Štolnava je místem vzpomínek i setkávání bývalých a současných obyvatel kraje

Katastr bývalé Štolnavy se nachází severně od Rejchartic, v úctyhodné nadmořské výšce 700 metrů. Nejlepší přístup do areálu bývalé vesnice je po modré turistické značce z Rejchartického sedla, vede sem ale i žlutá z Potůčníku, od kaple sv. Anny. Dnes zde převažují louky s krásným výhledem na Králický Sněžník a Hraběšickou vrchovinu.

Dějiny osady Stollenhau se začaly psát patrně už v sedmdesátých letech 16. století. Tehdy obec patřila k velkolosinskému panství. Právě z roku 1577 pochází první zápis o existenci vesnice. Obývalo ji tehdy 21 obyvatel, v jejichž čele stál rychtář.

Jak název obce napovídá, vznikla Štolnava kolem dolu na železnou rudu. Ten zanikl v polovině 19. století. Dnes už po něm nenajdeme žádné stopy, kdysi byl ovšem zdrojem rudy zejména pro železárny v Alojzově nedaleko Rudy nad Moravou.

Štolnava byla do roku 1850 samostatnou vsí, po zániku vrchnostenské správy se však stala součástí Žárové. Dnes území bývalé obce spadá pod katastr Velkých Losin.

Zánik osady přišel s koncem války

Po zániku těžby se místní obyvatelé věnovali zejména zemědělství a domácí textilní výrobě. Pěstoval se zde len a také se zpracovával. Podle dochovaných zpráv zde těsně před II. světovou válkou měla být dokonce menší manufaktura na zpracování lněných vláken, která po válce zanikla.

Jeden ze dvou domů, které se v osadě dochovaly

Zajímavé je, že nejvíce obyvatel měla osada v 18. století, kdy zde žilo téměř 200 usedlíků. Později počet o něco klesl, ale v roce 1910 se uvádí opět 190 obyvatel. Od roku 1886 měla obec i vlastní školu.

Pro ryze německou vesnici byla pohromou druhá světová válka a následný odsun obyvatel. Podle dobových zpráv se prý v jednom ze štolnavských domů odehrála tragédie, kdy jakési bojůvky procházející těsně po válce zdejším krajem, měly zavraždit několik mladých žen z obce a okolních vsí, které se tu schovávaly. To prý také urychlilo odchod zdejších Němců, kteří se báli o svůj život.

Čtěte také

Ke znovuosídlení odlehlé osady už nikdy nedošlo, a tak v roce 1965 nastoupila armáda a chátrající opuštěné domy srovnala se zemí. Dnes proto najdeme na tomto místě jen pár stop po lidské přítomnosti. Kromě dvou domů, které slouží k rekreaci, je to torzo Božích muk, opravený kříž u někdejší hlavní ulice vedoucí obcí a také kaplička, která byla součástí jednoho z největších statků v obci.

V Pramenech opět zní slovo boží

Nedávno se podařila obnova asi nejmarkantnější památky někdejší osady, které se po roce 1949 začalo říkat Prameny. Je jím základ někdejšího kostelíka sv. Jana a Pavla. Kostel zde nechal postavit Jan Jetřich ze Žerotína v letech 1610 až 1611. Obec byla sice přifařena do Kopřivné, kostelík byl ale nedílnou součástí jejího společenského života. Vzal za své v 60. letech.

Bohoslužba lidí dobré vůle svádí rok co rok do Štolnavy současné i bývalé obyvatele kraje pod Jeseníky|foto: Miroslav Kobza

Před nedávnem nadšenci opravili jeho základy. Na místě kněžiště vztyčili Kříž Smíření s korpusem Krista, který pochází právě z této obce. Po mnoha letech se tak na tomto místě opět ozvalo slovo Boží na tradiční Pouti lidí dobré vůle, která se tu v létě koná.

Ještě větším mementem je torzo zdejšího hřbitova. Kromě jednoho kříže jsou všechny náhrobky povalené. Přesto je to pietní místo připomínající staletí existence někdejší vsi. Zapálené svíčky na místech dnes už nerozeznatelných hrobů prozrazují, že místní rodáci stále vědí, kde hledat kosti svých předků. Na Štolnavu se tedy nezapomnělo ani po desítkách let. Je to místo neuvěřitelně krásné a zároveň připomínající, jak pomíjivé je lidské bytí.