ROUCHO
Na Nový rok jsem tu promluvil o jazykovém zákulisí zajímavého a tak trochu slavnostního slova háv a posluchačka Dana Hanušová z Nymburka mi poslala e-mail s návrhem, abych se někdy věnoval také podobně slavnostnímu slovu roucho, které má podobný význam jako výraz háv.
Proč ne, také slovo roucho je zajímavé. Možná ještě zajímavější, protože je stejně slavnostní jako výraz háv, ale na rozdíl od něj má původ velmi nízký, skoro by se až chtělo říct zločinecký. Ale k tomu dojdeme. Teď k významu. Slovník spisovného jazyka českého říká, že slovo roucho "poněkud zastarale" označuje "slavnostní nebo obřadní oděv" a "poněkud zastarale a knižně" oděv a šaty vůbec. Dále slovník upozorňuje na to, že se slovo roucho používá i přeneseně ve významu "vzít na sebe slavnostní tvářnost". Takže roucha mohou být královská, řeholní, obřadní, sváteční, také zima může mít bělostné roucho, když napadne sníh, a slovník uvádí i citát z jednoho literárního časopisu, kde napsali, že ten a ten román vyšel "v českém rouše", čímž chtěli říct, že vyšel v českém překladu.
Původně zdrobnělinou od slova roucho či staročeského rúcha bylo slovo rouška, které dnes používáme bez souvislosti s výrazem roucho. Roušku známe už jen jako sterilní tkaninu k ochraně před infekcí, většina z nás ani neví, že to původně byl závoj zakrývající hlavu, tedy jakési malé roucho hlavy.
A jak je to se zločineckou minulostí výrazu roucho... Vznikl z praslovanského výrazu rucho, jehož původ není úplně jasný, ale většina odborníků předpokládá, že pochází ze stejného kořene jako slova rušit, rvát a také rouno, tedy z indoevropského kořene reu-, který znamenal rvát, trhat, rýt. Pokud to tak je, pak by původní význam výrazu rucho, z něhož vznikla naše slova roucho a rouška, byl "oděv, šaty servané či vyrvané nepřátelům". Což vypadá velmi kuriózně, ale stejný původní význam, tentokrát ještě pravděpodobněji, měl i výraz róba, kterým dnes označujeme slavnostní dámské, obvykle večerní šaty. Toto slovo se k nám přes němčinu dostalo z francouzštiny, ale tam pravděpodobně vzniklo z franského rauba, které souvisí s německým Raub, což je, jak víme ze slova raubíř, lup, kořist, něco ukradeného. Takže vznešená slova roucha a róba mají původ ve výrazech označujících ukradený, ukořistěný oděv. Tolik o výrazech roucho a róba.
Vysílá se v pondělí 13.1.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
