Před 130 lety se narodil básník, novinář a malíř František Gellner

Po maturitě studoval na vídeňské technice, odkud přešel na báňskou akademii v Příbrami. Vydržel však zde jen rok. Neuspěl jako student malířství v Mnichově ani v Drážďanech, střídal pobyty v Paříži a Praze. Po celou tuto dobu se pohyboval v prostředí bohémy, měl blízko k anarchismu. Zklamán bohémským životem nakonec přijal místo v Lidových novinách v Brně, kde až do počátku první světové války publikoval své fejetony, verše, povídky a politické karikatury.

František Gellner se stal spolu s Františkem Langerem, Otokarem Fischerem a Karlem Poláčkem představitelem první generace skutečně významných česko-židovských spisovatelů. Za života vydal dvě básnické sbírky – „Po nás ať přijde potopa“ a „Radosti života“. Jeho třetí sbírka – „Nové zpěvy“ - byla publikována až pět let po jeho smrti. Nehledě na dobu, která uplynula od vzniku básní Františka Gellnera, vycházejí ve stále nových vydáních, některé zlidověly. Méně známé je, že František Gellner je také autorem vynikajících kreseb a že patří k zakladatelům moderní české politické karikatury.

František Gellner vyšel z židovského prostředí, ale svým životem i dílem zaujal k Židům rozporuplný vztah, s občasnými prudkými výpady. Podle znalce jeho díla Jaroslava Podroužka nebyly exhibicí, ale, jak napsal, projevem „nenávistného konfliktu“, výrazem „nenávistné lásky“.

První světová válka začala 28. července 1914, rakousko-uherský voják František Gellner byl nezvěstný od 13. září toho roku. Naposled byl viděn poblíž haličského Tomaszova za ústupu před Rusy. Podle svědků si lehl do příkopu a zakryl si pláštěm tvář. Přátelé ještě dlouho po válce nevěřili zprávě o básníkově smrti a čekali na jeho návrat.