Osudí

Nejprve tedy význam. Osudí je podle Slovníku spisovného jazyka českého "uzavřený otáčivý buben, do něhož jsou při tahu uložena čísla vydaných losů" a pak také volební schránce neboli urně se občas říká osudí. Obě tahle osudí mohou změnit osud, v první případě jednotlivcův, pokud je z osudí vytaženo jeho jméno či číslo a vyhrává se já nevím třeba milión, a v druhém případě mohou hlasy z volebního osudí změnit osud celého státu. Slovo osud má v těchto případech význam životní běh, událostí, dějiny. Původně se slovem osud pojmenovávala nadosobní síla, která předem určuje běh lidského života a kterou nelze překonat.

Michal Novotný

Vypadá to evidentně: významově související slova osud a osudí, která se liší jen jednou hláskou, jsou příbuzná. Opravdu nejsou, každé vzniklo jinak. Jiří Rejzek to uváděl už ve svém několik let starém etymologickém slovníku, teď se osudu a osudí věnuje podrobněji v letos vydaném sborníku Verba et historia. Podstatné jméno osud vzniklo ze starého českého osúditi, které původně znamenalo "to, co je člověku přisouzeno". Osudí pak, ještě za Jungmanna, znamenalo prostě nádoba, jakákoliv. Pro staré Čechy osudí byl třeba džbán a také sud. A právě se slovem sud výraz osudí souvisí, snad jsou to dvě varianty stejného slova, které původně znamenalo "něco, co je složené z několika dílů", protože má indoevropský kořen som-dho-, který znamenal "složit, dát dohromady". Sud a osudí snad tedy byly takové nádoby, které nebyly vydlabané z jednoho kusu dřeva. Dnešní význam slovu osudí dala jen jeho vnější podobnost se slovem osud. Osudí se začalo říkat, až někdy v 19. či dokonce ve 20. století, jen takovým nádobám, které takříkajíc mohou ovlivnit osud.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz