Petra Petrovská: Kůže funguje jako zrcadlo duše
S psychosomaticky orientovanou dermatoložkou MUDr. Petrou Petrovskou jsme si povídali o nemocech kůže z hlediska problémů v lidské duši.
Kůže patří k nejlepším zrcadlům naší duše. Je symbolem psychické ochrany, ohraničení i distancováním vlastní osoby od jiných lidí. Můžeme blednout, modrat, červenat se, potit a symbolizuje naše momentální psychické rozpoložení.
Drtivá většina nemocí kůže pak souvisí s poruchami intimních mezilidských vztahů a v této souvislosti i s brzděním silných emocí na hranici vlastního těla.
Ekzém souvisí s nevyjádřenými emocemi
Ekzém je velmi časté onemocnění, které doprovází nepříjemné svědění. Ekzém většinou vede ke škrábání a rozdírání kůže. Nejčastěji mají lidé potíže na loketních a podkoleních jamkách, krku, zátylku nebo obličeji.
S psychosomatického hlediska souvisí výskyt ekzému s psychickou nestabilitou. Někteří lékaři při rozhovorech s postiženými zjistili, že jejich osobnost charakterizuje duševní přepětí, zneklidňující vitalita, nedostatek vůle. Ekzém se někdy objeví jako následek špatné komunikace s blízkými.
Lupénka ukazuje na nezpracovaná psychická traumata
Lupénka je chronickými, ale i akutním onemocněním, při kterém dochází k poruše rohovatění povrchu kůže. Vyskytuje se až u dvou procent obyvatel.
Řada psychosomaticky orientovaných lékařů důkladně zkoumala psychiku lidí, kteří trpí lupénkou. Zpravidla jde o nemocné s úzkostnými až depresivními sklony. Nemocní lupénkou podléhají stresových situacím mnohem snadněji, než je tomu u ostatní populace.
Tato nemoc zjevuje v tělesné rovině nevyřešená psychická traumata v oblasti intimních emocí. Ukazuje na emoční zablokování psychiky, která nechce, protože nemůže, přijímat nic nového a ničeho starého se nedokáže vzdát.
Zdroj informací: kniha Proč jsme nemocní (Dr. Petr Novotný)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.