Pavel Rataj o neshodách ve výchově dětí

18. květen 2012

S partnerským psychologem Mgr. et Mgr. Pavlem Ratajem jsme hovořili o řešení neshod ve výchově dětí.

Povídali jsme si o různých způsobech výchovy dětí. Probírali jsme, co rozhoduje o tom, jak postupuje rodič ve výchově svého potomka. Mluvili jsme o tom, proč vznikají mezi partnery neshody ve výchově. Zmínili jsme, jak to působí na vývoj dětí. A hovořili jsme i o tom, jak by měli rodiče takové spory řešit.

  • Partnerský psycholog Mgr. et Mgr. Pavel Rataj o řešení neshod ve výchově
    dětí
    " style="">
    Partnerský psycholog Mgr. et Mgr. Pavel Rataj o řešení neshod ve výchově
    dětí
    " style="">
    Partnerský psycholog Mgr. et Mgr. Pavel Rataj o řešení neshod ve výchově
    dětí
0:00
/
0:00

Vychovávat dítě není jednoduché. Představy rodičů o tom, co je v tomto směru správné, formují jejich vlastní zkušenosti z dětství. Mohou se ale velmi lišit. Kvůli tomu může docházet mezi partnery k neshodám.

Odborníci rozlišují zjednodušeně řečeno tři výchovné styly. Jde o autoritářský, liberální a demokratický. Každý z nich má své výhody a nevýhody.

V případě autoritářského výchovného stylu se rodič se staví do role vševědoucího, který sám nejlépe ví, co dítě potřebuje. Často rozkazuje, hrozí a trestá, na přání dítěte se příliš neohlíží, jeho iniciativu nepřijímá a samostatnost nepřipouští. Typické jsou zákazy, příkazy, striktní vyžadování poslušnosti, odmítání názorů dítěte. Projevy nesouhlasu se trestají. Rodiče se neumějí vcítit do potřeb, chování a prožívání dětí. Nedávají dětem příliš velkou možnost k samostatnosti a iniciativě. Z praxe vychází, že autoritativní vedení nabízí dětem oporu a jistotu.

Liberální styl výchovy spočívá ve slabém vedením i řízením. Rodič se o výchovu dítěte příliš nestará, vede děti málo nebo vůbec ne, neklade velké požadavky, a pokud nějaké vysloví, obvykle je nekontroluje. Tento styl výchovy ponechává dítěti až příliš velkou volnost. Rodiče si zakládají na tom, že jsou svým dětem kamarádi.

V rámci demokratického stylu výchovy má rodič jasně vymezené cíle svého výchovného působení. Říká ale méně příkazů a více podporuje iniciativu dítěte, působí spíše příkladem než tresty a zákazy. Dává dítěti návrhy, nechává ho vybrat mezi několika možnostmi, je přístupný diskusi a má pochopení pro individualitu. Tento styl je považován za optimální styl výchovy v běžných životních okolnostech.

Rodiče by si v rámci svého výchovného působení měli ujasnit, jakým způsobem chtějí své dítě vést. Pokud se jim to podaří, položí tím základy pro jednotnou výchovu, která bývá nejúspěšnější.

Reprízováno 21. srpna 2012.