe řečeno z německého argotu, kde je pro opilost slovo Molum, což je výraz, který pochází z židovského jazyka jidiš, kde mole znamená plný - v tomto případě alkoholu.

Na začátku jsem se zmínil o špičce jako elegantním pojmenování lehké opilosti. Toto slovo v tomto významu jsme přejali z němčiny, kde Spitze je nejen naše špička, tedy zaostřené zakončení něčeho, ale naopak také počátek - v tomto případě opilosti.