SVÁTEK

Určitě nijak zvlášť nepřekvapím, když řeknu, že slovo svátek souvisí se slovem svatý. Svátek byl den, kdy se slavil nějaký svatý neboli světec, čili člověk, který byl "křesťanskou církví uznán za nejvýš dokonalého v ctnostech a kanonizován" (citoval jsem ze Slovníku spisovného jazyka českého). Dodejme, že dnes je uctívaní svatých rozšířeno jen v katolické a pravoslavné církvi a že na to, aby někdo byl katolickou církví vyhlášen svatým, existují dost přesná pravidla, před svatořečením předchází blahořečení... Ale my dnes slavíme svátek, který se svatými a s katolickou církví nemá nic společného. Slavíme dnes svátek vzniku republiky. Ano, význam slova svátek se rozšířil, svátek je dnes nejen den, v němž slavíme nějakého svatého a všechny, kteří po něm dostali jméno, ale hlavně je to prostě významný den, obvykle proto, že se v něm vzpomíná na nějakou důležitou událost.

Ale pojďme k jazyku. Řekl jsem, že slovo svátek pocházející z výrazu svatý je všeslovanské a neřekl jsem, že má indoevropský kořen. Ten kořen zní kuen- a znamenal slavit, což podle odborníků znamená, že původní význam praslovanského svet, z něhož vzniklo polské swiety, ruské svjatoj a české svatý, bylo slavný, mocný. Jméno Svatopluk tedy například znamená, že šlo o člověka "svatoplukého" neboli "mocnoplukého", majícího mocné pluky. Svatoslav pak neslavil žádné svaté, ale byl slavný silou a Svatobor byl silný, mocný bojovník. České křesťanství později k překladu latinského sacer použilo řekněme pohanské slovo svatý a poněkud při tom změnilo jeho význam; svatý přestal být silný a slavný svou mocí, ale byl silný svou vírou, zázraky, které konal, a také svou dobrotou.

Na závěr řeknu, že do příbuzenstva slov svátek a svatý patří i výraz posvícení, který je v tom ročním období také aktuální. Posvícení nemá nic společného se svícením, jak by se snad zdálo, ale původně to byla oslava posvěcení místního kostela, tedy pojmenování kostela jménem některého ze svatých.