VRBA
Dnes si popovídáme o jazykovém zákulisí slova vrba. Především ovšem proto, že v těchto chvílích hrají hlavní roli pomlázky, tedy jakési karabáče spletené z vrbových proutků.
České pojmenování stromu odborně, tedy latinsky zvaného Salix je všeslovanské, rusky se vrba řekne vérba, ukrajinsky verbá, polsky wierzba. Praslovanské vrba je příbuzné s litevským virbas, prut, lotyšským virbs, hůlka, a latinským verbera, což bylo pojmenování prutů, jimiž se trestalo. Pojmenování vrby je tedy z toho, co je dnes velikonočně aktuální, že totiž větve tohoto stromu jsou pružné, že z jeho proutí se dají vyrábět nejen pomlázky, ale třeba také košíky. Původně se vrbě snad česky říkalo slovem rokyta, z něhož dosud máme několik zeměpisných názvů; nejznámější z nich jsou Rokycany. Výrazy rokyta a rokytí jsou svým původem pravděpodobně jak se odborně říká praevropské, což znamená, že je naši indoevropští předkové přejali od obyvatel Evropy, kteří zde žili před nimi.
Pokud jde o latinský název vrby, tedy Salix, uvádějí se celkem tři teorie o jeho původu. Podle první je z latinského salio, skáču, což má být popis rychlého růstu vrbových prutů - rostou skokem. Druhá teorie říká, že tu jde o řecké helix, které znamená vinutí: vrbové proutky jsou ohebné, dobře se vinou. Třetí možnost je, že salix je složenina keltských slov sal, blízko, a lis, voda. Vrby rostou blízko u vody. Odpověď na otázku, která z těchto tří možností původu latinského salix je pravdě nejbližší, po mně jako obvykle nechtějte.
S jistotou však mohu říct, že slovesa vrbit se a vyvrbit, která jsou tak podobná výrazu vrba, s českým pojmenováním stromu obvykle rostoucího u vody nemá nic společného. Vyvrbit se podle Slovníku spisovného jazyka českého znamená náhle se objevit. Když my dnes řekneme, že se něco nějak vyvrbí, chceme říct, že to nějak dopadne, že se teď nejasná situace řekněme upřesní, že se to nějak vyklube. Podle etymologa Václava Machka bylo sloveso vrbit se původně hanácké a znamenalo hýbat se, vrtět se. Vyvrbit se pak bylo vynořit se, nenadále vyjít z nějakého chumlu, z houští, z lesa. To sloveso bylo už v praslovanštině a bylo blízce příbuzné se slovesem mrvit se, hemžit se, od něhož je naše dnešní pojmenování mravenec. Ale to už jsme se od velikonoční vrby dostali příliš daleko.
Vysílá se v pondělí 21.4.03
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
