Pavel Vaněk - šéfsbormistr operního sboru Národního divadla
25. květen 2012
Tandem
Šéfsbormistr operního sboru Národního divadla Pavel Vaněk navštívil rozhlasovou talk show Tandem s Janem Rosákem. Prozradil například, jestli sbor učinkuje i na samostatných koncertech, jak to vypadalo u nás v minulosti se sbory nebo jak si udržuje kondici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký den přeje z Tandemu Jan Rosák. Dnes se, milí posluchači, budu se svým hostem bavit hlavně o zpěvu, protože je to jednak specifický umělecký projev a taky se říká, že téměř kdokoliv, kdo umí mluvit, by měl umět taky zpívat, protože zpěv se přece podobá řeči. No, jestli tomu tak skutečně je, tak i na to se dnes zeptám sbormistra Sboru Národního divadla Pavla Vaňka. Vítám vás, dobrý den.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Dobrý den přeju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě i posluchače bude určitě zajímat, kdy jste se poprvé postavil před pěvecký sbor, jestli jste tohle povolání chtěl dělat taky už jako kluk. Ale s tím vším začneme hned po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je sbormistr sboru Národního divadla Pavel Vaněk. Tak jak to bylo s těmi dětskými touhami? Předpokládám, že sbormistrem jste asi těžko chtěl být, protože to je povolání, ke kterému se musí člověk propracovat teprve.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, jistě. Ta cesta byla docela dlouhá. Začala tím, že jsem se učil jako dítě hrát na piano, k čemuž mě vedla moje maminka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to bylo kde?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Začal jsem ve čtyřech letech v Domažlicích, kde jsem se taky narodil, kde jsem navštěvoval LŠU místní. A postupem času, jak jsem se, troufám si říct, zdokonaloval, tak na klavír jsem se zúčastňoval různých soutěží klavírních po celé republice. Skončilo to tím, že jsem se zúčastnil celostátního kola v Kroměříži, kde jsem se umístil ve své kategorii jako druhý. Takže se to začalo už trošinku profilovat do té kariéry muzikanty. Nicméně jsem pořád byl přesvědčen, že budu myslivcem nebo gymnazistou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás na tom nimrodství tak bavilo?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Vztah k přírodě. Ty Domažlice jsou prostě krásný město a je to obklopený lesama a je tam hezká příroda. Já jsem prostě rád do tý přírody chodil. Takže to byl takovej můj záměr, že budu jednou, dokonce jsem chtěl teda se přihlásit na tu školu střední.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A drží vás to aspoň trošku do dneška?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Příroda mě drží zcela jistě do dneška, proto jsem se odstěhoval z centra Prahy na kraj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta zelená kamizola a flinta, to ne.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Zelená kamizola a flinta už mě opustily dávno. No a zvítězil nakonec zcela takovej dětskej rozum, když jsem se dozvěděl, že konzervatoř navštěvovati znamená, že se nemusí choditi od rána do školy od osmi hodin, ale že si člověk individuálně určuje hodiny s profesory, tak jsem si řekl, to bude to pravé, nebudu muset vstávat ráno. Takže jsem se nechal nakonec přesvědčit a začal jsem studovat konzervatoř v Plzni. V Plzni jsem studoval konzervatoř, pak jsem se přestěhoval do Plzně, kde jsem v Divadle Josefa Kajetána Tyla jakožto korepetitor operní. Tomu předcházela taková zajímavá věc, já jsem učil čtyři měsíce po absolutoriu konzervatoře v Domažlicích na LŠU a volal mi kamarád z Plzně, postavili jazzový combo a potřebovali klavíristu. Takže mi volali, jestli jako bych s nima nehrál. Shodou okolností v Plzni bylo místo volný korepetitora v opeře. Přijel jsem na konkurz, udělal jsem konkurz, takže jsem dělal souběžně tyhle dvě zábavný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten jazz vás nepustil ale.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ten jazz mě nepustil, ten mě neopustil do dneška, je to můj největší koníček hudební, vyjma samozřejmě tý opery. A do dneška se aktivně jazzu věnuju. Byl jsem na Ježkově konzervatoři a na konzervatoři /nesrozumitelné/. Jsem v oddělení popu, kde se věnuji studentům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to úplně přirozený přechod takhle jaksi z Plzně do Prahy? Bylo to snadné, lehké, anebo to mělo nějaké zádrhele?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Samozřejmě ta cesta zase nebyla úplně přímá z toho plzeňského divadla. Já jsem nejdřív byl krátkou dobu v rozhlasovým sboru u pana sbormistra Malýho, pak jsem byl ve FOKu, v pražským mužským sboru. Člověk si vždycky vybírá ty instituce tam kde má jako větší šanci víc pracovat, to znamená, kde může sedět víc u toho piana, víc se zapojit do tý praxe, aby víc uměl, aby se víc jako naučil. A až kolem roku 88, 89 přišla nabídka z Národního divadla od pana sbormistra Malýho, jestli bych nechtěl dělat druhýho sbormistra u něj, což jsem samozřejmě strašně rád přivítal, poněvadž to plzeňský divadlo mě coby divadlo vtáhlo do děje. Divadlo je úžasná záležitost, takže jsem rád tuhle nabídku přivítal a od roku 89 jsem v Národním divadla. Postupně od druhého sbormistra jsem se dneska dostal na funkci šéfsbormistra v Národním divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už dvanáct let jste vlastně šéfsbormistrem.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Dvanáct jsem šéfsbormistr a dvacet tři let jsem v Národním divadle.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sborový zpěv má, řekl bych, v našich zemích dost velikou tradici. Myslím si, že v každém takovém jaksi obrozeneckém spisku je něco o tom, že někdo docházel do nějakého sboru, sbor někde zpíval obrozenecké písně. A jestli mám tu příležitost povídat si s odborníkem nad jiné povolaným, to znamená šéfem sboru Národního divadla Pavlem Vaňkem, tak se vás zeptám, pane Vaňku, jak je to s tím vývojem. Myslím si, že není jaksi sborový zpěv kdysi a dnes to samé, protože vím, že třeba některé sbory dokonce zanikaly nebo zanikají, že jo.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, to je věd, která samozřejmě mě jakožto muzikanta, jako člověka, kterej se do týhle tý branže dal, ta mě velmi trápí. To sborový umění tady bylo zcela na jiný úrovni, myslím tím ne snad samozřejmě na úrovni pěvecký, na tý odborný úrovni, ale prostě každý malý město, každá možná i vesnice měla prostě svůj sboreček. Zajímavý je třeba, ta tradice do dneška se udržuje v sousedním Německu, kam jsme často jezdili. Tam skutečně v každej tisícovej vesnici je jeden církevní sbor a jeden sboreček, kde se lidi scházejí, je to spíš taková ta spolková činnost. Oni se sejdou jednou v tejdnu v tej svej thurnhale, tam si zazpívají ty diedertafely a je jim dobře a jdou potom do tý hospody. Tohle to tady takřka úplně vymizelo. Pokud vím, tak je tady pár skutečně sborů, který se drží jenom díky tomu, že je podporuje nějaká vysoká škola, to jsou ty univerzitní sbory, ale jinak to tady takřka zcela zaniklo. I v Praze a týká se to samozřejmě i profesionálních sborů, že jo. Rozhlas měl vynikající sbor pěveckej. Ten přestal existovat, že jo. Já jsem tam začínal, že jo, jako zpěvák jsem začínal v tenorové skupině a asistent u pana sbormistra Malýho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A čím to je? Čím to je, pane Vaněk?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Nevím, nedokážu tohle říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tak jako na spoustě věcí na penězích jaksi?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, jistě, to víte, že jo. Je to hlavně o těch penězích, prostě ty instituce přestaly podporovat tu kulturu, přestaly prostě investovat do kultury, ty zájmy jsou zcela jiný, ty peníze se dávají jinam. Myslím, že to je škoda určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě. A dá se říct, že paradoxně díky tomu by mohla aspoň se zvedat kvalita těch špičkových sborů, to znamená, že ti nejlepší, kteří byli roztroušeni po těch menších sborech nebo ostatních, že by teď třeba se posílily?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Zcela tak to nefunguje. Ono jde o to, že naopak ta základna se tím zúží, to znamená, máte-li těch zpěváků, vždycky se z toho malýho sboru může vyčlenit jeden, dva dobří, kteří se snaží jít někam dál. To bohužel ta základna teďka je mnohem menší samozřejmě. Neznamená to, že by úroveň toho sborovýho zpívání, toho špičkovýho v naší republice šla dolů, naopak jde nahoru. Ale jsou samozřejmě složitější konkurzy. Vypíšeme konkurz. Pamatuju, kdy do Národního divadla přišlo na konkurz 30, 35, 40 lidí. Teď vypíšeme konkurz, do Národního divadla se přihlásí čtyři, pět lidí. Je to z důvodu tý naprostý finanční neatraktivity. Ta umělecká atraktivita pořád zůstává prostě, jsme špičková instituce, dáváme krásný opery, provozujeme skutečně umění ve špičkový interpretaci, ale bohužel to umění není zaplacený dneska. Ale to je obecně, to je problém Český filharmonie, to je problém všech, že jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je šéfsbormistr sboru Národního divadla v Praze Pavel Vaněk. Už jsme si tady řekli nebo vy jste nám už nastínil, jaká byla vaše cesta až do Národního divadla, kde jste už třiadvacet let, jste říkal.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Hm, třiadvacet let, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to už se řadíte mezi.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Takřka mezi veterány.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mezi veterány, ty sloupy Národního divadla. Řekněte mi, jak vypadá práce sbormistra sboru Národního divadla? Jak jaksi komunikujete, spolupracujete s dirigentem, s autory, skladateli, vím já? I třeba s činohrou určitě. Působíte třeba i pro činohru? Ne?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ne, ne, to ne. Zatím se mi za těch třiadvacet let nestalo, že bychom něco. Tuším, že jsme kdysi něco natáčeli jenom. Ona ta činohra většinou ty živý hudby moc nevyužívá, to znamená, že se většinou opřou o nějakou nahrávku a pouští spíš něco pod ten text nebo prostě v určitých těch momentech, kdy je potřeba. Ale zásadně, že bysme aktivně se podíleli na nějakým činoherním představení, jsem zatím, myslím, nezažil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, jenom v opeře.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Jenom v opeře, skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale i tak jste určitě vytížení. Tak řekněte, jak to vypadá, ta praktická činnost?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ta práce je strašně pestrá. To samotný moje působení spočívá v tom, že já si sednu před ten sbor a naučíme se tu příslušnou inscenaci, tu příslušnou operu. Dostaneme noty. Podle toho, jak je to dlouhý, někdy to studium trvá tejden, někdy taky dva měsíce, někdy tři měsíce u toho klavíru. Teď jsme nedávno dělali velmi náročnou premiéru představení Gloriana Benjamina Brittena, což je jedna skutečně z nejtěžších věcí, s kterýma jsem se setkal za těch třiadvacet let, takže tam nám to studium skutečně trvalo velmi, velmi dlouho. Navíc je to v anglickým jazyce, což u opery není zrovna tradiční jazyk samozřejmě, většina oper je v italštině. Takže to byla dlouhá cesta. Naučíme se to na sborovým sále, potom jdeme samozřejmě na takzvanou sedací zkouškou s panem dirigentem, tam se spojíme se sólisty a dává se to dílo hudebně dohromady v těch základních hudebních rysech. A další spolupráce důležitá je s režisérem samozřejmě. S tím se většinou pohádáme, protože pan režisér nám staví někdy pěvecký sbor do krkolomných pozic, ve kterých se nedá moc dobře zpívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak on je určitě nutí i k určitým činoherním akcím, že.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, jistě. Samozřejmě ten pohyb je velice, někdy je statickej, někdy je velmi složitej a někdy skutečně mají režiséři velice takový tvrdý podmínky pro to, aby ty zpěváci mohli vůbec teda zpívat. U nás je nejpodstatnější synchron, že jo, synchron s tou kapelou. Ten synchron musí bejt precizní. Pakliže ale ještě šedesát lidí najednou má dát přesnej synchron, kterej se může spočítat na desetiny vteřin a ještě musíte bejt s tou kapelou, tak ten dirigent je nesmírně potřeba, poněvadž ten to řídí. Na to gesto prostě my musíme začít zpívat, všech šedesát lidí najednou. Jakmile si to ten režisér neuvědomí a má pocit, že prostě se nějak začne, tak je malér. Tudíž jsou režiséři, kteří tohle ví, s kterými se o tom člověk nemusí vůbec dohadovat, je jim to jasný, jsou režiséři, kteří dělají třeba činohru, nedělali nikdy operu a tenhle zákon, tenhle princip neznají a pak se o tom někdy docela nevybíravě a tvrdě dohadujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nutí třeba pěvce, aby zpívali i v běhu.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
V běhu a zády k dirigentovi. A diví se, proč potřebujeme toho dirigenta vidět. Stane se.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, na kterých těch posledních inscenacích opery Národního divadla jste spolupracovali. V podstatě vlastně na všech téměř.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
V podstatě na všech. Já mám ještě, působí druhý sbormistr. Poslední inscenace byla ten Benjamin Britten, před tím byl Čarokraj, což je novinka, dá se říct, že to je světová premiéra. Režírovali to Petr a Matěj Formanovi. Marko Ivanovič skládal hudbu, taky si to dirigoval, je to krásný představení. A začátkem sezóny jsme dělali Jakobína, takový ne zrovna tradiční pojetí, ale rovněž velmi, velmi krásný představení a všechny bych rád srdečně pozval do Národního divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě pozvem ještě na závěr. A jste vy spíš založením klasik nebo vám nevadí takové ty jaksi vývoje?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, upřímně řečeno, samozřejmě musím studovat od italský opery, od barokní opery a od klasicismu, ale prostě mým koníčkem je opera moderní, to znamená Stravinski, Britten, Šostakovič, tahle ta generace, Janáček, generace toho 20.století, to je prostě můj šálek kávy, protože prostě u toho Verdiho, Pucciniho člověk nějak dokáže už vědět, co přijde dopředu, tam už to lze analyzovat všecko, jo. Kdežto tady vás vždycky všechno překvapí, tady je to takovej ten, ta detektivka, že jo a i co se týče toho studia, poněvadž to je těžký skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se necháme rádi překvapit jednou nahrávkou od vás, kterou jste si sem k nám do studia přinesl.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Vaněk, šéfsbormistr sboru Národního divadla, si dnes vybíral z klasiků českého humoru. Vybral si klasika, který nepatří mezi ty úplně nejstarší, ale už taky není nejmladší, už taky oslavil nějaké docela zajímavé jubileum, prostě Petra Nárožného. Proč zrovna takový výběr?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Líbí se mi jako člověk. On je prostě velice moudrej pán. Nevyšel přímo z toho hereckýho prostředí, on asi, pokud vím, nestudoval herectví, a přitom je to vynikající herec. Vynikající, spontánní herec. A já jsem všecky filmy a všecky role, ve kterých jsem ho viděl, prostě byly skvěle vodvedený. A nedávno, není to nedávno, je to asi půl roku, jsem s ním v televizním pořadu, už nevím, kde to bylo a na kterým kanálu, poslouchal rozhovor. Ten rozhovor byl velmi moudrej, prostě to je velmi moudrej člověk, kterýho si osobně velmi vážím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejenom moudrej, on je velice vtipnej člověk taky a my si to taky dneska dokážeme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfsbormistr Pavel Vaněk je hostem Tandemu. Samozřejmě, že to těžiště vaší práce je ve zkušebnách a poté jaksi třeba na prknech Národního divadla, ale účinkuje sbor třeba i na samostatných koncertech, takhle mimo jaksi, tak jako to bývalo a i v zahraničí třeba?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, na samostatných koncertech vně Národního divadla jenom v případě, že dostane nějakou nabídku od nějakýho cizího subjektu. Ale nicméně pořádáme sborové koncerty, děláme i symfonický díla, tak trošku řečeno, s prominutím fušujeme filharmonickýmu sboru někdy do řemesla, to znamená, že provádíme i symfonickou tvorbu, což jsem strašně rád, že to děláme, protože to je prostě zásadní věc, která přispívá k tomu uměleckýmu růstu toho tělesa, že jo. Specifikovat ten soubor jenom na tu jednu kategorii toho operního zpívání, ono to totiž je docela z odbornýho hlediska rozdílný to operní zpívání a to zpívání symfonický. Většinou je to tak, že v těch operních inscenacích ten sbormistr vybírá větší hlasy, silnější hlasy, barevnější hlasy a do toho koncertního zpívání, to znamená do toho filharmonickýho sboru se zase vybírají zpěváci, který jsou trošku technicky jiným způsobem uzpůsobený pro to zpívání. Ono to má svý velmi, velmi tvrdý zákonitosti, tohle to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď mě napadlo vlastně, že vy jste tolik vytíženi, jaksi repertoár toho Národního divadla, že možná nemáte ani příliš času na to, abyste studovali tu koncertní tvorbu třeba.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Jistě, jistě. Vemte si, že ten počet těch představení kolísá někde mezi patnácti až dvaceti, někdy se dostanem na dvaadvacet, třiadvacet za měsíc, to znamená, že ten sbor je tam velmi často. K tomu připočtěme zkoušky samozřejmě, které se vyjma sobot, nedělí odehrávají denně na tom sborovým sále, takže ten sbor je skutečně velmi, velmi vytížen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Denně se zkouší?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Denně se zkouší, ano, denně se zkouší. Teď jsme po premiéře toho Brittena měli trošinku volnější režim, ale prostě než letošní sezóna, počítaná od září loňskýho roku, byla, myslím, vůbec nejtvrdší, co jsem kdy za těch třiadvacet let zažil, prostě jedna premiéra složitá střídala druhou. A bylo to pro nás velmi, velmi skutečně teda náročný, nicméně jsme se s tím báječným způsobem vypořádali a teď budeme mít trošku jednodušší premiéru. Bude to Don Giovanni ve Stavovským divadle a tam je podíl sboru minimální, tam pan Mozart nenapsal velký part, hodně málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, mě totiž napadlo, jestli náhodou se neúčastníte třeba taky nějakých festivalů sborových zpěvů a podobně. Bývalo to velikou tradicí.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No jo, na to už skutečně čas není teď. To prostě bysme do tý sezóny asi těžko našlapali, poněvadž přece jenom musíte, když už by člověk chtěl se něčím prezentovat mimo to divadlo, tak musíme vybrat věc, která nebude jednoduchá, která bude komplikovaná k tomu nastudování, abysme se prezentovali tak, jak bychom se prezentovat měli. A na to je potřeba skutečně čas. A to se nám do tý sezóny většinou nevejde.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvládnout velký kolektiv, ke všemu ještě umělecký, to znamená, kde jeden každý je osobností, tak to si dokážu představit, že to nemusí být úplně jednoduché. Existují o tom slavné historky režisérů, dirigentů. A jestlipak i sbormistrů? V čem je vlastně největší problém jaksi třeba nastudování nějaké inscenace, když se třeba zlobíte a něco nejde?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ne, tak jako povolání sbormistra je z padesáti procent psycholog prostě. To si nebudeme zastírat. Těch šedesát lidí, který tam před váma, každej je skutečně jinej, jiný jsou chlapi, jinak uvažujou ženy. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, jak ženskej mozek je odlišnej od mužskýho mozku a jak je ženskej mozek neuvěřitelně zábavnej a jak je to úžasný pracovat s tolika lidma a i když se vyskytnou problémy, komplikace, někdy i nějaký spory, tak pořád je zábava to řešit, protože prostě je to nesmírně pestrý, ty lidský emoce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tak trošku, jako když si představím třeba zkoušku orchestru Felliniho nebo.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Přesně ano, to je dokonalej film. To je film, kterej bych, kdyby chtěl někdo do toho prostředí proniknout, nechť si pustí film Felliniho Zkoušku orchestru. To je úžasný, to je naprosto dokonale popsaná situace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, když si odmyslíme nástroje, tak je to váš případ.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Je to stejný, akorát my se živíme tím hlasem, tím zpíváním. Ty nástroje zase mají svou specifiku, to je další věc prostě. Tam skutečně u toho Felliniho, tam dochází k tomu, jak oni se porovnávají, kdo je ten důležitější. U nás se zase porovnávají ty hlasy, jestli jsou nejdůležitější ty tenoři nebo jestli jsou důležitější ty soprány.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stane se taky, že se někdo jaksi vyprofiluje ve sboru natolik, že najednou začne mít pocit, že už by mohl být třeba sólistou a už je mu to málo?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, docela velmi často. Musím říct, že máme ve sboru spoustu zpěváků velmi kvalitních, že můžou velmi snadno zpívat na kterékoliv menší scéně, a dokonce zpívají i v Národním divadle, což jsem rád, že dostávají příležitost jako sólisti v Národním divadle, ne do malých rolí, ale i do středních rolí. Zaplaťpánbůh za to, což je svým způsobem drží v tom sboru samozřejmě. Oni jsou si vědomi toho, že dneska ty finanční podmínky v těch oblastních divadlech jsou s prominutím tak mizerný. Ne, že by u nás byly vo něco lepší, že dneska odejít z Prahy a zpívat v Plzni sóla znamená finanční propad, že jo, protože prostě oni jako sólisti nevydělají víc než v tom sboru, ale čeká je tam dojíždění, což stojí peníze, čeká je tam ubytování, který si musí pravděpodobně platit. Takže se to dneska moc finančně nevyplatí. Samozřejmě ta obrovská motivace je zpívat sólově, že jo. Ale pakliže dostanou příležitost v tom Národním, je to úžasný, že prostě nemusejí teda shánět někde. A já samozřejmě nepřijdu o zpěváka jako takovýho. Mám tam opravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nevyžadují potom tihle ti občasní sólisté také jaksi zvláštní péči jako?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Zvláštní péči moji určitě ano, zvláštní přístup určitě taky, ano, ale není to pravidlem, to bych jim asi křivdil. Já vůbec teď myslím, že prožíváme takový nesmírně tvůrčí a příjemný období v tom sboru. Je tam výborná parta lidí a pracuje se mi s nima strašně hezky. Takže jestli to bude někdo z kolegů poslouchat, tak jim chci tímto způsobem poděkovat za to, že to tak je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, všem šedesáti, ano.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Všem šedesáti, ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsme se právě shodli s Pavlem Vaňkem, šéfsbormistrem sboru Národního divadla, že v podstatě jaksi jezdíme ku Praze stejným směrem, to znamená od jihozápadu nebo od jihu. Vy bydlíte na Zbraslavi, to znamená, že to máte blízko do přírody. A přiznal jste se, že jste začal běhat, dokonce dlouhé tratě. Hodně dlouhé tratě?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Hodně dlouhé tratě. No, přiměřeně k mému věku. Dlouhá trať je mezi šesti až deseti kilometry, ale běhám obden skutečně. Vyběhnu do lesa, běhám obden. Rád samozřejmě taky to prokládám cestou cyklistickou, to znamená, že občas si vezmu dres a jedu do práce do Národního divadla ze Zbraslavi na kole, což je úplně úžasný, poněvadž teď je tam cyklostezka ze Zbraslavi až k tomu Národnímu. Já vyjedu u Mánesa z náplavky a jsem v Národním a trvá mi to pětatřicet minut na tom kole a jsem tam rychlejc než autem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už vás poznávám, to jsou ta skloněná záda, která takhle já předjíždím zleva. Je ten běh vaše největší záliba, nebo máte ještě nějaké jiné?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, je, určitě sportování je teď skutečně top jedna v mém životě, našel jsem si v tom úžasnou relaxaci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to máte asi jako já, že se fyzicky zničíte, ale psychicky osvěžíte.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Přesně tak to je, říkáte to ale naprosto správně. To je ono.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mně se to povedlo včera zrovna, že jsem pak vyskakoval doma u televize s křečemi v nohou, ale psychicky osvěžen.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Mně se to povede dneska, já dneska plánuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ať si to užijete. No, ale pozor, abychom nezapomněli na repertoár Národního divadla, tak teď je příležitost velice hezká pozvat k některým velice povedeným věcem, ve kterých sbor samozřejmě účinkuje. Tak na co byste pozval?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, určitě bych pozval, už jsem mluvil o Glorianě, to skutečně stojí za vidění i za poslouchání samozřejmě. Parcifal, Parcifal je, jestliže mám nějakého operního koně, tak je to Wagner.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to moc těžký?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ale říká se to, ale to je přesně jako u Janáčka, k tejhle muzice člověk musí dospět. To se člověku nemůže líbit, když studuje na konzervatoři, možná už jo, možná ještě ne, k tomu se musí dojít. Ale čím víc to člověk poslouchá, čím víc jako se tím zaobírá vnitřně, tím jeho kompozičním způsobem, tím víc zjišťuje, co to bylo za neuvěřitelnýho génia ten člověk. To se nedá vůbec, já jsem vždycky říkal, to E.T., to je mimozemšťan, to nelze prostě vůbec jako pochopit, jak ten člověk to dělá, to je něco naprosto neuchopitelnýho mojí hlavou. Takže Parcifal určitě. Jakobín je krásnej. Trošku mě mrzí, že Národní divadlo tolik český klasiky, měli bysme dělat víc Dvořáka a Smetanu samozřejmě. Jsme Národní divadlo, že jo. Janáčka, Martinů bychom mohli dělat. Byly krásný představení, byla Hry o Marii Martinů, teď se na rok odložily nebo na dva, zase se to, doufejme vrátí. Vynikající muzika, spolupracujeme a rádi spolupracujeme s filharmonickým sborem, protože jsou inscenace, kde těch šedesát lidí prostě už nestačí skutečně, ten sbor musí bejt větší. To znamená ty Hry o Marii děláme s filharmonickým sborem, tak si představte, že se na scéně najednou sejde sto dvacet zpěváků a to je potom rachot, to je rachot.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tohle to všechno musíte zvládnout.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
To zvládnem, ano. Totéž je ten Parcifal, tam je taky velká pěvecká složka, to znamená dva mužské sbory proti sobě, to je úžasný. Tak to jsou ty asi top. Pátrám v paměti. Káťa je hezká, Káťa Kabanová, dělal jí slavnej režisér americkej Robert Wilson. Přijďte se podívat, uvidíte sami.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tohle to patří hlavně vám, našim milým posluchačům, pozvání do šéfsbormistra sboru Národního divadla Pavla Vaňka. Já vám za to samozřejmě děkuji a přeju vám, ať se daří, ať pevnou rukou zvládáte nejenom to běhání na těch kopcích tam u nás na jihu Prahy, ale hlavně samozřejmě ten šedesáti i stodvacetičlenný sbor, když ho máte na scéně Národního divadla. Moc děkuju za dnešní povídání a ať se daří. Na shledanou.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Já děkuji taky moc za pozvání a zpívejte, zpívejte, ať nás je víc. Děkuji a mějte se hezky.
Spustit audio
--------------------
Hezký den přeje z Tandemu Jan Rosák. Dnes se, milí posluchači, budu se svým hostem bavit hlavně o zpěvu, protože je to jednak specifický umělecký projev a taky se říká, že téměř kdokoliv, kdo umí mluvit, by měl umět taky zpívat, protože zpěv se přece podobá řeči. No, jestli tomu tak skutečně je, tak i na to se dnes zeptám sbormistra Sboru Národního divadla Pavla Vaňka. Vítám vás, dobrý den.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Dobrý den přeju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě i posluchače bude určitě zajímat, kdy jste se poprvé postavil před pěvecký sbor, jestli jste tohle povolání chtěl dělat taky už jako kluk. Ale s tím vším začneme hned po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je sbormistr sboru Národního divadla Pavel Vaněk. Tak jak to bylo s těmi dětskými touhami? Předpokládám, že sbormistrem jste asi těžko chtěl být, protože to je povolání, ke kterému se musí člověk propracovat teprve.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, jistě. Ta cesta byla docela dlouhá. Začala tím, že jsem se učil jako dítě hrát na piano, k čemuž mě vedla moje maminka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to bylo kde?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Začal jsem ve čtyřech letech v Domažlicích, kde jsem se taky narodil, kde jsem navštěvoval LŠU místní. A postupem času, jak jsem se, troufám si říct, zdokonaloval, tak na klavír jsem se zúčastňoval různých soutěží klavírních po celé republice. Skončilo to tím, že jsem se zúčastnil celostátního kola v Kroměříži, kde jsem se umístil ve své kategorii jako druhý. Takže se to začalo už trošinku profilovat do té kariéry muzikanty. Nicméně jsem pořád byl přesvědčen, že budu myslivcem nebo gymnazistou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás na tom nimrodství tak bavilo?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Vztah k přírodě. Ty Domažlice jsou prostě krásný město a je to obklopený lesama a je tam hezká příroda. Já jsem prostě rád do tý přírody chodil. Takže to byl takovej můj záměr, že budu jednou, dokonce jsem chtěl teda se přihlásit na tu školu střední.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A drží vás to aspoň trošku do dneška?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Příroda mě drží zcela jistě do dneška, proto jsem se odstěhoval z centra Prahy na kraj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta zelená kamizola a flinta, to ne.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Zelená kamizola a flinta už mě opustily dávno. No a zvítězil nakonec zcela takovej dětskej rozum, když jsem se dozvěděl, že konzervatoř navštěvovati znamená, že se nemusí choditi od rána do školy od osmi hodin, ale že si člověk individuálně určuje hodiny s profesory, tak jsem si řekl, to bude to pravé, nebudu muset vstávat ráno. Takže jsem se nechal nakonec přesvědčit a začal jsem studovat konzervatoř v Plzni. V Plzni jsem studoval konzervatoř, pak jsem se přestěhoval do Plzně, kde jsem v Divadle Josefa Kajetána Tyla jakožto korepetitor operní. Tomu předcházela taková zajímavá věc, já jsem učil čtyři měsíce po absolutoriu konzervatoře v Domažlicích na LŠU a volal mi kamarád z Plzně, postavili jazzový combo a potřebovali klavíristu. Takže mi volali, jestli jako bych s nima nehrál. Shodou okolností v Plzni bylo místo volný korepetitora v opeře. Přijel jsem na konkurz, udělal jsem konkurz, takže jsem dělal souběžně tyhle dvě zábavný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten jazz vás nepustil ale.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ten jazz mě nepustil, ten mě neopustil do dneška, je to můj největší koníček hudební, vyjma samozřejmě tý opery. A do dneška se aktivně jazzu věnuju. Byl jsem na Ježkově konzervatoři a na konzervatoři /nesrozumitelné/. Jsem v oddělení popu, kde se věnuji studentům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to úplně přirozený přechod takhle jaksi z Plzně do Prahy? Bylo to snadné, lehké, anebo to mělo nějaké zádrhele?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Samozřejmě ta cesta zase nebyla úplně přímá z toho plzeňského divadla. Já jsem nejdřív byl krátkou dobu v rozhlasovým sboru u pana sbormistra Malýho, pak jsem byl ve FOKu, v pražským mužským sboru. Člověk si vždycky vybírá ty instituce tam kde má jako větší šanci víc pracovat, to znamená, kde může sedět víc u toho piana, víc se zapojit do tý praxe, aby víc uměl, aby se víc jako naučil. A až kolem roku 88, 89 přišla nabídka z Národního divadla od pana sbormistra Malýho, jestli bych nechtěl dělat druhýho sbormistra u něj, což jsem samozřejmě strašně rád přivítal, poněvadž to plzeňský divadlo mě coby divadlo vtáhlo do děje. Divadlo je úžasná záležitost, takže jsem rád tuhle nabídku přivítal a od roku 89 jsem v Národním divadla. Postupně od druhého sbormistra jsem se dneska dostal na funkci šéfsbormistra v Národním divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už dvanáct let jste vlastně šéfsbormistrem.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Dvanáct jsem šéfsbormistr a dvacet tři let jsem v Národním divadle.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sborový zpěv má, řekl bych, v našich zemích dost velikou tradici. Myslím si, že v každém takovém jaksi obrozeneckém spisku je něco o tom, že někdo docházel do nějakého sboru, sbor někde zpíval obrozenecké písně. A jestli mám tu příležitost povídat si s odborníkem nad jiné povolaným, to znamená šéfem sboru Národního divadla Pavlem Vaňkem, tak se vás zeptám, pane Vaňku, jak je to s tím vývojem. Myslím si, že není jaksi sborový zpěv kdysi a dnes to samé, protože vím, že třeba některé sbory dokonce zanikaly nebo zanikají, že jo.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, to je věd, která samozřejmě mě jakožto muzikanta, jako člověka, kterej se do týhle tý branže dal, ta mě velmi trápí. To sborový umění tady bylo zcela na jiný úrovni, myslím tím ne snad samozřejmě na úrovni pěvecký, na tý odborný úrovni, ale prostě každý malý město, každá možná i vesnice měla prostě svůj sboreček. Zajímavý je třeba, ta tradice do dneška se udržuje v sousedním Německu, kam jsme často jezdili. Tam skutečně v každej tisícovej vesnici je jeden církevní sbor a jeden sboreček, kde se lidi scházejí, je to spíš taková ta spolková činnost. Oni se sejdou jednou v tejdnu v tej svej thurnhale, tam si zazpívají ty diedertafely a je jim dobře a jdou potom do tý hospody. Tohle to tady takřka úplně vymizelo. Pokud vím, tak je tady pár skutečně sborů, který se drží jenom díky tomu, že je podporuje nějaká vysoká škola, to jsou ty univerzitní sbory, ale jinak to tady takřka zcela zaniklo. I v Praze a týká se to samozřejmě i profesionálních sborů, že jo. Rozhlas měl vynikající sbor pěveckej. Ten přestal existovat, že jo. Já jsem tam začínal, že jo, jako zpěvák jsem začínal v tenorové skupině a asistent u pana sbormistra Malýho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A čím to je? Čím to je, pane Vaněk?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Nevím, nedokážu tohle říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tak jako na spoustě věcí na penězích jaksi?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, jistě, to víte, že jo. Je to hlavně o těch penězích, prostě ty instituce přestaly podporovat tu kulturu, přestaly prostě investovat do kultury, ty zájmy jsou zcela jiný, ty peníze se dávají jinam. Myslím, že to je škoda určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě. A dá se říct, že paradoxně díky tomu by mohla aspoň se zvedat kvalita těch špičkových sborů, to znamená, že ti nejlepší, kteří byli roztroušeni po těch menších sborech nebo ostatních, že by teď třeba se posílily?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Zcela tak to nefunguje. Ono jde o to, že naopak ta základna se tím zúží, to znamená, máte-li těch zpěváků, vždycky se z toho malýho sboru může vyčlenit jeden, dva dobří, kteří se snaží jít někam dál. To bohužel ta základna teďka je mnohem menší samozřejmě. Neznamená to, že by úroveň toho sborovýho zpívání, toho špičkovýho v naší republice šla dolů, naopak jde nahoru. Ale jsou samozřejmě složitější konkurzy. Vypíšeme konkurz. Pamatuju, kdy do Národního divadla přišlo na konkurz 30, 35, 40 lidí. Teď vypíšeme konkurz, do Národního divadla se přihlásí čtyři, pět lidí. Je to z důvodu tý naprostý finanční neatraktivity. Ta umělecká atraktivita pořád zůstává prostě, jsme špičková instituce, dáváme krásný opery, provozujeme skutečně umění ve špičkový interpretaci, ale bohužel to umění není zaplacený dneska. Ale to je obecně, to je problém Český filharmonie, to je problém všech, že jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je šéfsbormistr sboru Národního divadla v Praze Pavel Vaněk. Už jsme si tady řekli nebo vy jste nám už nastínil, jaká byla vaše cesta až do Národního divadla, kde jste už třiadvacet let, jste říkal.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Hm, třiadvacet let, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to už se řadíte mezi.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Takřka mezi veterány.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mezi veterány, ty sloupy Národního divadla. Řekněte mi, jak vypadá práce sbormistra sboru Národního divadla? Jak jaksi komunikujete, spolupracujete s dirigentem, s autory, skladateli, vím já? I třeba s činohrou určitě. Působíte třeba i pro činohru? Ne?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ne, ne, to ne. Zatím se mi za těch třiadvacet let nestalo, že bychom něco. Tuším, že jsme kdysi něco natáčeli jenom. Ona ta činohra většinou ty živý hudby moc nevyužívá, to znamená, že se většinou opřou o nějakou nahrávku a pouští spíš něco pod ten text nebo prostě v určitých těch momentech, kdy je potřeba. Ale zásadně, že bysme aktivně se podíleli na nějakým činoherním představení, jsem zatím, myslím, nezažil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, jenom v opeře.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Jenom v opeře, skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale i tak jste určitě vytížení. Tak řekněte, jak to vypadá, ta praktická činnost?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ta práce je strašně pestrá. To samotný moje působení spočívá v tom, že já si sednu před ten sbor a naučíme se tu příslušnou inscenaci, tu příslušnou operu. Dostaneme noty. Podle toho, jak je to dlouhý, někdy to studium trvá tejden, někdy taky dva měsíce, někdy tři měsíce u toho klavíru. Teď jsme nedávno dělali velmi náročnou premiéru představení Gloriana Benjamina Brittena, což je jedna skutečně z nejtěžších věcí, s kterýma jsem se setkal za těch třiadvacet let, takže tam nám to studium skutečně trvalo velmi, velmi dlouho. Navíc je to v anglickým jazyce, což u opery není zrovna tradiční jazyk samozřejmě, většina oper je v italštině. Takže to byla dlouhá cesta. Naučíme se to na sborovým sále, potom jdeme samozřejmě na takzvanou sedací zkouškou s panem dirigentem, tam se spojíme se sólisty a dává se to dílo hudebně dohromady v těch základních hudebních rysech. A další spolupráce důležitá je s režisérem samozřejmě. S tím se většinou pohádáme, protože pan režisér nám staví někdy pěvecký sbor do krkolomných pozic, ve kterých se nedá moc dobře zpívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak on je určitě nutí i k určitým činoherním akcím, že.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, jistě. Samozřejmě ten pohyb je velice, někdy je statickej, někdy je velmi složitej a někdy skutečně mají režiséři velice takový tvrdý podmínky pro to, aby ty zpěváci mohli vůbec teda zpívat. U nás je nejpodstatnější synchron, že jo, synchron s tou kapelou. Ten synchron musí bejt precizní. Pakliže ale ještě šedesát lidí najednou má dát přesnej synchron, kterej se může spočítat na desetiny vteřin a ještě musíte bejt s tou kapelou, tak ten dirigent je nesmírně potřeba, poněvadž ten to řídí. Na to gesto prostě my musíme začít zpívat, všech šedesát lidí najednou. Jakmile si to ten režisér neuvědomí a má pocit, že prostě se nějak začne, tak je malér. Tudíž jsou režiséři, kteří tohle ví, s kterými se o tom člověk nemusí vůbec dohadovat, je jim to jasný, jsou režiséři, kteří dělají třeba činohru, nedělali nikdy operu a tenhle zákon, tenhle princip neznají a pak se o tom někdy docela nevybíravě a tvrdě dohadujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nutí třeba pěvce, aby zpívali i v běhu.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
V běhu a zády k dirigentovi. A diví se, proč potřebujeme toho dirigenta vidět. Stane se.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, na kterých těch posledních inscenacích opery Národního divadla jste spolupracovali. V podstatě vlastně na všech téměř.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
V podstatě na všech. Já mám ještě, působí druhý sbormistr. Poslední inscenace byla ten Benjamin Britten, před tím byl Čarokraj, což je novinka, dá se říct, že to je světová premiéra. Režírovali to Petr a Matěj Formanovi. Marko Ivanovič skládal hudbu, taky si to dirigoval, je to krásný představení. A začátkem sezóny jsme dělali Jakobína, takový ne zrovna tradiční pojetí, ale rovněž velmi, velmi krásný představení a všechny bych rád srdečně pozval do Národního divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě pozvem ještě na závěr. A jste vy spíš založením klasik nebo vám nevadí takové ty jaksi vývoje?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, upřímně řečeno, samozřejmě musím studovat od italský opery, od barokní opery a od klasicismu, ale prostě mým koníčkem je opera moderní, to znamená Stravinski, Britten, Šostakovič, tahle ta generace, Janáček, generace toho 20.století, to je prostě můj šálek kávy, protože prostě u toho Verdiho, Pucciniho člověk nějak dokáže už vědět, co přijde dopředu, tam už to lze analyzovat všecko, jo. Kdežto tady vás vždycky všechno překvapí, tady je to takovej ten, ta detektivka, že jo a i co se týče toho studia, poněvadž to je těžký skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se necháme rádi překvapit jednou nahrávkou od vás, kterou jste si sem k nám do studia přinesl.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Vaněk, šéfsbormistr sboru Národního divadla, si dnes vybíral z klasiků českého humoru. Vybral si klasika, který nepatří mezi ty úplně nejstarší, ale už taky není nejmladší, už taky oslavil nějaké docela zajímavé jubileum, prostě Petra Nárožného. Proč zrovna takový výběr?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Líbí se mi jako člověk. On je prostě velice moudrej pán. Nevyšel přímo z toho hereckýho prostředí, on asi, pokud vím, nestudoval herectví, a přitom je to vynikající herec. Vynikající, spontánní herec. A já jsem všecky filmy a všecky role, ve kterých jsem ho viděl, prostě byly skvěle vodvedený. A nedávno, není to nedávno, je to asi půl roku, jsem s ním v televizním pořadu, už nevím, kde to bylo a na kterým kanálu, poslouchal rozhovor. Ten rozhovor byl velmi moudrej, prostě to je velmi moudrej člověk, kterýho si osobně velmi vážím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejenom moudrej, on je velice vtipnej člověk taky a my si to taky dneska dokážeme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfsbormistr Pavel Vaněk je hostem Tandemu. Samozřejmě, že to těžiště vaší práce je ve zkušebnách a poté jaksi třeba na prknech Národního divadla, ale účinkuje sbor třeba i na samostatných koncertech, takhle mimo jaksi, tak jako to bývalo a i v zahraničí třeba?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, na samostatných koncertech vně Národního divadla jenom v případě, že dostane nějakou nabídku od nějakýho cizího subjektu. Ale nicméně pořádáme sborové koncerty, děláme i symfonický díla, tak trošku řečeno, s prominutím fušujeme filharmonickýmu sboru někdy do řemesla, to znamená, že provádíme i symfonickou tvorbu, což jsem strašně rád, že to děláme, protože to je prostě zásadní věc, která přispívá k tomu uměleckýmu růstu toho tělesa, že jo. Specifikovat ten soubor jenom na tu jednu kategorii toho operního zpívání, ono to totiž je docela z odbornýho hlediska rozdílný to operní zpívání a to zpívání symfonický. Většinou je to tak, že v těch operních inscenacích ten sbormistr vybírá větší hlasy, silnější hlasy, barevnější hlasy a do toho koncertního zpívání, to znamená do toho filharmonickýho sboru se zase vybírají zpěváci, který jsou trošku technicky jiným způsobem uzpůsobený pro to zpívání. Ono to má svý velmi, velmi tvrdý zákonitosti, tohle to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď mě napadlo vlastně, že vy jste tolik vytíženi, jaksi repertoár toho Národního divadla, že možná nemáte ani příliš času na to, abyste studovali tu koncertní tvorbu třeba.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Jistě, jistě. Vemte si, že ten počet těch představení kolísá někde mezi patnácti až dvaceti, někdy se dostanem na dvaadvacet, třiadvacet za měsíc, to znamená, že ten sbor je tam velmi často. K tomu připočtěme zkoušky samozřejmě, které se vyjma sobot, nedělí odehrávají denně na tom sborovým sále, takže ten sbor je skutečně velmi, velmi vytížen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Denně se zkouší?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Denně se zkouší, ano, denně se zkouší. Teď jsme po premiéře toho Brittena měli trošinku volnější režim, ale prostě než letošní sezóna, počítaná od září loňskýho roku, byla, myslím, vůbec nejtvrdší, co jsem kdy za těch třiadvacet let zažil, prostě jedna premiéra složitá střídala druhou. A bylo to pro nás velmi, velmi skutečně teda náročný, nicméně jsme se s tím báječným způsobem vypořádali a teď budeme mít trošku jednodušší premiéru. Bude to Don Giovanni ve Stavovským divadle a tam je podíl sboru minimální, tam pan Mozart nenapsal velký part, hodně málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, mě totiž napadlo, jestli náhodou se neúčastníte třeba taky nějakých festivalů sborových zpěvů a podobně. Bývalo to velikou tradicí.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No jo, na to už skutečně čas není teď. To prostě bysme do tý sezóny asi těžko našlapali, poněvadž přece jenom musíte, když už by člověk chtěl se něčím prezentovat mimo to divadlo, tak musíme vybrat věc, která nebude jednoduchá, která bude komplikovaná k tomu nastudování, abysme se prezentovali tak, jak bychom se prezentovat měli. A na to je potřeba skutečně čas. A to se nám do tý sezóny většinou nevejde.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvládnout velký kolektiv, ke všemu ještě umělecký, to znamená, kde jeden každý je osobností, tak to si dokážu představit, že to nemusí být úplně jednoduché. Existují o tom slavné historky režisérů, dirigentů. A jestlipak i sbormistrů? V čem je vlastně největší problém jaksi třeba nastudování nějaké inscenace, když se třeba zlobíte a něco nejde?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ne, tak jako povolání sbormistra je z padesáti procent psycholog prostě. To si nebudeme zastírat. Těch šedesát lidí, který tam před váma, každej je skutečně jinej, jiný jsou chlapi, jinak uvažujou ženy. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, jak ženskej mozek je odlišnej od mužskýho mozku a jak je ženskej mozek neuvěřitelně zábavnej a jak je to úžasný pracovat s tolika lidma a i když se vyskytnou problémy, komplikace, někdy i nějaký spory, tak pořád je zábava to řešit, protože prostě je to nesmírně pestrý, ty lidský emoce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tak trošku, jako když si představím třeba zkoušku orchestru Felliniho nebo.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Přesně ano, to je dokonalej film. To je film, kterej bych, kdyby chtěl někdo do toho prostředí proniknout, nechť si pustí film Felliniho Zkoušku orchestru. To je úžasný, to je naprosto dokonale popsaná situace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, když si odmyslíme nástroje, tak je to váš případ.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Je to stejný, akorát my se živíme tím hlasem, tím zpíváním. Ty nástroje zase mají svou specifiku, to je další věc prostě. Tam skutečně u toho Felliniho, tam dochází k tomu, jak oni se porovnávají, kdo je ten důležitější. U nás se zase porovnávají ty hlasy, jestli jsou nejdůležitější ty tenoři nebo jestli jsou důležitější ty soprány.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stane se taky, že se někdo jaksi vyprofiluje ve sboru natolik, že najednou začne mít pocit, že už by mohl být třeba sólistou a už je mu to málo?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, docela velmi často. Musím říct, že máme ve sboru spoustu zpěváků velmi kvalitních, že můžou velmi snadno zpívat na kterékoliv menší scéně, a dokonce zpívají i v Národním divadle, což jsem rád, že dostávají příležitost jako sólisti v Národním divadle, ne do malých rolí, ale i do středních rolí. Zaplaťpánbůh za to, což je svým způsobem drží v tom sboru samozřejmě. Oni jsou si vědomi toho, že dneska ty finanční podmínky v těch oblastních divadlech jsou s prominutím tak mizerný. Ne, že by u nás byly vo něco lepší, že dneska odejít z Prahy a zpívat v Plzni sóla znamená finanční propad, že jo, protože prostě oni jako sólisti nevydělají víc než v tom sboru, ale čeká je tam dojíždění, což stojí peníze, čeká je tam ubytování, který si musí pravděpodobně platit. Takže se to dneska moc finančně nevyplatí. Samozřejmě ta obrovská motivace je zpívat sólově, že jo. Ale pakliže dostanou příležitost v tom Národním, je to úžasný, že prostě nemusejí teda shánět někde. A já samozřejmě nepřijdu o zpěváka jako takovýho. Mám tam opravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nevyžadují potom tihle ti občasní sólisté také jaksi zvláštní péči jako?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Zvláštní péči moji určitě ano, zvláštní přístup určitě taky, ano, ale není to pravidlem, to bych jim asi křivdil. Já vůbec teď myslím, že prožíváme takový nesmírně tvůrčí a příjemný období v tom sboru. Je tam výborná parta lidí a pracuje se mi s nima strašně hezky. Takže jestli to bude někdo z kolegů poslouchat, tak jim chci tímto způsobem poděkovat za to, že to tak je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, všem šedesáti, ano.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Všem šedesáti, ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsme se právě shodli s Pavlem Vaňkem, šéfsbormistrem sboru Národního divadla, že v podstatě jaksi jezdíme ku Praze stejným směrem, to znamená od jihozápadu nebo od jihu. Vy bydlíte na Zbraslavi, to znamená, že to máte blízko do přírody. A přiznal jste se, že jste začal běhat, dokonce dlouhé tratě. Hodně dlouhé tratě?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Hodně dlouhé tratě. No, přiměřeně k mému věku. Dlouhá trať je mezi šesti až deseti kilometry, ale běhám obden skutečně. Vyběhnu do lesa, běhám obden. Rád samozřejmě taky to prokládám cestou cyklistickou, to znamená, že občas si vezmu dres a jedu do práce do Národního divadla ze Zbraslavi na kole, což je úplně úžasný, poněvadž teď je tam cyklostezka ze Zbraslavi až k tomu Národnímu. Já vyjedu u Mánesa z náplavky a jsem v Národním a trvá mi to pětatřicet minut na tom kole a jsem tam rychlejc než autem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už vás poznávám, to jsou ta skloněná záda, která takhle já předjíždím zleva. Je ten běh vaše největší záliba, nebo máte ještě nějaké jiné?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, je, určitě sportování je teď skutečně top jedna v mém životě, našel jsem si v tom úžasnou relaxaci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to máte asi jako já, že se fyzicky zničíte, ale psychicky osvěžíte.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Přesně tak to je, říkáte to ale naprosto správně. To je ono.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mně se to povedlo včera zrovna, že jsem pak vyskakoval doma u televize s křečemi v nohou, ale psychicky osvěžen.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Mně se to povede dneska, já dneska plánuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ať si to užijete. No, ale pozor, abychom nezapomněli na repertoár Národního divadla, tak teď je příležitost velice hezká pozvat k některým velice povedeným věcem, ve kterých sbor samozřejmě účinkuje. Tak na co byste pozval?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
No, určitě bych pozval, už jsem mluvil o Glorianě, to skutečně stojí za vidění i za poslouchání samozřejmě. Parcifal, Parcifal je, jestliže mám nějakého operního koně, tak je to Wagner.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to moc těžký?
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Ale říká se to, ale to je přesně jako u Janáčka, k tejhle muzice člověk musí dospět. To se člověku nemůže líbit, když studuje na konzervatoři, možná už jo, možná ještě ne, k tomu se musí dojít. Ale čím víc to člověk poslouchá, čím víc jako se tím zaobírá vnitřně, tím jeho kompozičním způsobem, tím víc zjišťuje, co to bylo za neuvěřitelnýho génia ten člověk. To se nedá vůbec, já jsem vždycky říkal, to E.T., to je mimozemšťan, to nelze prostě vůbec jako pochopit, jak ten člověk to dělá, to je něco naprosto neuchopitelnýho mojí hlavou. Takže Parcifal určitě. Jakobín je krásnej. Trošku mě mrzí, že Národní divadlo tolik český klasiky, měli bysme dělat víc Dvořáka a Smetanu samozřejmě. Jsme Národní divadlo, že jo. Janáčka, Martinů bychom mohli dělat. Byly krásný představení, byla Hry o Marii Martinů, teď se na rok odložily nebo na dva, zase se to, doufejme vrátí. Vynikající muzika, spolupracujeme a rádi spolupracujeme s filharmonickým sborem, protože jsou inscenace, kde těch šedesát lidí prostě už nestačí skutečně, ten sbor musí bejt větší. To znamená ty Hry o Marii děláme s filharmonickým sborem, tak si představte, že se na scéně najednou sejde sto dvacet zpěváků a to je potom rachot, to je rachot.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tohle to všechno musíte zvládnout.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
To zvládnem, ano. Totéž je ten Parcifal, tam je taky velká pěvecká složka, to znamená dva mužské sbory proti sobě, to je úžasný. Tak to jsou ty asi top. Pátrám v paměti. Káťa je hezká, Káťa Kabanová, dělal jí slavnej režisér americkej Robert Wilson. Přijďte se podívat, uvidíte sami.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tohle to patří hlavně vám, našim milým posluchačům, pozvání do šéfsbormistra sboru Národního divadla Pavla Vaňka. Já vám za to samozřejmě děkuji a přeju vám, ať se daří, ať pevnou rukou zvládáte nejenom to běhání na těch kopcích tam u nás na jihu Prahy, ale hlavně samozřejmě ten šedesáti i stodvacetičlenný sbor, když ho máte na scéně Národního divadla. Moc děkuju za dnešní povídání a ať se daří. Na shledanou.
Pavel VANĚK, šéfsbormistr sboru Národního divadla
--------------------
Já děkuji taky moc za pozvání a zpívejte, zpívejte, ať nás je víc. Děkuji a mějte se hezky.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
