Uterý: Prosíme nerušit!
Máte pocit, že se lidé stále víc a víc uzavírají do sebe? Že začínáme svůj klid nadřazovat všemu ostatnímu? Také jste už zažili, že tam, kde mezi sousedy bývala otevřená prostranství a lidé k sobě volně přecházeli z domu do domu, se najednou stavějí ploty, nebo alespoň tzv. živé ploty, aby to nebylo tak okaté? Stahujeme se stále více sami do sebe? A proč tomu tak, podle vás, je?
Zaujalo mě pojednání historika Matěje Spurného, který se zamýšlí nad námi Čechy v souvislostí s tím, jak se mění náš vztah k okolí směrem k uzavírání se do sebe a do svých rodin. Píše: „Kdybych uměl kreslit vtipy, nakreslil bych Čechy dobrovolně zavřené ve vlastní ohradě v zoologické zahradě a všude na té ohradě by visely cedule: Prosíme, nerušit! Je pro nás extrémně důležité oddělit to, o čem si myslíme, že jsme „my“, od toho, co jsou „oni“. Cokoli cizorodého už je problém, který nás ruší. Jako třeba Romové: jsou hnědí, křičí, jsou chudí. Pokud možno ven s nimi z té ohrady! Zároveň se cítíme ohroženi také děním za ohradou, cizinci, migranty, protože může znamenat potenciální nebezpečí. Hlavní je, aby byl klid, abychom nemuseli nic řešit, abychom nebyli postaveni před nové otázky a výzvy a hlavně aby se nemuselo nic měnit.“
Co myslíte, opravdu jsme takoví ? A jsou naše obavy z venkovního světa a přicházejících změn opodstatněné?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
