Pavel Cmíral - textař, scenárista a dramatik
2. únor 2012
Tandem
Jan Rosák pozval do Tandemu Pavla Cmírala. Tento textař, scenárista a dramatik například prozradil, jak si stojí dnešní textaři ve srovnání s mistry jeho doby a jak vznikl text hitu Petra Kotvalda "Mumuland".
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážení a milí přátelé, Tandem je tady, tak vám dobrý den přeje Jan Rosák. Z vašich ohlasů vím, že se na moje hosty těšíte. To je samozřejmě dobře, protože Tandem vám vždycky nabízí zajímavé osobnosti českého i moravského kulturního i společenského života. Výjimku neudělám ani dnes. Hostem Tandemu je autor řady hitů, které znáte z médií. Vítám textaře Pavla Cmírala. Ahoj, Pavle.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejlepší bude, když začnem opravdu nějakým tvým hitem, ať posluchači vědí, s kým mají tu čest.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle byl samozřejmě hit Petra Nováka, ale zároveň mého dnešního hosta, textaře Pavla Cmírala. A když jsem říkal v úvodu, že vám nabízíme zajímavé osobnosti českého i moravského kulturního a společenského života, tak v případě Pavla Cmírala to platí, protože teď seš česká osobnost a byl jsi moravská. Ty jsi se narodil stejně jako já na Moravě.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Jak říká Karel Vlach, vždycky říkával, že každý pořádný Pražák je Moravák. Takže, v podstatě já si myslím, že jsme /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, ty jsi spatřil světlo světa v Přerově.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
V Přerově, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídej, jaké bylo tvoje dětství a co si pamatuješ, ty nejzazší vzpomínky.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Nejzazší vzpomínky jsou vlastně až na Slovensku. Já jsem byl počat, když byli naši na práci v Německu, tak jsem vlastně už utíkal z Německa s nima v bříšku maminky. Tatínek byl z Přerova, tak jsme vlastně byli po válce v tom Přerově. Ale záhy jsme se pak stěhovali na Slovensko do Dubnice nad Váhom, kde táta vlastně sehnal zaměstnání. Takže, ty moje nejstarší vzpomínky jsou vlastně jako kdyby to. Ale záhy jsem já onemocněl černým kašlem, od tý doby nosím brejle, takže jsem nedochodil první třídu. No a pak jsme se posunuli na tu Moravu zase znova zpátky, ale do Uherskýho Brodu. Takže, já jsem vlastně jako Broďan, jako to tak beru, že jsem spíš než ten Přerovák jako z toho Uherskýho Brodu. A tam jsem teda vlastně i začal potom v 17, 18 v kapele hudební školy, pro kapelu hudební školy jsem začal textovat vlastně písničky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrál jsi taky na něco?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Já jsem hrál na klavír, ale to nebylo moc tak jako slavný. Ale to textování, to mě tenkrát nějak chytlo a bylo to fajn docela. Téměř jsem neodmaturoval kvůli tomu, no, odmaturoval jsem nakonec, já jsem dělal strojní průmyslovku, tak to byl stejně boj, že jo, protože já a převodovky, to nebyla žádná velká sláva. No, ale nicméně to byl jako kdyby začátek vlastně i toho mýho pak pozdějšího řemesla, který jsem jako dělal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatuješ si, o čem byl tvůj úplně první text?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
První text si pamatuju, to byla taková ta slavná skladba jazzová, jmenovalo se to bouře v mým podání, ale byly to vlastně, oni ty kluci hráli takový spíš jazzový věci a takový swingový věci tehdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi začal rovnou Bouří. Pak se to, předpokládám, začalo trochu uklidňovat, ne?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Pak se to uklidnilo, až potom, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já tady mám poznamenáno, že jsi odešel potom do Liberce. Je to tak?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
V Liberci jsem byl jeden čas a tam jsem studoval neúspěšně na technice. A tam jsem vlastně v tom Liberci poprvé udal text jako profesionálně, a to bylo v Ypsilonce u Kapitána Kida, kterej tam vlastně dělal svoje pořady. A já jsem napsal takovej volnej text svůj, bez muziky, to jsem mu tam nabídl a to tam zaznělo tehdy. Pak jsem se tam vrátil na místo činu jako autor loutkových her do Naivního divadla do toho stejnýho sálku vlastně jako časem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo v kterým roce?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To bylo už potom, to bylo už po 70.letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale právě v těch 70.jsi se naopak vrátil z Liberce zase na Moravu.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Do Brna, ano, a tam jsem začal spolupracovat s Českým rozhlasem, Československým rozhlasem tehdy jako vlastně autor hudebně-literárních pořadů. A tam jsem, takovej strašnej průšvih jsem tam měl, protože, tam byl výbornej šéf, vynikající do dodneška a ohromující člověk, pan Jaromír Nečas, kterej vlastně vládl tý hudební redakci. A my jsme dělali pořadu Vyššího populáru, což byly smyčce, smyčce, že jo, chvilku rytmika, pan Machek, že jo. No, tak já jsem ten pořad napsal, takový půlhodinky to byly. A ten pan Nečas, to byl takovej strašně fajn chlap, mi říkal: "No a slyšel jsi všechny ty skladby?" A to se mi stalo poprvý, kdy jsem všechny fakt neslyšel, jo. To bylo z těch starejch pásů a já jsem pak už některý ty názvy znal, tak říkám po pravdě ne. "Tak dobře, tak tady oprav tu jednu." A přišel jsem druhej den do rozhlasu a Jana, sekretářka, říkala, tam stál takovej yvsokánskej sloupec těch pásků, říká: "To máš trestnej poslech dneska odpoledne, abys při příštím psaní věděl." To byly takový poetický názvy těch orchestrálek a člověk, opravdu se to pletlo v hlavě potom. Ale byla to velká škola, musím říct, že to byla super škola.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne tak často mám příležitost si v Tandemu povídat s textařem, zvlášť profesionálním textařem, jako je Pavel Cmíral. Takže, se rád zeptám, protože mě to opravdu zajímá, jak je na tom dneska český text? Není náhodou trošičku na ústupu vzhledem k tomu, že, myslím text takový, jaký jsi dělal ty a děláš ty? Jestlipak ho náhodou nevytlačují spíš takové ty zvláštní formy, typu rap, house a podobně?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak to určitě, to je, je jiná doba vlastně. A vlastně naše generace, já teď počítám, já nevím, Zdeňka Rytíře, Edu Krečmara, že jo, Pavla Vrbu, tak vlastně my jsme byli taková určitá skupina lidí, který, myslím, že jsme psali ty texty sdělnější chvilkama. Pavel Vrba byl velkej mistr, že jo, a Eda Krečmar je velkej mistr tady v tom a že tahle ta škola textařská česká byla velmi dobrá. Já to neposuzuju, jestli dneska je horší nebo to, ale myslím si, že u některých písniček z těch novějších, když poslouchám, tak je to trošku takovej v uvozovkách poetismus, kterej někdy je trošku bez ladu a skladu. Já teda z textařů dnešních mám nejradši textaře skupiny Kabát, to jsou vopravdu, myslím, po tý profesionální stránce jsou to strašně dobře napsaný texty a jsou o něčem. Ono si to někdy člověk v tom hřmotu třeba neuvědomuje, ale když si to třeba potom přečtu v bukletu, tak jsou to velice dobrý texty. A ten rap, to jsou otázky, to musí si dělat raper sám, že jo, to my textaři bychom ani do tý pusy nedokázali napsat. Já teda ještě navíc dělám písničky pro dabing, pro takový ty disneovky filmy a takový i kratší některý a tam se třeba s tím rapem setkávám dost, protože v těch dětskejch pořadech, tam je to docela módní, že jo, v těch americkejch. A tam to je někdy opravdu, když na to nejsou noty, než to člověk oposlouchá, tak to je o nervy chvilkama a čeština a angličtina, to je strašně velkej rozdíl v tom, že angličtina má samý kratičký slabiky. To si pamatuju, když jsem dělal písničky do Tarzana, to dělal Phil Collins tu muziku. A on tam měl krásnej slogan, jako že jsme jeden svět dohromady a to bylo na tři tóny dlouhý. A teďka jsem tam tu myšlenku musel dostat, protože o tom ta píseň krásná byla. Čeština a tři tóny a slogan, to je opravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty pracuješ způsobem otextovat melodii a někdy taky děláš tím způsobem se skladatelem, že na tvůj text on píše melodii?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Jo, jo, tak je to v podstatě, to se dělá spíš u divadelních písniček, když je ten text nejdřív nebo u šansonů a tak, třeba s paní Hegerovou teďka jsme na tý poslední desce, když jsem tam dělal tu věc, tak vlastně to bylo jakože taková napřed nabídka jako kdyby na text volnej, ale potom jsme vlastně, potom vlastně mi ona na základě toho dala muziku a pak jsem dělal zase na muziku. Ale ten prvotní nápad byl jako do volnýho textu. Ale málo skladatelů taky to chce dělat, že jo, na ten text. To jsou lidi, kteří píšou třeba šansony, tak ty to dělají jako s chutí. Ale 98 procent člověk píše opačně, obráceně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si člověk sám třeba textuje, myslím, písničkáři, tak to dělají taky asi tak, že napřed.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Já si myslím, no. Ono přece jenom je to, když už máš tu muziku a už tam máš ten rytmus, už se to líp dělá. A můžeš si to pískat v tramvaji, v tramvaji textuju, když jedu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
No, to víš, že jo, všude.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A i nahlas něco uteče?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To je asi možný, to nevím. Nikdo nic zatím neříkal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak jestli jste náhodou, vážení a milí, někde v pražské tramvaji viděli takového podivného, podivně spíš tedy skandujícího si občas nějaké si zvláštní texty.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Mumlajícího.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mumlajícího, tak to je Pavel Cmíral.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si teď budu povídat s mým dnešním hostem, textařem Pavlem Cmíralem o tom, co dělá, tak určitě nepominu to, co taky dělal, protože my jsme úzce spolupracovali spolu, viď. My jsme spolu dělali Videostop, viď.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
No, to bylo příjemný. Díky tobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to seš hodnej. Jak se ti takhle spolupracuje s různými moderátory třeba nebo psát pro ně?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak já jsem v podstatě jako zas tolik lidí pod mýma rukama takhle neprošlo. Ty a hlavně Bára Štěpánová. S Bárou Štěpánovou, tak to jsme si teda velice rozuměli, rozumíme si do dneška, tak s tou Bárou byla vynikající spolupráce nebo i je, vždycky mě zaplaví jakýmkoliv úkolem nějakým, podivným. Teď například vybírám nějakou poezii, něco tam dopisuju, kde bude dělat takovej nějakej vážnější koncert ona s někým. Takže, to je docela příjemný. Ale já jsem chtěl k tomu Videostopu, že jste byli hrozně přísný na nás a že to bylo dobře, že vlastně díky tobě byl ten Videostop výbornej, protože to, že jsi samozřejmě dobře mluvil jako profesionál, to je jasný, ale jakože jsi byl přísnej na nás při těch poradách, si pamatuju. Já jsem to dvakrát schytal dobře, to říkám přátelsky. Ale bylo to správný samozřejmě, že jo, protože ta zábava je nejtěžší, to všichni víme. A když si píše člověk třeba texty takzvaně humorné, písničkový myslím, že jo, tak je to vlastně, aby se člověk stal Suchým nebo Werichem, že jo, tak to není tak jako jednoduchý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ty jsi zmínil zrovna tyhle ty dva velikány. Shodou velikostí oba dva i interpreti, ale zároveň textaři. Jsou pro tebe špičkou?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Jo. Pan Suchý, ten vlastně, já si pamatuju takovou příhodu, když jsem byl ještě na tý průmyslovce v tom Uherským Brodě, tak nás vyvezli na výlet na nějakou, tenkrát byla nějaká velká výstava, já si nepamatuju, co to bylo za výstavu tady na Výstavišti v Praze. A tam tenkrát byl, se tam pořád hrál ten hit Život je pro mě obnošená vesta. A to oni pouštěli opravdu, jak se šlo tím výstavištěm, tak co 3 písně, tak se vraceli k Semaforu tehdy v tý době. A to bylo pro mě úplně zjevení, ty jeho texty, toho pana Suchýho. Pak jsem byl strašně takovej potěšenej, protože mýho tatínka bratranec, to byl Pražák, my jsme žili v Liberci, už starší pán, že jo, a ten se s tím panem Suchým odněkud znali, já nevím, přesně odkud a to není podstatný. A von mu jednou říkal: "No, já jsem Cmíral a ten Pavel, to je taky textař, jako jsi ty." A ten pan Suchý říká: "Jo? A to je dobrej textař."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak jsem se potěšil a řekl jsem si, tak to je, to byla pro mě pochvala neskutečná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už bys nemusel vůbec nic dělat a jenom žít z podstaty, což ty samozřejmě neděláš, takže píšeš pořád. Mám tady poznamenáno, že jsi třeba s Ondřejem Brouskem napsal přímo muzikál pro Fidlovačku.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Hm, Carmen jsme dělali. To byla moc pěkná práce. A tam právě, to je zrovna příklad toho, že tam vznikly napřed texty. Já jsem mazaně začal psát ty texty rychlejc, než on začal tu muziku, takže já jsem to tam furt nosil a na každou, Juraj Deák dělal režii a tak jsem vždycky řekl, mám tady novej text na to číslo 9, na to číslo 12. A Ondra řekl: tak ukaž. Ale dopadlo to velmi dobře a bylo to moc pěkný, ta muzika výborná. Takže, jako vlastně pro textaře, kterej je už jako řemeslník, jako když to člověk píše dlouho, tak ten text napíše tak i ten bez tý muziky, že vlastně to má rytmus už i třeba hudby, kterou cítíš, když chceš napsat sambu, tak napíšeš text jako sama, když je to blues, tak je to blues. Takže, když tomu skladateli pak řekneš, víš, to je samba, tak vlastně on to lehce, ne lehce, ale udělá to, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tahle ta profesionální stránka té činnosti je pro tebe samozřejmě zvládnutá záležitost. Myslím si, že je jaksi mnohem závažnější to, že člověk potřebuje pořád inspiraci, viď, aby přicházel na to, o čem ten text bude taky. Tak v případě třeba Kabaretu, když jsi dělal texty pro Kabaret.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tam to bylo daný, že jo. To byly překlady, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ty překlady taky.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Není to jednoduchý, protože člověk si musí najít svoje obrazy, hlavně jak jsme se bavili před chvilkou, v tý češtině, že jo. Že to vlastně musí udělat tak. A jinak ta inspirace se někdy hledá blbě teda na ty původní písničky třeba. Třeba s tím Petrem Kotvaldem už dělám xtou desku, jsem teďka dělal, tak vlastně člověk si říká, ježíši, ježíši, co vymyslet. Ale tam zase třeba nějakej nápad u Jindry Parmy, kterej píše muziku, tak ten třeba tam něco, nějaký slovíčko v tý svahilštině plácne. Tak je to třeba takhle povedený.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když už se můj dnešní host, textař Pavel Cmíral zmínil jako o, dá se říct, svých velikých předobrazech a vzorech, o Jiřím Suchém a Janu Werichovi, tak si myslím, že je docela logické, že jsi, Pavle, teď mezi klasiky českého humoru pro poslech a potěchu vybral zrovna Jana Wericha. Co se ti tak z něho nejvíc líbí?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak já jsem vlastně začal se seznamovat s Werichem, když jsem byl ještě kluk právě na tom Slovensku, kdy jsme měli ty starý desky, že jo. To byly nějaký 4 díly toho Čochtana. Pak jsem ještě tam měl Ferdu Mravence, to se tak jako střídalo. Ale tenkrát mě to strašně bavilo, vlastně tehdy jsem moc nechápal, že to je pan Werich, že jo. Ale nicméně jeho hlas a ta šťavnatost toho vyprávění. A potom jsem vlastně záhy se stal takovým milovníkem Osvobozenýho divadla, protože táta šel na učiliště pak v tom Uherským Brodě a aby vzdělával učně, tak tam dělal takový podvečerní pořady jednou za měsíc a právě z takový malý knížečky pana Holzknechta tam tehdy dělal Osvobozený divadlo. Takže, si natahal domů všelijaký desky vlastně, tak to bylo pro mě úplně zjevení, tak to jsem teda poslouchal strašně a do dneška mě to drží. Pak jsem takhle dělal já pořady z toho a tak. A myslím si, že to Osvobozený divadlo, teďka jsem vlastně dělal takovej pořad jeden pro Divadlo Gong o funkcionalismu, architektuře a tam taky vlastně jsme pouštěli Ježka a tyhle ty věci. Že ta doba, kdy vlastně oni začali dělat, byla vlastně úžasná v tom celkovým podhoubí a že pro to bylo, že to bylo chytrý, protože všechno kolem nich bylo chytrý, celý ten Devětsil, že jo, všechny tyhle ty věci. A to se vlastně ukázalo potom, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že to bylo chytrý a že to bylo dobrý, tak to si dokážem právě teď.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hana Hegerová zazpívala jednu z písní své nové desky, své poslední desky s textem mého dnešního hosta Pavla Cmírala. Takže, tím je řečeno, že píšeš pro Hanu Hegerovou. Mám tady poznamenáno taky, že pro Karla Gotta.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To bylo několik písní, ale žádná z toho nebyla taková nejhitovější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, ale třeba Zpívej tu píseň kouzelnou Marty a Teny.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To byla jedna z prvních, co jsem vůbec napsal. To bylo v tý brněnský éře tehdy, když Bob Frýdl s nimi začal zpívat. Tak Bob tam zpíval na tý nahrávce mužský sólo a to byla převzatá věc z ciziny a holky zpívaly mu ty jako refrény s tím vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pro Petra Kotvalda píšeš.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak pro toho Petra jsem začal psát, když odešel od Standy Hložka, když se rozešli a vlastně od tý doby, takže už to je řada, nepočítaně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, tak ten slavnej Mumuland, to je. Na to jsi přišel jak, prosím tě?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
No, to bylo právě, jak jsem ti říkal před chvilkou. To bylo trošku vlastně z tý svahilštiny toho Jindry. On tam něco takovýho mumlal a voni říkali, to byla zajímavá totiž, protože my jsme měli hotovou desku, už celý cédéčko bylo hotový a pořád jsme říkali, něco takovýho rychlejšího by to chtělo a takový. A Jindra přinesl tady ten nesmysl hezkej a tak jsem to otextoval, to Mumuland pošlo z nějakých těch slabik tam, co jsem tam slyšel. No, tak potom jako někomu se líbilo, někomu se to nelíbilo. A mně se zkrátka líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hotovo, tak. No, já myslím, že líbily se určitě tvoje televizní texty. Dělal jsi pro Poklad Anežky české pro Korunu krále Karla. Ale děláš taky pro děti, knížky pro děti jsi vydal. Ty jsi se mi taky svěřil, že tohle to pochází možná z toho, že jste byli taková loutkářská rodina.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Dědeček byl plukovníkem Československý armády, ale byl to zarytej loutkář a právě v tom Přerově měl takovej soubor. A tatínek tam samozřejmě musel hrát, že jo, jako syn, tak tam hrál, tehdy tam hrál dětský role, když začínali. Potom táta vlastně v tom Uherským Brodě měl jako velký divadlo amatérský loutkový. No a já jsem vlastně potom začal psát pro, pracoval jsem 3 roky v Divadle Drak u pana Krofty, kde jsem byl jako autor vlastně literární. A moje dcera tehdy maturovala a byla na jedný premiéře a říkala, já chci dělat taky loutkový divadlo. Tak šla potom na konzervatoř a teď teda je v Divadle Spejbla a Hurvínka a vlastně vodí vopravdu ty hlavní postavy, vodí Hurvínka, Máničku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jestlipak taky někdy na tvoje texty?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
No, tak teďka už ani ne, dlouho jsem pro ní nic dělal. Ale dřív ano, z těch dřívějších některých her. A hlavně s tím Divadlem Spejbla a Hurvínka jsem dělal takovej moc pěknej deskovej seriál, to jsme dělali s paní Štáchovou, to se jmenuje Hurvínek a dějiny, je to osmidílnej vlastně takovej průřez od, já nevím, Přemyslovců, přes Mozarta, Marii Terezii a končí to Babičkou Boženy Němcový. A to je velice úspěšný, dobře se to i prodává, lidem se to líbí, tak jsme byli rádi, že jsme mohli trošku povznést kulturu dětí tady v tomhle a je to hrozně příjemný, ta spolupráce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je textař Pavel Cmíral. Textař většinou si představíte, že tvoří v klidu, v soukromí své domácnosti. Textař, když tedy náhodou na něj netlačí skladatel, případně autor muzikálu nebo režisér, tak by v podstatě neměl ani tvořit pod nějakým stresem. Ale máš někdy taky, Pavle, trému?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Mám. Já mám trému ani tak se to netýká moc textování, ale je to, třeba napsal jsem řadu těch loutkových her pro liberecký divadlo, pro Most a já nevím pro koho. A vlastně mám trému při tý premiéře, když to je. A vždycky říkám, víte, já bych si sedl někam dozadu nebo někam jenom tak a to už mám v hlavě, jak budu na chodbě. No a pak si myslím, že to je moje taková nemoc, jak jsi říkal před chvilkou, krušná chvilka. A když jsem dělal poprvé s tím Pepíkem Kroftou, jako on to režíroval, že jo a teď začalo to představení, já jsem byl v zákulisí, jsem si vůbec do toho sálu v tom Hradci nešel sednout. A teďka vidím, jak on tam pochoduje vzadu po chodbě, tak já jsem pochodoval po druhý straně jeviště, jsme to propochodovali. A pak jsme se ptali všech, jaký to bylo. Víš, hrozně se mi to, všechno se mi zdá blbý, co jsem tam napsal a že lidi se ani nezasmáli, teď se měli zasmát. Znáš takový ty chvilky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To trneš, teď přijde chvíle, kdy by se měli zasmát.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
A ticho, viď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nezasmáli se.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
A to jsem dělal pro Lázně Luhačovice takový představení ke 100.výročí jejich divadla. Dělal to David Prachař ještě s jednou mladou kolegyní z Uherskýho Hradiště a bylo to strašně prima, bylo to pěkný. Byla tam nějaká taková paní, co stále postávala vzadu, byla to taková hasička nebo já nevím co a říkala: "No, tak teďka na tom začátku moc lidí jako nereagujou."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta ti dodala teda.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Já jsem říkal, to je slavnostní představení, to víte, to voni potom jako. Bylo to dobrý nakonec, ale to byla taková docela krutá věta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pokud textaři nevyschne samozřejmě inspirace, což se Pavla Cmírala, mého dnešního hosta, netýká, tak má pořád něco před sebou. Jednak úkoly a jednak možná věci, na které se těší. Tak vem to všechno dohromady, máme začátek února, takže vlastně pořád na startu roku.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Na startu roku. Tak já teď se těším na jednu věc, protože vloni jsem odevzdal nový večerníčky, scénáře. Byly teda v Český televizi přijatý, tak teď se budu těšit na tu realizaci. A ta je dlouhá, ta je tříletá, že jo, takže takhle dlouhý těšení, než to vlastně bude hotový. Potom se moc těším teďka na spolupráci s tou Bárou Štěpánovou, jak jsem říkal, to by mohlo bejt zajímavý, protože jsem, jako vlastně píšu jí básničky, tak mám sice vybrat básníky slavný i renesanční a všelijaký, ale nicméně jsem si říkal, že Bára Štěpánová unese i humornější jako polohu, tak dneska ráno jsem zrovna napsal takový dvě, si myslím, o paní Shakespearový a takový věci. No a potom bych se moc těšil, kdyby byl nějakej pěknej film, kterej bych mohl psát pro ten dabing. Teďka jsem třeba dělal ten film Na vlásku z těch posledních premiér anebo teďka ty Mapety. A to je vlastně ohromně pro člověka povzbuzující v tom, že musíš ukázat, co umíš. Tam to nejde nějak ošidit vlastně. A tak to je vždycky takový vítězství nad hmotou. Je to trápení samozřejmě, velký někdy, ale když se to povede, tak je to potom zase pěkný, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já ti, Pavle, přeju, aby, jak říkám, ta inspirace aby nevysychala, aby pořád jsi měl o čem psát, aby ti naskakovaly hezké rýmy a verše a zkrátka a dobře, aby potom to, co ty dáš na papír, případně co se natočí, tak aby se nám líbilo. Pavel Cmíral, textař, byl dnes hostem Tandemu. A já se taky těším, že třeba spolu někdy budeme zase spolupracovat.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To by bylo bezvadný, to bych se těšil moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budem se těšit oba dva.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak se měj hezky.
Spustit audio
--------------------
Vážení a milí přátelé, Tandem je tady, tak vám dobrý den přeje Jan Rosák. Z vašich ohlasů vím, že se na moje hosty těšíte. To je samozřejmě dobře, protože Tandem vám vždycky nabízí zajímavé osobnosti českého i moravského kulturního i společenského života. Výjimku neudělám ani dnes. Hostem Tandemu je autor řady hitů, které znáte z médií. Vítám textaře Pavla Cmírala. Ahoj, Pavle.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejlepší bude, když začnem opravdu nějakým tvým hitem, ať posluchači vědí, s kým mají tu čest.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle byl samozřejmě hit Petra Nováka, ale zároveň mého dnešního hosta, textaře Pavla Cmírala. A když jsem říkal v úvodu, že vám nabízíme zajímavé osobnosti českého i moravského kulturního a společenského života, tak v případě Pavla Cmírala to platí, protože teď seš česká osobnost a byl jsi moravská. Ty jsi se narodil stejně jako já na Moravě.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Jak říká Karel Vlach, vždycky říkával, že každý pořádný Pražák je Moravák. Takže, v podstatě já si myslím, že jsme /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, ty jsi spatřil světlo světa v Přerově.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
V Přerově, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídej, jaké bylo tvoje dětství a co si pamatuješ, ty nejzazší vzpomínky.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Nejzazší vzpomínky jsou vlastně až na Slovensku. Já jsem byl počat, když byli naši na práci v Německu, tak jsem vlastně už utíkal z Německa s nima v bříšku maminky. Tatínek byl z Přerova, tak jsme vlastně byli po válce v tom Přerově. Ale záhy jsme se pak stěhovali na Slovensko do Dubnice nad Váhom, kde táta vlastně sehnal zaměstnání. Takže, ty moje nejstarší vzpomínky jsou vlastně jako kdyby to. Ale záhy jsem já onemocněl černým kašlem, od tý doby nosím brejle, takže jsem nedochodil první třídu. No a pak jsme se posunuli na tu Moravu zase znova zpátky, ale do Uherskýho Brodu. Takže, já jsem vlastně jako Broďan, jako to tak beru, že jsem spíš než ten Přerovák jako z toho Uherskýho Brodu. A tam jsem teda vlastně i začal potom v 17, 18 v kapele hudební školy, pro kapelu hudební školy jsem začal textovat vlastně písničky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrál jsi taky na něco?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Já jsem hrál na klavír, ale to nebylo moc tak jako slavný. Ale to textování, to mě tenkrát nějak chytlo a bylo to fajn docela. Téměř jsem neodmaturoval kvůli tomu, no, odmaturoval jsem nakonec, já jsem dělal strojní průmyslovku, tak to byl stejně boj, že jo, protože já a převodovky, to nebyla žádná velká sláva. No, ale nicméně to byl jako kdyby začátek vlastně i toho mýho pak pozdějšího řemesla, který jsem jako dělal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatuješ si, o čem byl tvůj úplně první text?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
První text si pamatuju, to byla taková ta slavná skladba jazzová, jmenovalo se to bouře v mým podání, ale byly to vlastně, oni ty kluci hráli takový spíš jazzový věci a takový swingový věci tehdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi začal rovnou Bouří. Pak se to, předpokládám, začalo trochu uklidňovat, ne?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Pak se to uklidnilo, až potom, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já tady mám poznamenáno, že jsi odešel potom do Liberce. Je to tak?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
V Liberci jsem byl jeden čas a tam jsem studoval neúspěšně na technice. A tam jsem vlastně v tom Liberci poprvé udal text jako profesionálně, a to bylo v Ypsilonce u Kapitána Kida, kterej tam vlastně dělal svoje pořady. A já jsem napsal takovej volnej text svůj, bez muziky, to jsem mu tam nabídl a to tam zaznělo tehdy. Pak jsem se tam vrátil na místo činu jako autor loutkových her do Naivního divadla do toho stejnýho sálku vlastně jako časem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo v kterým roce?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To bylo už potom, to bylo už po 70.letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale právě v těch 70.jsi se naopak vrátil z Liberce zase na Moravu.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Do Brna, ano, a tam jsem začal spolupracovat s Českým rozhlasem, Československým rozhlasem tehdy jako vlastně autor hudebně-literárních pořadů. A tam jsem, takovej strašnej průšvih jsem tam měl, protože, tam byl výbornej šéf, vynikající do dodneška a ohromující člověk, pan Jaromír Nečas, kterej vlastně vládl tý hudební redakci. A my jsme dělali pořadu Vyššího populáru, což byly smyčce, smyčce, že jo, chvilku rytmika, pan Machek, že jo. No, tak já jsem ten pořad napsal, takový půlhodinky to byly. A ten pan Nečas, to byl takovej strašně fajn chlap, mi říkal: "No a slyšel jsi všechny ty skladby?" A to se mi stalo poprvý, kdy jsem všechny fakt neslyšel, jo. To bylo z těch starejch pásů a já jsem pak už některý ty názvy znal, tak říkám po pravdě ne. "Tak dobře, tak tady oprav tu jednu." A přišel jsem druhej den do rozhlasu a Jana, sekretářka, říkala, tam stál takovej yvsokánskej sloupec těch pásků, říká: "To máš trestnej poslech dneska odpoledne, abys při příštím psaní věděl." To byly takový poetický názvy těch orchestrálek a člověk, opravdu se to pletlo v hlavě potom. Ale byla to velká škola, musím říct, že to byla super škola.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne tak často mám příležitost si v Tandemu povídat s textařem, zvlášť profesionálním textařem, jako je Pavel Cmíral. Takže, se rád zeptám, protože mě to opravdu zajímá, jak je na tom dneska český text? Není náhodou trošičku na ústupu vzhledem k tomu, že, myslím text takový, jaký jsi dělal ty a děláš ty? Jestlipak ho náhodou nevytlačují spíš takové ty zvláštní formy, typu rap, house a podobně?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak to určitě, to je, je jiná doba vlastně. A vlastně naše generace, já teď počítám, já nevím, Zdeňka Rytíře, Edu Krečmara, že jo, Pavla Vrbu, tak vlastně my jsme byli taková určitá skupina lidí, který, myslím, že jsme psali ty texty sdělnější chvilkama. Pavel Vrba byl velkej mistr, že jo, a Eda Krečmar je velkej mistr tady v tom a že tahle ta škola textařská česká byla velmi dobrá. Já to neposuzuju, jestli dneska je horší nebo to, ale myslím si, že u některých písniček z těch novějších, když poslouchám, tak je to trošku takovej v uvozovkách poetismus, kterej někdy je trošku bez ladu a skladu. Já teda z textařů dnešních mám nejradši textaře skupiny Kabát, to jsou vopravdu, myslím, po tý profesionální stránce jsou to strašně dobře napsaný texty a jsou o něčem. Ono si to někdy člověk v tom hřmotu třeba neuvědomuje, ale když si to třeba potom přečtu v bukletu, tak jsou to velice dobrý texty. A ten rap, to jsou otázky, to musí si dělat raper sám, že jo, to my textaři bychom ani do tý pusy nedokázali napsat. Já teda ještě navíc dělám písničky pro dabing, pro takový ty disneovky filmy a takový i kratší některý a tam se třeba s tím rapem setkávám dost, protože v těch dětskejch pořadech, tam je to docela módní, že jo, v těch americkejch. A tam to je někdy opravdu, když na to nejsou noty, než to člověk oposlouchá, tak to je o nervy chvilkama a čeština a angličtina, to je strašně velkej rozdíl v tom, že angličtina má samý kratičký slabiky. To si pamatuju, když jsem dělal písničky do Tarzana, to dělal Phil Collins tu muziku. A on tam měl krásnej slogan, jako že jsme jeden svět dohromady a to bylo na tři tóny dlouhý. A teďka jsem tam tu myšlenku musel dostat, protože o tom ta píseň krásná byla. Čeština a tři tóny a slogan, to je opravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty pracuješ způsobem otextovat melodii a někdy taky děláš tím způsobem se skladatelem, že na tvůj text on píše melodii?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Jo, jo, tak je to v podstatě, to se dělá spíš u divadelních písniček, když je ten text nejdřív nebo u šansonů a tak, třeba s paní Hegerovou teďka jsme na tý poslední desce, když jsem tam dělal tu věc, tak vlastně to bylo jakože taková napřed nabídka jako kdyby na text volnej, ale potom jsme vlastně, potom vlastně mi ona na základě toho dala muziku a pak jsem dělal zase na muziku. Ale ten prvotní nápad byl jako do volnýho textu. Ale málo skladatelů taky to chce dělat, že jo, na ten text. To jsou lidi, kteří píšou třeba šansony, tak ty to dělají jako s chutí. Ale 98 procent člověk píše opačně, obráceně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si člověk sám třeba textuje, myslím, písničkáři, tak to dělají taky asi tak, že napřed.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Já si myslím, no. Ono přece jenom je to, když už máš tu muziku a už tam máš ten rytmus, už se to líp dělá. A můžeš si to pískat v tramvaji, v tramvaji textuju, když jedu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
No, to víš, že jo, všude.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A i nahlas něco uteče?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To je asi možný, to nevím. Nikdo nic zatím neříkal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak jestli jste náhodou, vážení a milí, někde v pražské tramvaji viděli takového podivného, podivně spíš tedy skandujícího si občas nějaké si zvláštní texty.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Mumlajícího.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mumlajícího, tak to je Pavel Cmíral.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si teď budu povídat s mým dnešním hostem, textařem Pavlem Cmíralem o tom, co dělá, tak určitě nepominu to, co taky dělal, protože my jsme úzce spolupracovali spolu, viď. My jsme spolu dělali Videostop, viď.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
No, to bylo příjemný. Díky tobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to seš hodnej. Jak se ti takhle spolupracuje s různými moderátory třeba nebo psát pro ně?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak já jsem v podstatě jako zas tolik lidí pod mýma rukama takhle neprošlo. Ty a hlavně Bára Štěpánová. S Bárou Štěpánovou, tak to jsme si teda velice rozuměli, rozumíme si do dneška, tak s tou Bárou byla vynikající spolupráce nebo i je, vždycky mě zaplaví jakýmkoliv úkolem nějakým, podivným. Teď například vybírám nějakou poezii, něco tam dopisuju, kde bude dělat takovej nějakej vážnější koncert ona s někým. Takže, to je docela příjemný. Ale já jsem chtěl k tomu Videostopu, že jste byli hrozně přísný na nás a že to bylo dobře, že vlastně díky tobě byl ten Videostop výbornej, protože to, že jsi samozřejmě dobře mluvil jako profesionál, to je jasný, ale jakože jsi byl přísnej na nás při těch poradách, si pamatuju. Já jsem to dvakrát schytal dobře, to říkám přátelsky. Ale bylo to správný samozřejmě, že jo, protože ta zábava je nejtěžší, to všichni víme. A když si píše člověk třeba texty takzvaně humorné, písničkový myslím, že jo, tak je to vlastně, aby se člověk stal Suchým nebo Werichem, že jo, tak to není tak jako jednoduchý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ty jsi zmínil zrovna tyhle ty dva velikány. Shodou velikostí oba dva i interpreti, ale zároveň textaři. Jsou pro tebe špičkou?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Jo. Pan Suchý, ten vlastně, já si pamatuju takovou příhodu, když jsem byl ještě na tý průmyslovce v tom Uherským Brodě, tak nás vyvezli na výlet na nějakou, tenkrát byla nějaká velká výstava, já si nepamatuju, co to bylo za výstavu tady na Výstavišti v Praze. A tam tenkrát byl, se tam pořád hrál ten hit Život je pro mě obnošená vesta. A to oni pouštěli opravdu, jak se šlo tím výstavištěm, tak co 3 písně, tak se vraceli k Semaforu tehdy v tý době. A to bylo pro mě úplně zjevení, ty jeho texty, toho pana Suchýho. Pak jsem byl strašně takovej potěšenej, protože mýho tatínka bratranec, to byl Pražák, my jsme žili v Liberci, už starší pán, že jo, a ten se s tím panem Suchým odněkud znali, já nevím, přesně odkud a to není podstatný. A von mu jednou říkal: "No, já jsem Cmíral a ten Pavel, to je taky textař, jako jsi ty." A ten pan Suchý říká: "Jo? A to je dobrej textař."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak jsem se potěšil a řekl jsem si, tak to je, to byla pro mě pochvala neskutečná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už bys nemusel vůbec nic dělat a jenom žít z podstaty, což ty samozřejmě neděláš, takže píšeš pořád. Mám tady poznamenáno, že jsi třeba s Ondřejem Brouskem napsal přímo muzikál pro Fidlovačku.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Hm, Carmen jsme dělali. To byla moc pěkná práce. A tam právě, to je zrovna příklad toho, že tam vznikly napřed texty. Já jsem mazaně začal psát ty texty rychlejc, než on začal tu muziku, takže já jsem to tam furt nosil a na každou, Juraj Deák dělal režii a tak jsem vždycky řekl, mám tady novej text na to číslo 9, na to číslo 12. A Ondra řekl: tak ukaž. Ale dopadlo to velmi dobře a bylo to moc pěkný, ta muzika výborná. Takže, jako vlastně pro textaře, kterej je už jako řemeslník, jako když to člověk píše dlouho, tak ten text napíše tak i ten bez tý muziky, že vlastně to má rytmus už i třeba hudby, kterou cítíš, když chceš napsat sambu, tak napíšeš text jako sama, když je to blues, tak je to blues. Takže, když tomu skladateli pak řekneš, víš, to je samba, tak vlastně on to lehce, ne lehce, ale udělá to, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tahle ta profesionální stránka té činnosti je pro tebe samozřejmě zvládnutá záležitost. Myslím si, že je jaksi mnohem závažnější to, že člověk potřebuje pořád inspiraci, viď, aby přicházel na to, o čem ten text bude taky. Tak v případě třeba Kabaretu, když jsi dělal texty pro Kabaret.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tam to bylo daný, že jo. To byly překlady, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ty překlady taky.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Není to jednoduchý, protože člověk si musí najít svoje obrazy, hlavně jak jsme se bavili před chvilkou, v tý češtině, že jo. Že to vlastně musí udělat tak. A jinak ta inspirace se někdy hledá blbě teda na ty původní písničky třeba. Třeba s tím Petrem Kotvaldem už dělám xtou desku, jsem teďka dělal, tak vlastně člověk si říká, ježíši, ježíši, co vymyslet. Ale tam zase třeba nějakej nápad u Jindry Parmy, kterej píše muziku, tak ten třeba tam něco, nějaký slovíčko v tý svahilštině plácne. Tak je to třeba takhle povedený.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když už se můj dnešní host, textař Pavel Cmíral zmínil jako o, dá se říct, svých velikých předobrazech a vzorech, o Jiřím Suchém a Janu Werichovi, tak si myslím, že je docela logické, že jsi, Pavle, teď mezi klasiky českého humoru pro poslech a potěchu vybral zrovna Jana Wericha. Co se ti tak z něho nejvíc líbí?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak já jsem vlastně začal se seznamovat s Werichem, když jsem byl ještě kluk právě na tom Slovensku, kdy jsme měli ty starý desky, že jo. To byly nějaký 4 díly toho Čochtana. Pak jsem ještě tam měl Ferdu Mravence, to se tak jako střídalo. Ale tenkrát mě to strašně bavilo, vlastně tehdy jsem moc nechápal, že to je pan Werich, že jo. Ale nicméně jeho hlas a ta šťavnatost toho vyprávění. A potom jsem vlastně záhy se stal takovým milovníkem Osvobozenýho divadla, protože táta šel na učiliště pak v tom Uherským Brodě a aby vzdělával učně, tak tam dělal takový podvečerní pořady jednou za měsíc a právě z takový malý knížečky pana Holzknechta tam tehdy dělal Osvobozený divadlo. Takže, si natahal domů všelijaký desky vlastně, tak to bylo pro mě úplně zjevení, tak to jsem teda poslouchal strašně a do dneška mě to drží. Pak jsem takhle dělal já pořady z toho a tak. A myslím si, že to Osvobozený divadlo, teďka jsem vlastně dělal takovej pořad jeden pro Divadlo Gong o funkcionalismu, architektuře a tam taky vlastně jsme pouštěli Ježka a tyhle ty věci. Že ta doba, kdy vlastně oni začali dělat, byla vlastně úžasná v tom celkovým podhoubí a že pro to bylo, že to bylo chytrý, protože všechno kolem nich bylo chytrý, celý ten Devětsil, že jo, všechny tyhle ty věci. A to se vlastně ukázalo potom, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že to bylo chytrý a že to bylo dobrý, tak to si dokážem právě teď.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hana Hegerová zazpívala jednu z písní své nové desky, své poslední desky s textem mého dnešního hosta Pavla Cmírala. Takže, tím je řečeno, že píšeš pro Hanu Hegerovou. Mám tady poznamenáno taky, že pro Karla Gotta.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To bylo několik písní, ale žádná z toho nebyla taková nejhitovější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, ale třeba Zpívej tu píseň kouzelnou Marty a Teny.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To byla jedna z prvních, co jsem vůbec napsal. To bylo v tý brněnský éře tehdy, když Bob Frýdl s nimi začal zpívat. Tak Bob tam zpíval na tý nahrávce mužský sólo a to byla převzatá věc z ciziny a holky zpívaly mu ty jako refrény s tím vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pro Petra Kotvalda píšeš.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak pro toho Petra jsem začal psát, když odešel od Standy Hložka, když se rozešli a vlastně od tý doby, takže už to je řada, nepočítaně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, tak ten slavnej Mumuland, to je. Na to jsi přišel jak, prosím tě?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
No, to bylo právě, jak jsem ti říkal před chvilkou. To bylo trošku vlastně z tý svahilštiny toho Jindry. On tam něco takovýho mumlal a voni říkali, to byla zajímavá totiž, protože my jsme měli hotovou desku, už celý cédéčko bylo hotový a pořád jsme říkali, něco takovýho rychlejšího by to chtělo a takový. A Jindra přinesl tady ten nesmysl hezkej a tak jsem to otextoval, to Mumuland pošlo z nějakých těch slabik tam, co jsem tam slyšel. No, tak potom jako někomu se líbilo, někomu se to nelíbilo. A mně se zkrátka líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hotovo, tak. No, já myslím, že líbily se určitě tvoje televizní texty. Dělal jsi pro Poklad Anežky české pro Korunu krále Karla. Ale děláš taky pro děti, knížky pro děti jsi vydal. Ty jsi se mi taky svěřil, že tohle to pochází možná z toho, že jste byli taková loutkářská rodina.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Dědeček byl plukovníkem Československý armády, ale byl to zarytej loutkář a právě v tom Přerově měl takovej soubor. A tatínek tam samozřejmě musel hrát, že jo, jako syn, tak tam hrál, tehdy tam hrál dětský role, když začínali. Potom táta vlastně v tom Uherským Brodě měl jako velký divadlo amatérský loutkový. No a já jsem vlastně potom začal psát pro, pracoval jsem 3 roky v Divadle Drak u pana Krofty, kde jsem byl jako autor vlastně literární. A moje dcera tehdy maturovala a byla na jedný premiéře a říkala, já chci dělat taky loutkový divadlo. Tak šla potom na konzervatoř a teď teda je v Divadle Spejbla a Hurvínka a vlastně vodí vopravdu ty hlavní postavy, vodí Hurvínka, Máničku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jestlipak taky někdy na tvoje texty?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
No, tak teďka už ani ne, dlouho jsem pro ní nic dělal. Ale dřív ano, z těch dřívějších některých her. A hlavně s tím Divadlem Spejbla a Hurvínka jsem dělal takovej moc pěknej deskovej seriál, to jsme dělali s paní Štáchovou, to se jmenuje Hurvínek a dějiny, je to osmidílnej vlastně takovej průřez od, já nevím, Přemyslovců, přes Mozarta, Marii Terezii a končí to Babičkou Boženy Němcový. A to je velice úspěšný, dobře se to i prodává, lidem se to líbí, tak jsme byli rádi, že jsme mohli trošku povznést kulturu dětí tady v tomhle a je to hrozně příjemný, ta spolupráce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je textař Pavel Cmíral. Textař většinou si představíte, že tvoří v klidu, v soukromí své domácnosti. Textař, když tedy náhodou na něj netlačí skladatel, případně autor muzikálu nebo režisér, tak by v podstatě neměl ani tvořit pod nějakým stresem. Ale máš někdy taky, Pavle, trému?
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Mám. Já mám trému ani tak se to netýká moc textování, ale je to, třeba napsal jsem řadu těch loutkových her pro liberecký divadlo, pro Most a já nevím pro koho. A vlastně mám trému při tý premiéře, když to je. A vždycky říkám, víte, já bych si sedl někam dozadu nebo někam jenom tak a to už mám v hlavě, jak budu na chodbě. No a pak si myslím, že to je moje taková nemoc, jak jsi říkal před chvilkou, krušná chvilka. A když jsem dělal poprvé s tím Pepíkem Kroftou, jako on to režíroval, že jo a teď začalo to představení, já jsem byl v zákulisí, jsem si vůbec do toho sálu v tom Hradci nešel sednout. A teďka vidím, jak on tam pochoduje vzadu po chodbě, tak já jsem pochodoval po druhý straně jeviště, jsme to propochodovali. A pak jsme se ptali všech, jaký to bylo. Víš, hrozně se mi to, všechno se mi zdá blbý, co jsem tam napsal a že lidi se ani nezasmáli, teď se měli zasmát. Znáš takový ty chvilky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To trneš, teď přijde chvíle, kdy by se měli zasmát.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
A ticho, viď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nezasmáli se.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
A to jsem dělal pro Lázně Luhačovice takový představení ke 100.výročí jejich divadla. Dělal to David Prachař ještě s jednou mladou kolegyní z Uherskýho Hradiště a bylo to strašně prima, bylo to pěkný. Byla tam nějaká taková paní, co stále postávala vzadu, byla to taková hasička nebo já nevím co a říkala: "No, tak teďka na tom začátku moc lidí jako nereagujou."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta ti dodala teda.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Já jsem říkal, to je slavnostní představení, to víte, to voni potom jako. Bylo to dobrý nakonec, ale to byla taková docela krutá věta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pokud textaři nevyschne samozřejmě inspirace, což se Pavla Cmírala, mého dnešního hosta, netýká, tak má pořád něco před sebou. Jednak úkoly a jednak možná věci, na které se těší. Tak vem to všechno dohromady, máme začátek února, takže vlastně pořád na startu roku.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Na startu roku. Tak já teď se těším na jednu věc, protože vloni jsem odevzdal nový večerníčky, scénáře. Byly teda v Český televizi přijatý, tak teď se budu těšit na tu realizaci. A ta je dlouhá, ta je tříletá, že jo, takže takhle dlouhý těšení, než to vlastně bude hotový. Potom se moc těším teďka na spolupráci s tou Bárou Štěpánovou, jak jsem říkal, to by mohlo bejt zajímavý, protože jsem, jako vlastně píšu jí básničky, tak mám sice vybrat básníky slavný i renesanční a všelijaký, ale nicméně jsem si říkal, že Bára Štěpánová unese i humornější jako polohu, tak dneska ráno jsem zrovna napsal takový dvě, si myslím, o paní Shakespearový a takový věci. No a potom bych se moc těšil, kdyby byl nějakej pěknej film, kterej bych mohl psát pro ten dabing. Teďka jsem třeba dělal ten film Na vlásku z těch posledních premiér anebo teďka ty Mapety. A to je vlastně ohromně pro člověka povzbuzující v tom, že musíš ukázat, co umíš. Tam to nejde nějak ošidit vlastně. A tak to je vždycky takový vítězství nad hmotou. Je to trápení samozřejmě, velký někdy, ale když se to povede, tak je to potom zase pěkný, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já ti, Pavle, přeju, aby, jak říkám, ta inspirace aby nevysychala, aby pořád jsi měl o čem psát, aby ti naskakovaly hezké rýmy a verše a zkrátka a dobře, aby potom to, co ty dáš na papír, případně co se natočí, tak aby se nám líbilo. Pavel Cmíral, textař, byl dnes hostem Tandemu. A já se taky těším, že třeba spolu někdy budeme zase spolupracovat.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
To by bylo bezvadný, to bych se těšil moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budem se těšit oba dva.
Pavel CMÍRAL, textař
--------------------
Tak se měj hezky.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
