Sylvie Bodorová - hudební skladatelka
12. říjen 2011
Tandem
Hudební skladatelka Sylvie Bodorová přišla do Tandemu Jana Rosáka a prozradila, jaký je v zahraničí zájem o současná české skladatele, do jakého ročníku na konzervatoři přestoupila z gymnázia a prozradila něco ze zákulisí - jakým způsobem tvoří svá díla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jan Rosák přeje hezký den všem posluchačům našeho Tandemu. Dnes je mým hostem a spolujezdkyní dáma, která patří k nejvyhledávanějším a nejhranějším českým hudebním autorům. Její skladby se prosadily v zahraničí a reprezentují soudobou českou hudební kulturu na významných pódiích i festivalech. Její skladby znějí na pódiích mnoha zemí Evropy i Ameriky a dokonce, představte si, i v Antarktidě. Pozvání do Tandemu přijala hudební skladatelka Sylvie Bodorová. Já vás vítám, dobrý den.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začneme s povídáním nejenom o vaší práci, ale samozřejmě taky o vašem životě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V úvodu dnešního Tandemu zazněla skladba v podání slavného houslisty Pavla Šporcla. Byla to pochopitelně skladba mého dnešního hosta Sylvie Bodorové, ale já si myslím, že než se dostaneme v našem povídání vůbec k vaší spolupráci s Pavlem a vůbec k tomu, že jste začala skládat, tak se musíme dostat hlavně jaksi k tomu, kde to všechno začalo. Já mám tady poznamenáno, že máte kořeny maďarské, slovenské, české i polské. Tak jak to dáme dohromady teď?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Mimo těch polských to je všechno pravda. Polské teda bohužel nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ty jsou tam navíc.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ty jsou tam navíc. To už asi by bylo příliš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale radši si to zjistěte, jestli tam něco nebude.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ale spíš ještě mám vzdáleně nějaké francouzské a ještě vzdáleněji nějaké švédské, ale já myslím, že už je to docela dobrá sbírka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slušná, Evropská unie taková. Tak jak k tomu došlo vlastně? Odkud se vzaly všechny ty vlivy?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak já mám tatínka, jsem měla tatínka, bohužel už ho nemám mnoho let, který pocházel, můj dědeček byl čistý Maďar a babička Slovenka, takže to byl ten jeden mix. A druhý mix té české strany, tam je trošku té francouzštiny, tak to mám ze strany své maminky. Takže se to takto sešlo. Já jsem i žila tím způsobem, abych to teda ty své kořeny tak upevnila, tak jsem se narodila v Českých Budějovicích a strávila jsem dětství v Plzni a pak, do určitého útlého věku, a pak jsme se přestěhovali na Slovensko. Takže jsem skutečně takovou tu pubertu strávila na Slovensku a tam jsem vstřebala i tu slovensko, i maďarskou kulturu díky mým příbuzným, což musím říct, že jsem moc ráda, protože mě to jako muzikanta moc obohatilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to nepochybně, tyhle ty vlivy jsou k nezaplacení. Ale na vaší řeči vůbec není poznat, že byste byla ovlivněna třeba zrovna v tom období, kdy člověk je nejvnímavější v té pubertě, třeba slovenštinou?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak ono je to možná tím, že jsem už česky mluvila samozřejmě spolehlivě. A já jsem mluvila česky doma vždycky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A taky jste sluchařka.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
No, možná je to taky tím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale jestlipak měl kromě toho zajímavého jaksi národnostního vlivu na vás vliv někdo v rodině taky muzikální?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
No, já jsem trošičku taková bílá vrána, protože já jsem z lékařské rodiny. Oba moji rodiče, tatínek byl chirurg, maminka je revmatoložka a dědeček byl lékař. Prostě jsem z takové té klasické lékařské rodiny a ta moje láska k hudbě, všichni byli velcí muzikanti, ale amatérští. A bralo se to v rodině, že to patří jako k dobrému tónu samozřejmě hrát na nějaký nástroj. A já jsem se trošku jako vymkla, protože ten můj zájem byl o moc hlubší. A všichni to brali jako nemoc a říkali si - no, ono ji to přejde. To je jenom takový chvilkový. A dívalo se na to dost nelibě, protože můj tatínek vždycky říkal - to je fajn, že budeš psát hudbu, ale čím se budeš živit?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vás to netáhlo do bílého pláště?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Kdybych dnes, po letech může říct, že kdybych se pro hudbu nerozhodla, asi bych tu medicínu dělala, protože mám k tomu určitý vztah, ale ta, bohužel ta touha psát tu muzika byla o moc silnější. Takže bohužel jsem se vymkla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, jako oni byli jaksi muzikanti amatérští, nemáte vy podobný vztah k medicíně, že byste se zabývala amatérsky medicínou?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
I když jsem vyrostla mezi tolika lékaři, tak nemám tu odvahu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zase chápu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je dnes hostem Tandemu skladatelka, paní Sylvie Bodorová, tak se za chviličku dostaneme určitě v tom povídání taky k její činnosti, řekl bych, internacionálně muzikální, protože vy jste působila a působíte na spoustě jaksi jeviští v cizině, dokonce jste pedagogicky působila v Americe. Já se chci zeptat. Jaký je třeba teď globálně, jestli se to dá vůbec takhle říct, v cizině zájem o české skladatele, o českou muziku?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Mám velké štěstí, že jsem navzdory svým kořenům rozvětveným, pořád se cítím nejvíc Češka a že skutečně v té oblasti kompozice my jako Češi máme na to, jak jsme malý národ, neuvěřitelné postavení. Teď v jménech samozřejmě, jako je Dvořák, jako je Leoš Janáček. Leoš Janáček dneska patří k nejhranějším autorům dvacátého století ve světě. U nás se tak nehraje moc, ale ve světě je o něj obrovský zájem. A v dalším samozřejmě Martinů. Ale řekla bych, že ten Leoš Janáček je na obrovském vzestupu a upoutává svou obrovskou emocionální silou, ojedinělou. A být českým skladatelem je tím pádem strašná výhoda, protože ti velcí autoři před náma nám už tu cestičku trošku prošlapali. Takže když se řekne český skladatel, tak nikdo neříká, jako kdo to je, co to je, kde to je. Prostě oni nám vytvořili už takovou tu, pěkný chodníček, po kterém my můžeme dál kráčet. O to je to a na druhou stranu těžší jít v těch šlépějích tak nějak tak, aby to nebyla ostuda, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je přehled třeba o soudobé české muzice ve světě?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
To bych řekla, že..., tak těch informací dnes, to je obecný problém, je příliš mnoho na to, aby se nějakým způsobem selektovaly. Takže je dost problém v kterékoliv oblasti určit ty trendy. Myslím, že to ukáže až čas, ale čeští autoři na pódiích vždy se ctí, co já vím, tak obstojí a z toho mám samozřejmě radost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já nepochybuji, že určitě obstojí, ale je tak jako ve všem, je potřeba, aby se o nich prostě svět dozvěděl. Takže to je třeba, já nevím, záležitost nějakého marketingu nebo nějakých manažerů, kteří jaksi musejí českou muziku, která je nepochybně kvalitní, ale prosazovat a nabízet tak, aby se o nich impresáriové dozvěděli.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ano, to je pravda. Velkou roli v tom hrají samozřejmě interpreti, kteří, pokud to zařizují na program, v tomto směru je mnoho zemí, které pro svou soudobou hudbu dělají v dnešní době daleko víc, než jsou právě Čechy. Nerada to říkám, ale je to pravda. Je to například Finsko, které se strašně věnuje soudobé tvorbě. A koneckonců i třeba Poláci. Tradičně všichni dirigentu zařazují vždy soudobého polského autora na své koncerty. Bohužel to o českých dirigentech vždycky tak říct nemůžeme. Ale já si nechci stěžovat. Já věřím tomu, že ta dobrá muzika si svoji cestu najde. U těch skladatelů je to těžké tím, že jak se říká mezi muzikanty, nejlepší skladatel mrtvý skladatel, že už do toho nemůže mluvit, tak samozřejmě takový ten live time je bohužel příliš krátká doba na to, aby se skutečně ukázalo, jestli to dílo se prosadí, nebo ne. Ostatně právě na tom Janáčkovi to vidíme. On sice za svého života dosáhl obrovských úspěchů, ke konci svého života. Víceméně až dneska my můžeme s jistotou říct, že se na tom světovém trhu prosadil.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a vrátíme se opět k Sylvii Bodorové, hudební skladatelce, která je dnes hostem Tandemu. Myslím k její osobnosti. Popovídali jsme si tady tak jaksi globál, jak to vypadá s českou soudobou hudbou třeba v cizině, ale než jste se vůbec jaksi ke skládání dostala, tak jste, předpokládám, abychom to vzali trochu chronologicky, vystudovala konzervatoř, to bylo v Praze, v Bratislavě, kde?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Je to opačně. Já jsem nejdřív začala skládat a pak jsem teprve šla studovat. Já jsem začala, moji první skladbu do not jsem napsala v sedmi letech. Takový ty, který nejsou v notách, tak ty jsem si samozřejmě improvizovala, když se mě chtěli jako dítěte zbavit, tak mě posadili vždycky k Blitnerovi, kterého jsme měli doma, a byl ode mě pokoj. Já jsem si tam hrála různé hry na ptáčky a na takový. Takže jako to byl můj největší bavit, klavír.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V sedmi letech jste už...
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
A v sedmi letech, jak jsem se naučila psát noty, tak jsem se snažila...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To sama jste se naučila?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ne, normálně jsem už začala chodit do hudebky, že jo, tak jsem chtěla to, co si hraju, napsat. A protože předtím jsem samozřejmě to hrála a předstírala jsem, že to už je v notách, ale vymýšlela jsem si to, že jo, takže ale to byla děsná dřina. Musím říct, že ta první skladba, ta mi utkvěla nejvíc ze všech. Už jsem napsala řadu velkých, obsáhlých skladeb, ale nikdy jsem se tak nenadřela jako s tou první, protože pro to malé dítě tam je tolik věcí, které musíte zapsat, jako rytmus a výšku tónů a všechno to dát do taktů a tak dále, to byla šílená práce. Já jsem to dělala několik týdnů, tu první skladbičku. A je to jediná, kterou si pamatuju celý život a zahraju ji zpaměti kdykoliv kdekoliv. No, tak je to. Dneska to mají ty děti jednodušší, protože samozřejmě ta technika pokročila a řada věcí už se dá díky počítačům uskutečnit daleko jednodušeji. Otázka je, jestli je to dobře, protože tento těžký proces má taky něco do sebe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když už jste do toho investovala takovou práci, tak potom samozřejmě se to muselo někde zúročit, takže pak už byla ta konzervatoř?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ještě to bylo trochu komplikované, protože tím, jak jsem už říkala, že jsem z lékařské rodiny, tak mí rodiče jako usoudili, že to je takový jako pořád ještě šance, že se z toho dostanu, takže mně nechtěli dovolit, abych šla na konzervatoř. Takže já jsem musela začít na gymnáziu a až když mi bylo 18, že jo, nebo já nevím, už jsem byla téměř plnoletá, tak jsem říkala - mě tohle fakt nebaví a já chci přestoupit na konzervatoř. A oni říkali - ano, ale máme jednu podmínku, nesmíš ztratit ani jeden rok. Takže já jsem přešla na konzervatoř a řekla jsem - podívejte se, já musím jít do třetího ročníku z toho druhýho gymnázia. A pokud mám takový talent, že mě vezmete rovnou do třetího ročníku, tak půjdu. A jestli ne, tak tu hudbu musím opustit. A oni mě vzali do třetího ročníku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oni poznali talent prostě, no.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
No, asi se nade mnou smilovali, když mi tak na tom záleží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Studovala jste potom...?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
To jsem dělala v Bratislavě, konzervatoř a vysokou školu jsem dělala na JAMU v Brně a aspiranturu jsem dělala v Praze u profesora Ctirada Kohoutka. Teda nevím, nemůžu nevzpomenout, že právě jsem byla na jeho pohřbu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je smutná tečka za těmi vašimi studiemi, která jinak byla, myslím si, velice jaksi obsáhlá a taky taková jaksi do hloubky, protože jste prošla špičkovými našimi hudebními školami. No, ale tím muzikant pochopitelně nekončí, protože škola, ta dá začátek, to je základ takový. Myslím si, že potom jsou, velice se hodí takzvané stáže. Vy jste prošla několika stážemi, takovými docela zajímavými.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Stáže jsou vždycky výborné, protože člověk už si rozšíří obzor, udělá si opravdu svůj názor na řadu věcí. Byla jsem v Polsku a byla jsem v Itálii v Sieně a potom jsem jezdívala často do Amsterodamu za Ton de Lem. To byly taky velice užitečné věci. Byla jsem tam několikrát. A ujasnila jsem si, co chci a co nechci ve své tvorbě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice zajímavou osobnost mezi klasiky českého humoru si vybrala pro svůj dnešní Tandem Sylvie Bodorová. Ale ono je to docela logické. Pavel Landovský je velice zvláštní osobnost. My se taky tak trošičku známe, ale vy jste s ním spolupracovala na bázi, kde by to možná skoro nikdo nehledal, viďte?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Šlo o mé oratorium Juda Makabejský, kde dělal několik rolí vlastně Pavel Landovský. On tam byl posel a zároveň tam byl jakoby za nacisty. Bylo to, tu roli zvládnul, respektive ty role zvládnul fantasticky. A já mám z té spolupráce opravdu výborný dojem a hezké vzpomínky na ni. A musím říct, že on dá každému, to nebylo humorné v tomto případě, ale každému svému vstupu takovou opravdovost, docela ojedinělou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naléhavost.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
A naléhavost. A to bylo přesně to, co já jsem ve svém oratoriu potřebovala. A myslím, že i ten úspěch, který byl potom po té premiéře, byl také zásluhou jeho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, my si něco o tom oratoriu Juda Makabejský určitě povíme v rámci toho, když si budeme povídat o vašich dalších současných dílech. Ono tam bylo těch recitátorů, těch činoherců víc, ale my si teď poslechneme každopádně Pavla Landovského, ovšem v trochu jiné roli, než vystupoval ve vašem oratoriu.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem se skladatelkou Sylvií Bodorovou a já vás teď, paní Sylvie, poprosím, abyste nám řekla, co jsme teď slyšeli zrovna za vaši hudbu?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak teď jsme slyšeli druhou větu Breakdance z mé nové symfonie, která měla premiéru v březnu tohoto roku, 30. a 31. března ve Foku. A je to moje první symfonie s podtitulem Con le campane, neboli Sezóny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A říkala jste Breakdance?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ano, já jsem vybavila tuto druhou větu poněkud zvláštním názvem a chtěla jsem trošičku se dotknout toho našeho dnešního posluchače, to znamená nás všech, kteří žijeme dneska na této planetě, a promluvit tím jazykem, který nás obklopuje. Přiblížit ten žánr té symfonie trošku současnosti, protože myslím si, že základ tvorby je vždycky to, aby promluvil k člověku, který to může poslouchat v premiéře, protože já mluvím o věcech, já žiju ty stejné věci co moji posluchači. A já bych proto ráda těm posluchačům tou hudbou něco řekla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tím se dostávám k velice zajímavému tématu, a to je způsob vaší tvorby. Protože někteří skladatelé tvoří tak nějak jaksi, teď to řeknu možná zvláštně, že odtrženě od reality prostě si tvoří v klidu svého ateliéru a to, co se děje za okny, je jim v podstatě jedno. To je úplně něco jiného, než tvoříte vy. Vy tvoříte dokonce, bych řekl, přímo jaksi na zakázku. To znamená, jsou to témata, která jsou vám zadána a vás nepochybně vzrušují, abyste jaksi splnila zadání tedy.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Musím se přiznat, že ten podnět vnější k tomu napsat nějakou skladbu já považuju za strašně motivující. Já to mám strašně ráda, protože, za a) když píšete pro někoho, kdo vás osloví a chce vaši muziku, tak tam už odpadá ten problém, abych ho přesvědčovala o tom, že teda já píšu hudbu, která by ho mohla zaujmout. To je mi hrozně příjemné, protože už nemusím o tom přesvědčovat. A ten člověk většinou se té věci, pokud je to interpret jednotlivý, tak se té skladbě věnuje a dá do toho veškerou svou energii, protože už to bere jako investici do budoucna. Tím pádem my společně můžeme tomu posluchači předložit to nejlepší. A já si myslím, že pokud dneska nepředložíte to nejlepší, čeho je člověk schopen, tak to nemá cenu, protože těch informací, jak už jsem říkala jednou, je strašně moc. A jenom ty informace, které mají nějakou skutečnou hloubku, mají smysl a mají šanci v tom řečišti času nějak obstát. Potom samozřejmě i ta praktická věc, že pokud to je třeba festival, tak ten už, nebo objednávka tohoto typu, tak tam už je i zabezpečené to, že ta skladba zazní, protože u nás autorů je to neštěstí, že když to napíšete, tak je to pořád popsaný papír. Když máme dneska techniku počítačovou, tak je to pořád jenom počítačová nahrávka. Ale ten skutečný život té skladby je teprve tehdy, když se dostane k posluchači.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na pódium.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
A na pódium. Takže to mi taky odpadá a nemusím se o to starat, protože to už je součástí té objednávky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co mě zajímá? Třeba mám tady uvedeno, že na objednávku lucemburského velvyslanectví v Praze jste napsala suitu Carmina lucemburgiana pro smyčce. Jestlipak si zadavatel jaksi klade nějaké podmínky, nebo dává vám úplně volnou ruku?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak ono je to různé. Někdy je to jenom nástrojové obsazení. Někdy je to zase naopak jenom myšlenka. A jako téma, jako toto bylo samozřejmě, konkrétně toto zadání bylo k výročí, takže já jsem udělala něco, co souviselo samozřejmě s tématem. Tam byla volba instrumentace, byla naprosto volná. A je úžasné na té objednávce to, že vy když dostanete tu objednávku, tak samozřejmě já mám vždycky volbu ji nepřijmout, když by to bylo něco, co mě absolutně nebaví, že jo, ale když to je zajímavé, tak mě to zase navede někam úplně jinam, kam já bych třeba vůbec nešla, ani by mě to nenapadlo třeba. Takže já to považuji za úžasně podnětné, já to strašně miluju a je to přesně ta součást takového toho skutečného života. A já si myslím, že muzika má šanci jenom tehdy, když je opravdu životná, aby žila.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dovedu si představit, že chvíle, kterým my u nás na Tandemu říkáme krušné, mohou hudebního skladatele, případně hudební skladatelku, jako v tomto případě mého dnešního hosta Sylvii Bodorovou, postihnou tehdy, když jaksi nepřichází třeba inspirace, nebo vím já co, kdy může být hudební skladatel jaksi frustrován, nebo tehdy, když jaksi není zájem o jeho práci, což ve vašem případě nepadá v úvahu. Vy si v tomto smyslu asi stěžovat nemůžete. Co ta inspirace, je pořád?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Já, dnes je to takové nepopulární o tom mluvit, ale ona je kompozice a každá práce, včetně humoru třeba, si myslím, že je vždycky tvrdá práce. I já jsem kdysi viděla takový zajímavý pořad právě s Jiřinou Bohdalovou, která mluvila o tom, jakým způsobem se připravují ty scénky, aby skutečně potom působily jako přirozeně. A já si myslím, že takhle je to u všeho, že i ta kompozice i když samozřejmě čekáte na invenci a v tu chvíli, kdy to skutečně přijde, tak to je něco, co neumím ani já popsat, i kdybych se nejlíp snažila. Prostě to nejde. Je to takový, že je to strašnej pocit štěstí, je to tady, vy se trápíte, nejde to, nejde to a najednou to přijde. Ale bez toho trápení, že by člověk jako si myslel, že prostě bude si krásně žít a užívat života, prostě dělat si cokoliv a najednou ho to osvítí, to ne. Většinou to chce vytvořit určité podmínky, jako že si člověk studuje, skutečně přemýšlí a ono nic nepřichází a najednou to přijde, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To i Mozart se trápil určitě, že jo.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Všichni..., myslím si, že Mozart je jeden z mála autorů a naprostá výjimka, který se asi netrápil v tom, že jeho výbava byla tak úžasná, jako myslím i po stránce nadání i po stránce vzdělání, protože jeho tatínek do něj natloukl všechno tak neuvěřitelně v útlém věku, že u něj ty procesy se strašně zrychlily. To si myslím, že on je jedna světlá výjimka. Jestli se trápil, to nevím tak úplně, samozřejmě to nemůžu za něj říct, ale myslím si, že se trápil míň než jiní, protože ten proces v té hlavě probíhal strašně, strašně rychle. Takže jeho už vlastně napadaly celé ty věci, všechno se mu to prostě zrychlilo jako rychle přehrávaný film. Zatímco my to teda, jsme takoví zlatokopové, my to musíme dolovat a Beethoven to doloval taky, že jo. Je to prostě práce a když člověk se tomu věnuje a je trpělivý, tak dojde k tomu výsledku, ale nepřijde to samo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já teď budu působit jako naprostý nevzdělanec, protože se zeptám Sylvie Bodorové, mého dnešního hosta, kterého Baláža máte na mysli, když se hraje tahle ta skladba Opítaj sa Baláža.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak to je, toto je úprava krásné slovenské lidové písně, kterou jsem dělala pro Štefana Margitu a Gabrielu Beňačkovou. A to bysme se museli zeptat toho lidového tvůrce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to není Ján Baláž z Elánu? Toho znám.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice příjemná věc, samozřejmě skvělí interpreti. Ráda spolupracujete určitě s dobrými jaksi muzikanty, nejenom instrumentálními, ale i vokálními, to je vidět, to je slyšet. Co vás teď čeká? Čeká vás podobná hezká spolupráce? A mimochodem co je třeba na vašem pracovním stole? Na čem teď zrovna pracujete a na co se těšíte?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak já mám teď snad nejnádhernější objednávku svého života na svém pracovním stole, už částečně rozpracovánu, a to je pro amerického barytonistu Thomase Hampsona. Dostala jsem od něj objednávku napsat pro něj cyklus orchestrálních písní. A to je teda skutečně hozená rukavice a teď bojuju s tím, abych ji sebrala co nejelegantněji. No, a potom mám ještě mnoho věcí před sebou krásných, na které se těším. Jednak je to opera pro brněnské Národní divadlo Králova řeč, podle toho filmu známého. Na to se taky strašně těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bude dílko tedy.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
No, to se velice těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nádherný film. Budou porovnávat, pozor.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Já vím, ale je to úžasné téma a myslím si, že je to výzva taky pro autora, jak to udělat jako muzikant. No, potom mě čeká pro Europeru oratorium na texty Carmina Burana a ještě mám do Ameriky psát na, k výročí festivalu komorní muziku, ovšem s naprosto hvězdným obsazením. Takže mám na stole toho poměrně hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pracujete ráda pod tlakem termínů třeba?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Mám moc ráda tlak termínů, ale nesmí být moc velký. Teďka se zdá, že už to začíná být hodně, ale je fakt, že když je člověk hodně tlačený, tak z něj vypadnou věci, o kterých by vůbec nepředpokládal, že se stanou. Takže tlak principielně ráda mám, protože člověk je od přírody, bych řekla, tvor líný a když ten tlak není, tak by zdaleka tolik nepracoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já vám přeju, paní Bodorová, aby ten tlak těch termínů byl co největší, ale zase ne příliš veliký tak, aby vznikala díla bez takového toho stresu, ale aby potěšila samozřejmě svoje diváky a svoje posluchače. Sylvie Bodorová byla dnes hostem na našem Tandemu. Moc vám děkuju a přeju hodně inspirace, hodně úspěchů.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Děkuju, bylo to moc milé.
Spustit audio
--------------------
Jan Rosák přeje hezký den všem posluchačům našeho Tandemu. Dnes je mým hostem a spolujezdkyní dáma, která patří k nejvyhledávanějším a nejhranějším českým hudebním autorům. Její skladby se prosadily v zahraničí a reprezentují soudobou českou hudební kulturu na významných pódiích i festivalech. Její skladby znějí na pódiích mnoha zemí Evropy i Ameriky a dokonce, představte si, i v Antarktidě. Pozvání do Tandemu přijala hudební skladatelka Sylvie Bodorová. Já vás vítám, dobrý den.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začneme s povídáním nejenom o vaší práci, ale samozřejmě taky o vašem životě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V úvodu dnešního Tandemu zazněla skladba v podání slavného houslisty Pavla Šporcla. Byla to pochopitelně skladba mého dnešního hosta Sylvie Bodorové, ale já si myslím, že než se dostaneme v našem povídání vůbec k vaší spolupráci s Pavlem a vůbec k tomu, že jste začala skládat, tak se musíme dostat hlavně jaksi k tomu, kde to všechno začalo. Já mám tady poznamenáno, že máte kořeny maďarské, slovenské, české i polské. Tak jak to dáme dohromady teď?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Mimo těch polských to je všechno pravda. Polské teda bohužel nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ty jsou tam navíc.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ty jsou tam navíc. To už asi by bylo příliš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale radši si to zjistěte, jestli tam něco nebude.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ale spíš ještě mám vzdáleně nějaké francouzské a ještě vzdáleněji nějaké švédské, ale já myslím, že už je to docela dobrá sbírka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slušná, Evropská unie taková. Tak jak k tomu došlo vlastně? Odkud se vzaly všechny ty vlivy?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak já mám tatínka, jsem měla tatínka, bohužel už ho nemám mnoho let, který pocházel, můj dědeček byl čistý Maďar a babička Slovenka, takže to byl ten jeden mix. A druhý mix té české strany, tam je trošku té francouzštiny, tak to mám ze strany své maminky. Takže se to takto sešlo. Já jsem i žila tím způsobem, abych to teda ty své kořeny tak upevnila, tak jsem se narodila v Českých Budějovicích a strávila jsem dětství v Plzni a pak, do určitého útlého věku, a pak jsme se přestěhovali na Slovensko. Takže jsem skutečně takovou tu pubertu strávila na Slovensku a tam jsem vstřebala i tu slovensko, i maďarskou kulturu díky mým příbuzným, což musím říct, že jsem moc ráda, protože mě to jako muzikanta moc obohatilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to nepochybně, tyhle ty vlivy jsou k nezaplacení. Ale na vaší řeči vůbec není poznat, že byste byla ovlivněna třeba zrovna v tom období, kdy člověk je nejvnímavější v té pubertě, třeba slovenštinou?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak ono je to možná tím, že jsem už česky mluvila samozřejmě spolehlivě. A já jsem mluvila česky doma vždycky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A taky jste sluchařka.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
No, možná je to taky tím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale jestlipak měl kromě toho zajímavého jaksi národnostního vlivu na vás vliv někdo v rodině taky muzikální?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
No, já jsem trošičku taková bílá vrána, protože já jsem z lékařské rodiny. Oba moji rodiče, tatínek byl chirurg, maminka je revmatoložka a dědeček byl lékař. Prostě jsem z takové té klasické lékařské rodiny a ta moje láska k hudbě, všichni byli velcí muzikanti, ale amatérští. A bralo se to v rodině, že to patří jako k dobrému tónu samozřejmě hrát na nějaký nástroj. A já jsem se trošku jako vymkla, protože ten můj zájem byl o moc hlubší. A všichni to brali jako nemoc a říkali si - no, ono ji to přejde. To je jenom takový chvilkový. A dívalo se na to dost nelibě, protože můj tatínek vždycky říkal - to je fajn, že budeš psát hudbu, ale čím se budeš živit?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vás to netáhlo do bílého pláště?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Kdybych dnes, po letech může říct, že kdybych se pro hudbu nerozhodla, asi bych tu medicínu dělala, protože mám k tomu určitý vztah, ale ta, bohužel ta touha psát tu muzika byla o moc silnější. Takže bohužel jsem se vymkla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, jako oni byli jaksi muzikanti amatérští, nemáte vy podobný vztah k medicíně, že byste se zabývala amatérsky medicínou?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
I když jsem vyrostla mezi tolika lékaři, tak nemám tu odvahu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zase chápu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je dnes hostem Tandemu skladatelka, paní Sylvie Bodorová, tak se za chviličku dostaneme určitě v tom povídání taky k její činnosti, řekl bych, internacionálně muzikální, protože vy jste působila a působíte na spoustě jaksi jeviští v cizině, dokonce jste pedagogicky působila v Americe. Já se chci zeptat. Jaký je třeba teď globálně, jestli se to dá vůbec takhle říct, v cizině zájem o české skladatele, o českou muziku?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Mám velké štěstí, že jsem navzdory svým kořenům rozvětveným, pořád se cítím nejvíc Češka a že skutečně v té oblasti kompozice my jako Češi máme na to, jak jsme malý národ, neuvěřitelné postavení. Teď v jménech samozřejmě, jako je Dvořák, jako je Leoš Janáček. Leoš Janáček dneska patří k nejhranějším autorům dvacátého století ve světě. U nás se tak nehraje moc, ale ve světě je o něj obrovský zájem. A v dalším samozřejmě Martinů. Ale řekla bych, že ten Leoš Janáček je na obrovském vzestupu a upoutává svou obrovskou emocionální silou, ojedinělou. A být českým skladatelem je tím pádem strašná výhoda, protože ti velcí autoři před náma nám už tu cestičku trošku prošlapali. Takže když se řekne český skladatel, tak nikdo neříká, jako kdo to je, co to je, kde to je. Prostě oni nám vytvořili už takovou tu, pěkný chodníček, po kterém my můžeme dál kráčet. O to je to a na druhou stranu těžší jít v těch šlépějích tak nějak tak, aby to nebyla ostuda, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je přehled třeba o soudobé české muzice ve světě?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
To bych řekla, že..., tak těch informací dnes, to je obecný problém, je příliš mnoho na to, aby se nějakým způsobem selektovaly. Takže je dost problém v kterékoliv oblasti určit ty trendy. Myslím, že to ukáže až čas, ale čeští autoři na pódiích vždy se ctí, co já vím, tak obstojí a z toho mám samozřejmě radost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já nepochybuji, že určitě obstojí, ale je tak jako ve všem, je potřeba, aby se o nich prostě svět dozvěděl. Takže to je třeba, já nevím, záležitost nějakého marketingu nebo nějakých manažerů, kteří jaksi musejí českou muziku, která je nepochybně kvalitní, ale prosazovat a nabízet tak, aby se o nich impresáriové dozvěděli.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ano, to je pravda. Velkou roli v tom hrají samozřejmě interpreti, kteří, pokud to zařizují na program, v tomto směru je mnoho zemí, které pro svou soudobou hudbu dělají v dnešní době daleko víc, než jsou právě Čechy. Nerada to říkám, ale je to pravda. Je to například Finsko, které se strašně věnuje soudobé tvorbě. A koneckonců i třeba Poláci. Tradičně všichni dirigentu zařazují vždy soudobého polského autora na své koncerty. Bohužel to o českých dirigentech vždycky tak říct nemůžeme. Ale já si nechci stěžovat. Já věřím tomu, že ta dobrá muzika si svoji cestu najde. U těch skladatelů je to těžké tím, že jak se říká mezi muzikanty, nejlepší skladatel mrtvý skladatel, že už do toho nemůže mluvit, tak samozřejmě takový ten live time je bohužel příliš krátká doba na to, aby se skutečně ukázalo, jestli to dílo se prosadí, nebo ne. Ostatně právě na tom Janáčkovi to vidíme. On sice za svého života dosáhl obrovských úspěchů, ke konci svého života. Víceméně až dneska my můžeme s jistotou říct, že se na tom světovém trhu prosadil.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a vrátíme se opět k Sylvii Bodorové, hudební skladatelce, která je dnes hostem Tandemu. Myslím k její osobnosti. Popovídali jsme si tady tak jaksi globál, jak to vypadá s českou soudobou hudbou třeba v cizině, ale než jste se vůbec jaksi ke skládání dostala, tak jste, předpokládám, abychom to vzali trochu chronologicky, vystudovala konzervatoř, to bylo v Praze, v Bratislavě, kde?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Je to opačně. Já jsem nejdřív začala skládat a pak jsem teprve šla studovat. Já jsem začala, moji první skladbu do not jsem napsala v sedmi letech. Takový ty, který nejsou v notách, tak ty jsem si samozřejmě improvizovala, když se mě chtěli jako dítěte zbavit, tak mě posadili vždycky k Blitnerovi, kterého jsme měli doma, a byl ode mě pokoj. Já jsem si tam hrála různé hry na ptáčky a na takový. Takže jako to byl můj největší bavit, klavír.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V sedmi letech jste už...
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
A v sedmi letech, jak jsem se naučila psát noty, tak jsem se snažila...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To sama jste se naučila?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ne, normálně jsem už začala chodit do hudebky, že jo, tak jsem chtěla to, co si hraju, napsat. A protože předtím jsem samozřejmě to hrála a předstírala jsem, že to už je v notách, ale vymýšlela jsem si to, že jo, takže ale to byla děsná dřina. Musím říct, že ta první skladba, ta mi utkvěla nejvíc ze všech. Už jsem napsala řadu velkých, obsáhlých skladeb, ale nikdy jsem se tak nenadřela jako s tou první, protože pro to malé dítě tam je tolik věcí, které musíte zapsat, jako rytmus a výšku tónů a všechno to dát do taktů a tak dále, to byla šílená práce. Já jsem to dělala několik týdnů, tu první skladbičku. A je to jediná, kterou si pamatuju celý život a zahraju ji zpaměti kdykoliv kdekoliv. No, tak je to. Dneska to mají ty děti jednodušší, protože samozřejmě ta technika pokročila a řada věcí už se dá díky počítačům uskutečnit daleko jednodušeji. Otázka je, jestli je to dobře, protože tento těžký proces má taky něco do sebe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když už jste do toho investovala takovou práci, tak potom samozřejmě se to muselo někde zúročit, takže pak už byla ta konzervatoř?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ještě to bylo trochu komplikované, protože tím, jak jsem už říkala, že jsem z lékařské rodiny, tak mí rodiče jako usoudili, že to je takový jako pořád ještě šance, že se z toho dostanu, takže mně nechtěli dovolit, abych šla na konzervatoř. Takže já jsem musela začít na gymnáziu a až když mi bylo 18, že jo, nebo já nevím, už jsem byla téměř plnoletá, tak jsem říkala - mě tohle fakt nebaví a já chci přestoupit na konzervatoř. A oni říkali - ano, ale máme jednu podmínku, nesmíš ztratit ani jeden rok. Takže já jsem přešla na konzervatoř a řekla jsem - podívejte se, já musím jít do třetího ročníku z toho druhýho gymnázia. A pokud mám takový talent, že mě vezmete rovnou do třetího ročníku, tak půjdu. A jestli ne, tak tu hudbu musím opustit. A oni mě vzali do třetího ročníku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oni poznali talent prostě, no.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
No, asi se nade mnou smilovali, když mi tak na tom záleží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Studovala jste potom...?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
To jsem dělala v Bratislavě, konzervatoř a vysokou školu jsem dělala na JAMU v Brně a aspiranturu jsem dělala v Praze u profesora Ctirada Kohoutka. Teda nevím, nemůžu nevzpomenout, že právě jsem byla na jeho pohřbu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je smutná tečka za těmi vašimi studiemi, která jinak byla, myslím si, velice jaksi obsáhlá a taky taková jaksi do hloubky, protože jste prošla špičkovými našimi hudebními školami. No, ale tím muzikant pochopitelně nekončí, protože škola, ta dá začátek, to je základ takový. Myslím si, že potom jsou, velice se hodí takzvané stáže. Vy jste prošla několika stážemi, takovými docela zajímavými.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Stáže jsou vždycky výborné, protože člověk už si rozšíří obzor, udělá si opravdu svůj názor na řadu věcí. Byla jsem v Polsku a byla jsem v Itálii v Sieně a potom jsem jezdívala často do Amsterodamu za Ton de Lem. To byly taky velice užitečné věci. Byla jsem tam několikrát. A ujasnila jsem si, co chci a co nechci ve své tvorbě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice zajímavou osobnost mezi klasiky českého humoru si vybrala pro svůj dnešní Tandem Sylvie Bodorová. Ale ono je to docela logické. Pavel Landovský je velice zvláštní osobnost. My se taky tak trošičku známe, ale vy jste s ním spolupracovala na bázi, kde by to možná skoro nikdo nehledal, viďte?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Šlo o mé oratorium Juda Makabejský, kde dělal několik rolí vlastně Pavel Landovský. On tam byl posel a zároveň tam byl jakoby za nacisty. Bylo to, tu roli zvládnul, respektive ty role zvládnul fantasticky. A já mám z té spolupráce opravdu výborný dojem a hezké vzpomínky na ni. A musím říct, že on dá každému, to nebylo humorné v tomto případě, ale každému svému vstupu takovou opravdovost, docela ojedinělou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naléhavost.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
A naléhavost. A to bylo přesně to, co já jsem ve svém oratoriu potřebovala. A myslím, že i ten úspěch, který byl potom po té premiéře, byl také zásluhou jeho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, my si něco o tom oratoriu Juda Makabejský určitě povíme v rámci toho, když si budeme povídat o vašich dalších současných dílech. Ono tam bylo těch recitátorů, těch činoherců víc, ale my si teď poslechneme každopádně Pavla Landovského, ovšem v trochu jiné roli, než vystupoval ve vašem oratoriu.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem se skladatelkou Sylvií Bodorovou a já vás teď, paní Sylvie, poprosím, abyste nám řekla, co jsme teď slyšeli zrovna za vaši hudbu?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak teď jsme slyšeli druhou větu Breakdance z mé nové symfonie, která měla premiéru v březnu tohoto roku, 30. a 31. března ve Foku. A je to moje první symfonie s podtitulem Con le campane, neboli Sezóny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A říkala jste Breakdance?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ano, já jsem vybavila tuto druhou větu poněkud zvláštním názvem a chtěla jsem trošičku se dotknout toho našeho dnešního posluchače, to znamená nás všech, kteří žijeme dneska na této planetě, a promluvit tím jazykem, který nás obklopuje. Přiblížit ten žánr té symfonie trošku současnosti, protože myslím si, že základ tvorby je vždycky to, aby promluvil k člověku, který to může poslouchat v premiéře, protože já mluvím o věcech, já žiju ty stejné věci co moji posluchači. A já bych proto ráda těm posluchačům tou hudbou něco řekla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tím se dostávám k velice zajímavému tématu, a to je způsob vaší tvorby. Protože někteří skladatelé tvoří tak nějak jaksi, teď to řeknu možná zvláštně, že odtrženě od reality prostě si tvoří v klidu svého ateliéru a to, co se děje za okny, je jim v podstatě jedno. To je úplně něco jiného, než tvoříte vy. Vy tvoříte dokonce, bych řekl, přímo jaksi na zakázku. To znamená, jsou to témata, která jsou vám zadána a vás nepochybně vzrušují, abyste jaksi splnila zadání tedy.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Musím se přiznat, že ten podnět vnější k tomu napsat nějakou skladbu já považuju za strašně motivující. Já to mám strašně ráda, protože, za a) když píšete pro někoho, kdo vás osloví a chce vaši muziku, tak tam už odpadá ten problém, abych ho přesvědčovala o tom, že teda já píšu hudbu, která by ho mohla zaujmout. To je mi hrozně příjemné, protože už nemusím o tom přesvědčovat. A ten člověk většinou se té věci, pokud je to interpret jednotlivý, tak se té skladbě věnuje a dá do toho veškerou svou energii, protože už to bere jako investici do budoucna. Tím pádem my společně můžeme tomu posluchači předložit to nejlepší. A já si myslím, že pokud dneska nepředložíte to nejlepší, čeho je člověk schopen, tak to nemá cenu, protože těch informací, jak už jsem říkala jednou, je strašně moc. A jenom ty informace, které mají nějakou skutečnou hloubku, mají smysl a mají šanci v tom řečišti času nějak obstát. Potom samozřejmě i ta praktická věc, že pokud to je třeba festival, tak ten už, nebo objednávka tohoto typu, tak tam už je i zabezpečené to, že ta skladba zazní, protože u nás autorů je to neštěstí, že když to napíšete, tak je to pořád popsaný papír. Když máme dneska techniku počítačovou, tak je to pořád jenom počítačová nahrávka. Ale ten skutečný život té skladby je teprve tehdy, když se dostane k posluchači.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na pódium.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
A na pódium. Takže to mi taky odpadá a nemusím se o to starat, protože to už je součástí té objednávky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co mě zajímá? Třeba mám tady uvedeno, že na objednávku lucemburského velvyslanectví v Praze jste napsala suitu Carmina lucemburgiana pro smyčce. Jestlipak si zadavatel jaksi klade nějaké podmínky, nebo dává vám úplně volnou ruku?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak ono je to různé. Někdy je to jenom nástrojové obsazení. Někdy je to zase naopak jenom myšlenka. A jako téma, jako toto bylo samozřejmě, konkrétně toto zadání bylo k výročí, takže já jsem udělala něco, co souviselo samozřejmě s tématem. Tam byla volba instrumentace, byla naprosto volná. A je úžasné na té objednávce to, že vy když dostanete tu objednávku, tak samozřejmě já mám vždycky volbu ji nepřijmout, když by to bylo něco, co mě absolutně nebaví, že jo, ale když to je zajímavé, tak mě to zase navede někam úplně jinam, kam já bych třeba vůbec nešla, ani by mě to nenapadlo třeba. Takže já to považuji za úžasně podnětné, já to strašně miluju a je to přesně ta součást takového toho skutečného života. A já si myslím, že muzika má šanci jenom tehdy, když je opravdu životná, aby žila.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dovedu si představit, že chvíle, kterým my u nás na Tandemu říkáme krušné, mohou hudebního skladatele, případně hudební skladatelku, jako v tomto případě mého dnešního hosta Sylvii Bodorovou, postihnou tehdy, když jaksi nepřichází třeba inspirace, nebo vím já co, kdy může být hudební skladatel jaksi frustrován, nebo tehdy, když jaksi není zájem o jeho práci, což ve vašem případě nepadá v úvahu. Vy si v tomto smyslu asi stěžovat nemůžete. Co ta inspirace, je pořád?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Já, dnes je to takové nepopulární o tom mluvit, ale ona je kompozice a každá práce, včetně humoru třeba, si myslím, že je vždycky tvrdá práce. I já jsem kdysi viděla takový zajímavý pořad právě s Jiřinou Bohdalovou, která mluvila o tom, jakým způsobem se připravují ty scénky, aby skutečně potom působily jako přirozeně. A já si myslím, že takhle je to u všeho, že i ta kompozice i když samozřejmě čekáte na invenci a v tu chvíli, kdy to skutečně přijde, tak to je něco, co neumím ani já popsat, i kdybych se nejlíp snažila. Prostě to nejde. Je to takový, že je to strašnej pocit štěstí, je to tady, vy se trápíte, nejde to, nejde to a najednou to přijde. Ale bez toho trápení, že by člověk jako si myslel, že prostě bude si krásně žít a užívat života, prostě dělat si cokoliv a najednou ho to osvítí, to ne. Většinou to chce vytvořit určité podmínky, jako že si člověk studuje, skutečně přemýšlí a ono nic nepřichází a najednou to přijde, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To i Mozart se trápil určitě, že jo.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Všichni..., myslím si, že Mozart je jeden z mála autorů a naprostá výjimka, který se asi netrápil v tom, že jeho výbava byla tak úžasná, jako myslím i po stránce nadání i po stránce vzdělání, protože jeho tatínek do něj natloukl všechno tak neuvěřitelně v útlém věku, že u něj ty procesy se strašně zrychlily. To si myslím, že on je jedna světlá výjimka. Jestli se trápil, to nevím tak úplně, samozřejmě to nemůžu za něj říct, ale myslím si, že se trápil míň než jiní, protože ten proces v té hlavě probíhal strašně, strašně rychle. Takže jeho už vlastně napadaly celé ty věci, všechno se mu to prostě zrychlilo jako rychle přehrávaný film. Zatímco my to teda, jsme takoví zlatokopové, my to musíme dolovat a Beethoven to doloval taky, že jo. Je to prostě práce a když člověk se tomu věnuje a je trpělivý, tak dojde k tomu výsledku, ale nepřijde to samo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já teď budu působit jako naprostý nevzdělanec, protože se zeptám Sylvie Bodorové, mého dnešního hosta, kterého Baláža máte na mysli, když se hraje tahle ta skladba Opítaj sa Baláža.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak to je, toto je úprava krásné slovenské lidové písně, kterou jsem dělala pro Štefana Margitu a Gabrielu Beňačkovou. A to bysme se museli zeptat toho lidového tvůrce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to není Ján Baláž z Elánu? Toho znám.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice příjemná věc, samozřejmě skvělí interpreti. Ráda spolupracujete určitě s dobrými jaksi muzikanty, nejenom instrumentálními, ale i vokálními, to je vidět, to je slyšet. Co vás teď čeká? Čeká vás podobná hezká spolupráce? A mimochodem co je třeba na vašem pracovním stole? Na čem teď zrovna pracujete a na co se těšíte?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Tak já mám teď snad nejnádhernější objednávku svého života na svém pracovním stole, už částečně rozpracovánu, a to je pro amerického barytonistu Thomase Hampsona. Dostala jsem od něj objednávku napsat pro něj cyklus orchestrálních písní. A to je teda skutečně hozená rukavice a teď bojuju s tím, abych ji sebrala co nejelegantněji. No, a potom mám ještě mnoho věcí před sebou krásných, na které se těším. Jednak je to opera pro brněnské Národní divadlo Králova řeč, podle toho filmu známého. Na to se taky strašně těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bude dílko tedy.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
No, to se velice těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nádherný film. Budou porovnávat, pozor.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Já vím, ale je to úžasné téma a myslím si, že je to výzva taky pro autora, jak to udělat jako muzikant. No, potom mě čeká pro Europeru oratorium na texty Carmina Burana a ještě mám do Ameriky psát na, k výročí festivalu komorní muziku, ovšem s naprosto hvězdným obsazením. Takže mám na stole toho poměrně hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pracujete ráda pod tlakem termínů třeba?
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Mám moc ráda tlak termínů, ale nesmí být moc velký. Teďka se zdá, že už to začíná být hodně, ale je fakt, že když je člověk hodně tlačený, tak z něj vypadnou věci, o kterých by vůbec nepředpokládal, že se stanou. Takže tlak principielně ráda mám, protože člověk je od přírody, bych řekla, tvor líný a když ten tlak není, tak by zdaleka tolik nepracoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já vám přeju, paní Bodorová, aby ten tlak těch termínů byl co největší, ale zase ne příliš veliký tak, aby vznikala díla bez takového toho stresu, ale aby potěšila samozřejmě svoje diváky a svoje posluchače. Sylvie Bodorová byla dnes hostem na našem Tandemu. Moc vám děkuju a přeju hodně inspirace, hodně úspěchů.
Sylvie BODOROVÁ, hudební skladatelka
--------------------
Děkuju, bylo to moc milé.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
