Policejní potápěč: „Bojoval jsem o život, teď bojuji o práci.“

Osmatřicetiletý policejní potápěč Tomáš Martinec z Nymburka pracuje u policie od roku 1992. Nejprve sloužil jako dopravní policista, pak si udělal všechny potřebné zkoušky a stal se potápěčem. Jeho kolegové o něm říkají, že je z nymburského poříčního oddílu nejlepší.

Kariéru a život pana Tomáše ovlivnila událost, kterou snad nikdo z nás nechce zažít. Vloni 14. července měl dopravní nehodu. Se čtyřmi dalšími kolegy jeli na výcvik. Cílem jejich cesty byla pískovna u Lhoty nedaleko Brandýsa nad Labem. Jenže u obce Borek na Mělnicku, tedy jen pár kilometrů od konce jejich cesty, je začalo předjíždět auto, do kterého narazilo jiné vozidlo. To vyjelo z vedlejší silnice. Policejní dodávka s pěti lidmi se už střetu vyhnout nemohla. Její řidič a spolujezdec na předním sedadle, tedy pan Tomáš, zůstali ve vozidle zaklínění. Naštěstí ale oba muži přežili. S těžkými zraněními je lékaři převezli do nemocnic. Oba muži v nich strávili při léčení a následných rehabilitacích několik měsíců. Řidič policejního vozu bude muset pravděpodobně ze služby odejít. Pan Tomáš se nevzdává. Cvičí, jezdí na kole a snaží se běhat. I přes těžké zranění nohy se chce k potápění vrátit.

Podle zástupce vedoucího nymburského poříčního oddělení středočeské policie Josefa Dittricha to ale nebude mít vůbec jednoduché. Bude muset splnit všechny potřebné potápěčské zkoušky. Podle něj bude například muset uplavat 800 metrů na hladině se základní výstrojí, následně se potopit do hloubky až 5 metrů a zase hned uplavat 20 metrů. Pokud by zkoušky nesplnil, mohl by se alespoň stát instruktorem potápěčů nebo pracovat například u dopravní policie.

Natáčel jsem s panem Tomášem sice jen několik minut, ale myslím, že nic podobného ho nenapadlo. Naopak chce v práci začít tam, kde musel nedobrovolně skončit. Přejme mu, aby se mu to povedlo.