Požár Národního divadla zapříčinilo špatně uhašené dřevěné uhlí. Událost měla i jeden pozitivní moment
18. listopad roku 1883 se zapsal do dějin jako den slavnostního otevření pražského Národního divadla. Jenže poprvé se v něm hrálo už o dva roky dříve. Konkrétně 11. června 1881 při příležitosti návštěvy korunního prince Rudolfa v Praze.
Po premiéře Smetanovy Libuše následovalo ještě dalších 11 repríz a pak se budova uzavřela pro dokončovací práce. Herci i diváci se těšili na zahájení nové sezóny, jenže přišel 12. srpen, kdy budovu divadla zachvátil požár. Shořela při něm střecha, jeviště i hlediště.
Vyšetřování později přisoudilo vinu dvěma pomocným klempířům, kteří v osudný den na střeše montovali hromosvod. Špatně uhašené dřevěné uhlí údajně vysypali do plechového žlabu. Soud jim za nedbalost uložil symbolické tresty týdenního vězení.
Ihned po požáru začala sbírka na obnovu divadla. Za 47 dní se sešlo přes jeden milion zlatých od jednotlivců, obcí i šlechty a výrazný finanční příspěvek poslal i císař František Josef I. Požár se zapsal do historie jako národní tragédie, najdeme na něm ale i jeden pozitivní moment. Původně plánované plynové osvětlení totiž nahradily moderní elektrické žárovky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
