Velikonoční úvaha Petra Vaďury

Umět žít nás nikdo neučí. Ve škole se nedozvíme, jak hledat smysl života nebo jak se starat o svou duši, aby neokorala. Umíme sice vyjmenovat prvoky a řeky v Africe, ale nedokážeme říci, co tvoří podstatu skutečné lásky nebo jak být dobrý. Slovo „hodnoty“ občas ve škole sice padne, ale jen jako jedno z mnoha témat předmětu Základy společenských věd.

Mnohem důležitější je ekonomie, protože peníze jsou přeci vždy na prvním místě. Děti se ve škole, doma, od kamarádů i z médií učí, že mít je důležitější než být. Jenže všeho dočasu. Když se přihlásí rakovina či jiná zákeřná nemoc, stává se to, co máme, zbytečným a roste význam toho, kdo jsme.

Takže kdo? Učitel, dělník, redaktor rozhlasu? Ale to přece není moje identita, to je jen moje povolání. Manžel, otec, syn, soused, občan – no ano, ale copak tohle tvoří jedinečnost mého JÁ? Kým jsem jen jako já? Co je na mě pouze mé? Co jsem schopen dát či vymyslet nebo prožít jen já a nikdo jiný? Nad čím pláču, z čeho se raduji, co mě rozněžní a co rozhněvá, jak se cítím a co mě přivádí k pocitu, že tohle je ta chvíle, která stála za život?

A to stále ještě nejsem v hlubině sebe, svého nitra, svého bytostného nejniternějšího já. Do tohoto nitra (Bible říká SRDCE) neumí sestoupit žádný člověk a neznám jej vlastně ani já sám. Sestoupil do něj však Bůh.

Bible vypráví, jak Boží Syn, Ježíš z Nazaretu se stal člověkem a poznal lidský úděl v plnosti.

Velikonoční svátky pak připomínají, že poznal i temné stránky lidského srdce. Zakusil zradu, zatčení, bičování, potupu a selhání všeho lidského. Jeho smrt byla navíc plná posměchu a potupy.

Bůh tedy člověka zná. Jenže: co z toho? Odpovědí může být zvolání, které se ozývá o Velikonocích v neděli ráno: „Hrob je prázdný! Ježíš byl vzkříšen!“ Vzkříšený Kristus totiž reprezentuje Boží odpuštění a také Boží ochotu uvádět člověka do skutečného života.

Od onoho rána nemusí mít strach a smrt u nikoho poslední slovo. Může ho mít život. Víra dokáže každého zavést na hlubinu, aby čas od času mohl zakoušet, co je být člověkem a co znamená jako člověk žít. Navzdory nemoci a smrti.

Přeji vám, milí posluchači, pokojné Velikonoce!