ŠKVÁR

22. duben 2003

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Když se o nějakém uměleckém díle, o knize, o filmu, o televizní telenovele, o divadelní hře, písničce či jiném hudebním díle řekne, že je to škvár, jde o hodnocení někde na nejnižším možném stupni. Škvár je umělecké dílo, které nemá hodnotu žádnou, vlastně ani nejde o umělecké dílo.

Škváru se jinak říká původem německým slovem brak a ve Slovníku spisovného jazyka českého se dočteme, že výraz škvár používal už Jan Neruda. Cituje se tam jeho věta: "Hvízdám si ten škvár po celý den." Z hanlivého označení bezcenných uměleckých děl se slovo škvár rozšířilo také na pojmenování dalších bezcenných a podřadných věcí, jak dokazuje další citát ve slovníku, tentokrát z Vrchlického: "Já měl pár hadrů, škvárů a trochu haraburdí." Tento rozšířený význam slova škvár se však příliš neujal, výraz škvár používáme skoro výhradně jen v souvislosti s pseudouměleckými díly. S výjimkou, a to je další zajímavost, s výjimkou výtvarných děl. Říct o obraze či o soše nebo o architektonickém díle, že je to škvár, myslím není možné.

Michal Novotný

Slovo škvár je velmi podobné výrazům škvára, škvařit a škvarky, takže otázka, zda má škvár něco společného se škvařením, je nasnadě. Tentokrát odpovím jasně a jednoznačně. Ano, má. Slovo škvár ve významu bezcenný umělecký výtvor nepochybně vzniklo ze slova škvára. Jak a kdy se to stalo, víme docela přesně. 31. května roku 1836 vyšla časopise Česká včela kritika, jejíž autor spisovatel a novinář Jan Slavomír Tomíček soudil, že dílo, o němž píše, (cituji) "jest škvára, která z vymřelé sopky vyhozená mezi květiny padla". Ano, takhle se v první polovině 19. století psaly literární kritiky. Slovo škvára kritik použil v kontrastu s květy jako symbol nevzhledného odpadu. Mnohem pozoruhodnější však je, jaké že to umělecké dílo bylo prvně v dějinách české literatury nazváno škvárou, tedy jak my dnes říkáme škvárem. Byla to báseň, která se pokládá za základ moderní české poezie a literatury vůbec, básnická skladba, o níž je dnes jasné, že jde o jedno z mála českých literárních děl, které jsou součástí světové literatury. Škvárou neboli škvárem nazval Jan Slavomír Tomíček monumentální Máchův Máj.

Ale vraťme se k původu. Slova škvár, škvára, škvařit a škvarky pocházejí z praslovanského skverti, což je slovo, které podle odborníků nemá jasný původ, ale snad prý jde o onomatopoické zvukomalebné slovo, vyjádření zvuku, který vzniká při škvaření sádla.

Vysílá se v úterý 22.4.03

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)

autor: Michal Novotný