Rodina Tomáše Garriqua Masaryka vystřídala v Praze deset bytů. Posledním místem byl Pražský hrad

26. říjen 2018
10. K Hradu dnes hledí 3 metry vysoká Masarykova socha

Tomáš Masaryk se narodil v březnu 1850 v Hodoníně. Do Prahy se s rodinou přestěhoval o 32 let později. A tam se stěhovali z místa na místo. Někde se zdrželi jen něco málo přes rok, jinde i přes deset let. Masarykovi se stěhovali z různých důvodů. Třikrát bydleli na pravém břehu Vltavy, sedmkrát na levém. 

Josef Tichý v knize Deset pražských bytů rodiny Masarykovy píše: „Každý byt však zůstává spjat s určitou etapou Masarykova života, jeho vědecké práce i politické činnosti, v každém z nich vznikla alespoň malá část jeho rozsáhlého díla. Ve všech prožívala rodina všední i sváteční chvíle, přijímala domácí i zahraniční hosty.“

Bytem číslo jedna byl pro rodinu Masarykovu ten na Smíchově, v dnešní Holečkově ulici (září 1882 – leden 1884). Ze třetího patra měli dobrý výhled do Kinského zahrady. Ale slunce prý do bytu nakouklo málokdy. Proto, a také z toho důvodu, že na stanici koněspřežné dráhy měli z bytu cestu dlouhou asi kilometr, brzy přesídlili na Vinohrady.

Kousek nad Václavským náměstím, v dnešní Rubešově ulici, měli Masarykovi u bytu na tu dobu velkou vymoženost, koupelnu (únor 1884 – červen 1884). Přesto se už po čtyřech měsících stěhovali do kilometr vzdálené, ale také vinohradské vily Osvěta (červen 1884 – listopad 1888). Bydlení jim tam nabídl majitel vily, novinář a spisovatel Vlček. Když se s ním pak Masaryk rozešel v názorech, hledala si rodina další bydlení.

Necelé dva roky prožili Masarykovi v domě U Rytířů ve Školské (listopad 1888 – červenec 1890), opět nedaleko Václavského náměstí, jako v případě bytu č. 2. A proč U Rytířů? Ve třetím patře průčelí jsou mezi okny obrazy osmi postav králů, rytířů a bojovníků, dílo Mikoláše Alše.

Následovaly čtyři roky v Tomášské (srpen 1890 – říjen 1894), v domě, který byl v té době starý minimálně 500 let, a dnes je součástí areálu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Všechna okna ve třetím patře patřila k bytu Masarykových. Narodilo se jim tu poslední z jejich dětí, dcera Olga a Masaryk poprvé vstoupil do velké politiky. Ale protože byl dům prodán, čekalo Masarykovi další stěhování.

Na dva roky přesídlili do Hrzánského paláce na Hradčanech (listopad 1894 – listopad 1896), přístupného z ulice Úvoz i z Loretánské. Bydleli v posledním, pátém patře, tedy pohledem z Úvozu. Z Loretánské ulice má areál paláce pouze přízemí, první patro a střešní okna. Ve čtvrtém patře (ve vícepatrové části paláce) měl později ateliér malíř Jan Slavíček. Mimochodem Herbert, Masarykův syn, si vzal za ženu vdovu po tragicky zesnulém malíři Antonínu Slavíčkovi, otci Jana Slavíčka.

Roku 1896 následovalo další stěhování, pod Nové zámecké schody do Šelmberkovského domu. Tady žili Masarykovi celých jedenáct let (listopad 1896 – listopad 1907). Architekt Materna pak dům prodal, nájemníci dostali výpověď, rodina naložila majetek a převezla ho asi o 600 metrů dál. Pro změnu pod Staré zámecké schody, do Valdštejnské (listopad 1907 – léto 1911). Do domu, kterému se říkalo U Bílého beránka. Dnes už neexistuje, ale prohlédnout si ho můžete na Langwailově modelu Prahy. Na jeho místě stojí novobarokní vila z roku 1917, sídlo velvyslanectví Belgie.

Po dalších čtyřech letech přesídlili Masarykovi na sedm let do posledního civilního bytu, do rodinného jednopatrového domu v Mickiewiczově ulici nedaleko Písecké brány (léto 1911 – prosinec 1918). Ulice jeden čas nesla jméno Charlotty Masarykové, dnes se po ní jmenuje parčík, který se rozkládá u Písecké brány.

V roce 1918 následovalo stěhování poslední a nejdůležitější. Na Pražský hrad (prosinec 1918 – prosinec 1935). Masaryk byl zvolen prezidentem celkem čtyřikrát. Na Hrad od roku 2000 hledí v podobě tři metry vysoké a 500 kilogramů vážící sochy, která byla slavnostně odhalena při příležitosti 150. výročí Masarykova narození.