Rádiovka

Tak si na téma rádiovka řekněme v dnešní rubrice Slova o trochu víc. Teď už se tato pokrývka hlavy skoro nenosí, ale za mého dětství tedy v padesátých letech minulého století jsme na hlavě vlastně nenosili nic jiného. Hlavně my děti, ale rádiovky nosili i muži, protože klobouky se pokládály za cosi buržoazního, pokud ne přímo imperialistického. Ženy nosily hlavně šátky, když už jsem v těch vzpomínkách.

Michal Novotný

Pro ty, kteří nevědí, jak taková rádiovka, moje babička říkala rádionka, vypadala, stručný popis: Kulatá, plochá, měkká čepice bez štítku, baret, ale bez okrajů, a na jejím vrcholku jakási stopka. Podobná jako u jablek či i hrušek. To vše z málo kvalitního, spíš z hodně nekvalitního textilu. Rádiovky mívaly nevýrazné barvy, tmavě modrou, hnědou, černou, někdy i šedivou, ale to už byla výstřednost. Když nějaká holka přišla s rádiovkou bílou, skoro jsme padali do mdlob. Uvádějí se dva důvody, proč čepice tohoto druhu dostaly rozhlasové jméno rádiovka. Jednak prý proto, že se hodně rozšířily právě v době, kdy se začal rozšiřovat rozhlas, a také proto - já bych řekl, že hlavně proto - že jejich charakteristickou součástí byla zmíněná stopka na vrcholku, která připomínala anténu, nezbytnou součást radiopřijímačů.

Zítra budeme v putování po jazykovém zákulisí slov souvisejících s rozhlasem pokračovat. Řekneme si například něco o tom, jak rádio souvisí s tak nepříjemnými slovy jako je radioaktivita a třeba radon.