Zdeněk Rosák, akademický sochař
29. listopad 2011
Tandem
Jana Rosáka navštívil v Tandemu jeho bratr, akademický sochař Zdeněk Rosák. Dozvěděli jste se například, jaký vidí rozdíl mezi designem před rokem 1989 a tím současným a o kolik let je starší než bratr Jan.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den vám i dnes, milí posluchači, přeje z Tandemu Jan Rosák. A už se chystám vám představit svého dnešního hosta. Tak co třeba takhle. V útlém dětství, asi ve svých 9 letech se málem stal bratrovrahem. Ne, nelekejte se. Nakonec to všecko dobře dopadlo. Tou obětí jsem totiž měl být já. A mým hostem je tudíž můj vlastní bratr, akademický sochař Zdeněk Rosák. Já tě vítám, Zdeňku, u nás na Tandemu.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to s tím pokusem se mě zbavit vlastně bylo, tak to vysvětlíme až po první písničce. Aspoň naše posluchače trošku napneme. Hezkou zábavu a pěknou chvilku u rádia, přátelé.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, hostem dnešního Tandemu je můj vlastní bratr, akademický sochař Zdeněk Rosák. A tohle to byla swingová muzika, kterou si sám teda vybral. Takže, doufám, že tím jsem ti udělal radost. Ale měli bychom vysvětlit to, čím jsi málem neudělal radost, jak si mně usiloval o bezživotí. Jak to bylo s tím, že jsi mě málem přizabil?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já mám takovej boží dar, že si moc nepamatuju. Já si nepamatuju detaily z dětství a tohle skutečně mi uteklo. Budeš mi to asi muset připomenout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já jsem byl v kočárku spouštěn po takovém chodníčku a nebýt pana faráře, který se zrovna vracel z pohřbu, kam jedno tělo uložil, tak jednoho nebožáka zachránil před smrtí.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Pravda, měl jsem spolužačky, které byly jako mé velké kamarádky. A moji rodiče, speciálně maminka mi dávala úkoly od mytí nádobí až po hlídání mladšího bratříčka, poněvadž jsi o deset roků, tak to bylo jenom logické.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom o devět, zase nepřeháněj.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Devět a půl, no. Tak se stalo, že jsem tě půjčil těm děvčatům a v té části Ivanovic na Hané, odkud pocházíme, je takovej sešup kolem boží muky na okresní silnici, výpadovku na Vyškov. No, tam ses jim utrhl a samovolně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sjížděl.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já o tom nevím, protože já jsem se věnoval fotbalu nebo nějakým klukovským hrám, a proto jsi mi to připomenul.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jak říkám, zachránil mě tehdy pan farář, takže jsem tady a můžeme si spolu povídat. Ale, prosím tě, když jsme u toho našeho rodného městečka Ivanovice na Hané, tak to v podstatě v tvým případě neplatí, protože ty jsi se nějakým nedopatřením narodil v Prostějově, viď.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já jsem se narodil v Prostějově a žil jsem tedy v Ivanovicích na Hané až do svých 15 let. Ale to, že jsem se narodil v Prostějově, je už vlastně taková, v okresním městě nebo respektive vedlejším okresním městě už takovej úzuz, že dneska se nerodí děti, jedině nedopatřením, ve svých vesnicích, malých městečkách, dneska se rodí děti vesměs v okresních nemocnicích. Takže, můj syn a moje vnoučata jsou vlastně rodáci z Vysokého Mýta a celej život žijí v Chocni. Takže, až budeš sjezd rodáků /nesrozumitelné/ bude se to muset přejmenovat nějak. No, k těm Ivanovicím na Hané, je to malé městečko, tehdy asi 2 tisíce, 2,5 tisíce obyvatel. Když jsem začal vnímat, tak bylo těsně po válce a taková poválečná euforie. My jsme nacházeli spoustu nevybuchlé munice. Když si to dneska uvědomím, že by to dělala moje vnoučata, takový operace s těma kulkama, tak mě obchází hrůza. Měl jsem štěstí, že jsme bydleli v takové čtvrti, kde naproti našeho domu byla truhlárna nebo taková stolárna, pan Kopřiva, kam jsem chodil pro latičky, pro odřezky dřeva, kde jsem poprvé ucítil vůni politury a přišel k tomu, jak se dělá nábytek. Přes zahradu měl soustružení dřeva pan Vykydal. Taky hodnej člověk. Nechával mě dívat se na jeho extempore. Dělal cívky, dělal kolečka, co jsme potřebovali na modely. O 50 metrů dál bylo kamenosochařství pana Veselého. Od rána se tam ozývalo ťukání kladívka, když dělal různé padlé holubice a slečny, anděle na hřbitov. Tak tohle všechno se ve mně nějak ucentrovalo s tím, že když jsem začal první kresby, tak mě zaujal tenhle ten směr. A ještě jedno důležité musím zmínit. Naproti nám bydleli Nejezchlebovi a jejich syn Jožin, ne z bažin, ale z Ivanovic na Hané, byl tak trošku neschopný sportu nebo neměl rád sport, tak modelařil a tím modelařením mě vlastně přitáhl k tomu, že jsem ho začal následovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takhle se vlastně zrodil zárodek, zatím zárodek designéra Zdeňka Rosáka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem před písničkou říkal, tak můj bratr, akademický sochař Zdeněk Rosák, se dostal přes modelářství lodiček a podobně, ale taky přes kreslení a malování, k tomu se samozřejmě dneska určitě dostaneme, k designu. Design se ti stal, Zdeňku, v podstatě jaksi osudem a dneska jsi designérem a učíš taky design na střední umělecko-průmyslové škole. Ale, prosím tě, já se tě chci zeptat z pohledu tebe jako zkušenýho už designéra, jak vidíš design tehdy, když ty jsi s designem začínal, a dneska. Je v tom asi velikej rozdíl, co?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Je v tom obrovský rozdíl, hlavně v materiální stránce. Já jsem teda pracoval celý život, teda aktivní život designérský, v Karose ve Vysokém Mýtě jako návrhář výrobků, se tomu tenkrát říkalo. A tehdy byl problém blinkr, reflektor. Když jsme chtěli speciálně levý, pravý, tak nám v Kroměříži v Palmagneton řekli: musíte to nějak sjednotit, prostě musí být jeden, akorát se bude lišit plexisklem, tou barvou. Tak jsme se přizpůsobovali. A jestli ten autobus v 70.letech vypadal tak, jak vypadal, tak byl taky důsledkem toho, co jsme mohli koupit, co jsme mohli sehnat. Občas se něco sehnalo, nějaký lištičky okrasný, nějaký hodiny do palubní desky, přístroje přes firmu Hapich v západním Německu tehdy, že jo, za devizi, který nebyly. A vlastně všechno tehdy bylo postavený na invenci výtvarníka, toho designéra a na tom pochopení kolektivu konstrukce, šéfa a podobně. Nejenom naší firmy Karosa, ale třeba v Tesle, třeba v ZPS nebo v Destě Děčín.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byly spolupracující firmy.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Ne, nebyly, ale tam byli vzácní ředitelé a majitelé samozřejmě a náměstci techničtí a podobně, kteří měli pro tuto činnost smysl a cítili výtvarně taky trošku a chtěli, aby ten jejich výrobek se prodal, aby někde něco triumfovalo. Třeba lakování. Ale to lakování třeba tehdy za nás prostě nešlo, abych já tehdy řekl. Normohodiny se honily. Abych já řekl, ten bok autobusu bude mít tři pruhy a z toho dva v jiné barvě, no, není možný, to přece nemůžeme pouštět zpátky přes tu linku, abysme zdržovali. Musíme udělat 3500 autobusů za rok a přes to nejede vlak. Byly bilance, podniky čekaly, čekali zájemci na zájezdový autobusy, na městský autobusy města a podobně. Dneska? Dneska si výtvarník řekne, já chci blinkr, já chci reflektor, samá slza, samá kapka. No, to se to navrhuje. On dostane celej panel řízení včetně volantu i už s osazením k sedačce. On dneska má takový možnosti. Ty firmy taky musí prodat, tak musí lakovat tak, a už si to technologicky přizpůsobily, musí lakovat tak, aby opravdu upoutal. Já nemůžu jmenovat výrobce, s kterým spolupracuji, ale musel najít třeba i lakovnu mimo závod, že ten autobus projede ještě jednou nějakou linkou a tam je třeba problém vypalování laků. Dneska už jsou zase laky, který se vypalovat nemusí nebo při velice nízkých teplotách. Takže, nechci podezírat dnešní výtvarníky, že nejsou invenční, že nejsou tohle, dělají se krásný věci, dělají se nádherný autobusy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale dělá se jim určitě lehčejc, než se dělalo vám.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Dělá se jim lehčejc, ale jsou opravdu mistři taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, řekni mi, sleduješ určitě ty trendy současný jako třeba mladejch výtvarníků, v podstatě učíš je taky. Jsou tam talenti, kteří už takhle tvořejí volně, bez tý zátěže toho, co jste měli vy?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Tak každá škola má svoje zaměření. My jsme trošku víc jako na obaly. Jsou ta jiný obory, ještě taky interiér a podobně, fotografie, reklama, propagační výtvarnictví. Vždycky tu třídu já rozdělím na tři díly: vynikající, průměrní a to, co tam je jenom proto, aby udělali maturitu a řekli si na Umělecko-průmyslové škole v Ústí nad Orlicí to bude nejjednodušší a navíc je tam nejhodnější učitel na světě pan Rosák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, pan Rosák.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Ale teď jim ministr Dobeš ustřihl tipec a státní maturita, mně z 15 dětí 9 maturitu neudělalo, z toho jenom teda 3 z odborných předmětů, ale angličtina, němčina a ještě nějaký společenský, dějiny umění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a vytříbí se to a design budou dělat opravdu ti nejlepší a my z toho budem nakonec profitovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem s naprosto speciálním, netypickým hostem, akademickým sochařem, mým bratrem Zdeňkem Rosákem. Mám takovej zvláštní pocit mít ve studiu bratra a mluvit s ním oficiálně jako s oficiálním hostem. Já se s tím ale nějak vyrovnám.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, já bych k tomu řekl jednu věc. My jsme od sebe o téměř 10 roků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, mezi tím je ještě jeden bratr.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Musím ti taky říct radostnou zprávu, že se mně takovejch několik desítek lidí ptalo, o kolik je ten tvůj bratr starší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako já?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Ano, jestli zkresluje obrazovka, nevím. Ale skutečně nevymějšlím si, abych byl zajímavej nebo něco, ale skutečně se mě několik lidí, no, desítky lidí ptalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych to postavil takhle, není to tím, že já vypadám staře, ale je to tím, že ty vypadáš mladě.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Možná, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vrátíme se k tvému curriculum vitae.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Tak Ivanovi jsem třeba s tím Jožinem taky udělal autíčko na kočárkových kolech. Mělo to pákové řízení, bylo to labilní jako hrom. Na Hané sehnat kopec byl kumšt, tak jsme to přivázali za kolo a táhl mě. Samozřejmě balanc nalevo, balanc napravo a už jsem dřel bokem o silnici prašnou, ta auta se mně zadřela pod tu kůži. A když jsem se rozhodoval, kam z měšťanky, tak to vyhrála automobilní průmyslová škola v Zábřehu, kde jsem 4 roky na internátě působil, zatímco ty jsi ještě byl, já nevím, s rodiči taky ve Vídni jeden čas, s otcem, který byl delegátem. No, co bych tam k tomu Zábřehu řekl. Byli jsme tam taková kolektivní parta, získal jsem tam spoustu kamarádů a studium nás bavilo. A mě bavilo tak, že to charakterizuje jedna příhoda. Můj táta, jako já třeba a ostatní rodiče neradi chodí, teda pánové, na rodičovská sdružení. A jednou, když bylo, tak se táta cestou z Vídně do Prahy zastavil a tak se poptal na toho svýho synáčka. A pan učitel Vodička mu povídá: "Jo, rosák, toho zajímají auta strašně moc, ale jenom zvenku." A bylo rozhodnuto - budu karosářem. A tak jsem se na umístěnku dostal do Vysokého Mýta, napřed ČSAD a pak Karosa. Pomocí fotbalu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsem chtěl říct, že tobě hodně pomohl fotbal tehdy, no.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Potřebovali brankáře, já jsem se vrátil z vojny a začal jsem chytat ve Vysokém Mýtě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chytal jsi jednak teda míče v brance, ale chytal jsi taky už zkušenosti v Karose. A chytil jsi taky skvělou ženskou.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, to musím zdůraznit, že se rozkřiklo, že má Choceň novou akvizici, když jsem přestoupil hrát z Vysokého Mýta do Chocně. No a tak, když se šly děvčata podívat, tak si mě vybrala a vlastně jsem jí ulapil. Od té doby mám ženu Jarku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak dlouho jste spolu?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Jsme spolu 47 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je číslo.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
A jsem rád, že ji mám. Je strašně fajn. Zažila si se mnou, s tou školou hlavně. No, to předbíhám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, počkej, to nepředbíháš, protože ty jsi při tom, když jsi pracoval v Karose, tak jsi začal studovat vysokou umělecko-průmyslovou školu.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, ne, já jsem přerušil v Karose. Já jsem zůstal dál zaměstnancem Karosy, byl jsem závodní stipendista potom, ale na dvakrát jsem se dostal na vysokou školu umělecko-průmyslovou na obor design k panu profesoru Kovářovi. A to bylo tak, že jsem náhodou něco kutil na motocyklu venku, měl jsem tranzistoráček a slyším hlas: dostavte se talentovaní technologové, talentovaní konstruktéři k talentovým zkouškám na ten můj motor, tak jsem to zkusil. Jelikož jsem nepracoval s hlínou, tak jsem první zkoušky neudělal, mně to všechno spadlo a čtyřka na čele.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já si pamatuju, že u nás v rodině se říkalo - Zdeňkovi praskla hlava. Ale ne tvoje, ale ta, co byla z hlíny.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No a napodruhý jsem to udělal a v šedesátým devátým jsem promoval jako akademický sochař. Ještě to zdůrazňuju taky já, protože to je nepoužitelnej titul. Nikdo tě nebude takhle oslovovat. A paní akademická sochařová mý ženě. Ne, dneska jsou magistři a DiS nebo magistři a bez toho to jde taky, bez toho titulu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, pane akademickej ti můžou říkat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se celkem říct, že naše Rosákovic rodina je veselá, a tudíž i můj bratr Zdeněk, akademický sochař a můj dnešní host v Tandemu je opravdu letory veselé a rád se směje. Když přijedu k vám, tak se smějeme třeba tomu, že s tvojí ženou Jarčou mluvíme tím naším původním hanáckým dialektem s velikou radostí. Už ale špatně, už zapomínám.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Hledáme chyby na češtině v rádiu a televizi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S velikou radostí. No, ale ty máš taky určitě pár svých favoritů, který rád posloucháš a teď si můžeš exkluzivně jednoho vybrat.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, já jsem původně chtěl Pidivajzlice, slavný Pidivajzlice. Připomínají mně taky ty funkcionáře hasičský z Formanovejch, hlavně z toho Hoří, má panenko. A tak si myslím, že autorem těchhle věcí Bedřich Zelenka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nedávno bohužel zemřelý, no.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Tak jsem si vybral jeho Boxera se zelím a zamíchat, což se stalo rčením u nás a spousta takových jako průpovídek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si teď můžeš ty průpovídky oživit.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Prostě Béďa Zelenka žije a bude žít v naší rodině dál, co budem živi my.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes je hostem Tandemu akademický sochař Zdeněk Rosák a já vím, že Zdeněk, můj bratr, má moc rád swingovou muziku, vokální skupiny a prostě podobnou muziku, kterou v rádiu velice často uvádí a pouští moderátor Mirek Černý. Mirku, měl bys být teď na druhé straně. Jsi na drátě?
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Ahoj, ahoj. Vopravdu jsem na druhý straně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tě moc zdravím. Kam máš namířeno teď zrovna. Jsi asi někde v terénu, viď?
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Teď zrovna jdu k zubaři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ajajaj. Takže, jsme tě zastihli v takové tvrdé chvilce životní.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Ale ne, mě nic nebolí, já tam jdu na pravidelnou prohlídku, abych nemusel platit za plomby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi poctivej pacient, správně. Prosím tě, zdraví tě můj bratr.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Dobrý den, pane Černý.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Dobrý den.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Dobrý den. Jsem hrozně rád, že se to povedlo, že se slyšíme a že vám můžu říct, že mně strašně chybíte ve vašem pořadu Odpolední harmonie, protože ta dvorana, to už není vono, co to bejvalo. Čekám tam aspoň na ty tři písničky, co tam úkosem nebo takhle nějak zařadíte a vzpomínám.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
No, tak to byla taková krásná éra. Já mám takovej pocit asi dva roky, že jsem to dělal. A jsem rád, že nejste sám, kdo takhle reagoval na tenhle ten pořad. Vono je to hrozně zajímavá muzika. Navíc já mám takovej pocit, že v době, kdy byla jaksi populární, aktivní, takže tady se moc nehrála. Tady, sem to vlastně nepřišlo.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Můžu vám do toho skočit?
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
/nesrozumitelné/ to byl jenom takovej trošku vodvar, že jo.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Pane Černý, já si myslím, že na tohle musí být člověk, který tomu rozumí, čili dramaturgicky pevnej v kramflekách, musíte to sledovat strašně dlouhou dobu, protože skutečně u nás se to nehraje, u nás k tomu není nikde přístup, nejsou desky vydávaný. Náhodou jsem něco zaslechl a věřte mi, já mám snad 50 kazet, co jsem si nahrával, poněvadž jinak to nejde, z rádia, z těch vašich těchhle a vracím se k tomu. To je jedinej společník, tahle hudba v mém ateliéru a jsem vám za to nesmírně vděčen. Ještě vám řeknu jednu věc, že s příchodem názvu Dvojka mě to trošičku tahle věc chybí. Ale zase jsem poslouchal Honzův Tandem s panem generálním ředitelem Duhanem, který slibuje, že některá schémata se budou měnit. A tak doufám, že možná, kdyby nás psalo víc anebo vám volalo víc lidí s tím, že jsou nesmírně vděční za tuhle tu službu, co nám děláte nebo tu radost, takže by se to možná srovnalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mirku, já si myslím, že to je hezká odezva, ne, na tvoji práci, na tvůj pořad.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
No, ježíšmarjá, to je nádhera. Ještě v tomhle počasí, jo, kdy já jsem celej takovej rozlámanej a udejchanej, tak to je vopravdu světýlko nádherný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pohlazení. Navíc si myslím, že na některých Zdeňkových obrazech asi budeš mít taky zásluhu, protože ho inspiruješ tím, co pouštíš za muziku.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
No, tak, tak aspoň něco. To jsem rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc ti děkujeme za tvůj vzácný čas. Spěchej dál k zubaři a, prosím tě, ať to nebolí.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já se připojím s tím přáním. Díky a na shledanou.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Díky, mějte se hezky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nashle, ahoj.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Ahoj, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě, že vím, kdy mému bratrovi, akademickému sochaři, výtvarníkovi, malíři, pedagogovi Zdeňkovi Rosákovi nebylo opravdu do zpěvu. A to bylo tehdy, když ti bylo 60 let, doktor ti zjistil velice nepříjemnou věc.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Slavil jsem šedesátiny a sesypal jsem se. Taková nevolnost a musel jsem si sednout. Pak takový příznaky běžný, že si mysleli v nemocnici ve Vysokém Mýtě, že mám kamínky v ledvině. Ale pak v Ústí nad Orlicí zjistili, že to je Grawitzův tumor na ledvině. A já jsem v tu chvíli skoro zajásal, protože při studiu na Vysoké škole umělecko-průmyslové ve Zlíně jsme chodili na anatomii a pan primář Radhauský měl operační den, tak jsme se dostali na sál. Já jsem viděl desítky operací, mezi nimi i toho Grawitzova tumoru a tehdy pamatuju, že jsem prohlásil, tak to je ortel smrti. Ne, ne, ne, mám dobrý prognózy, žijou mi 10, 15, 20 let moji pacienti. Takže, když mi oznámili tuhle věc, tak jsem zajásal. To jsem nevěděl, že kdyby mně to postihlo ve 20 letech, tak do měsíce, do dvou jsem byl pryč. Měl jsem velikánské štěstí, že jsem byl v rukou primáře urologie v ústecko-orlické nemocnici, pana doktora Crhy. No, dopadlo to tak, že 10 dní po operaci mě přistihl v Chocni na kole. Ne, že by mě setřel, ale pyšně se chlubil spolustojícímu kamarádovi, jak jsem dobře dopadl, 27 stehů jako po seknutí kosou v husitských válkách a jsem tady po 13 letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, hele, to zaklepeme.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já ještě k tomu chci říct jednu věc. Když jsem se ten ortel dozvěděl, tak jsem ležel ve vysokomýtské nemocnici sám na pokoji. Televizor, v něm přenos z Nagana, naši hokejisti dostávali medaile na krk jako olympijští vítězové a já jsem přemýšlel, jak mám té své hodně ženě oznámit tu pro mě trapnou nebo já nevím skutečnost, že jsem teda jeden z těch, já to řeknu ošklivě, kryplů, kterej je tím postiženej a že jsem ji vlastně zklamal a že místo penze a slušného stáří, že bude sama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovýhle myšlenky černý jsi měl?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Takový myšlenky jsem měl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zatímco národ slavil.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
A ona tehdy měla nějakou společnost tam, kamarádky a ty jí to rozmlouvali, hladily jí, že jo. A v rádiu se ozvala skladba Plyn už syčí z trouby ven Lucie Bílé. A tam je pasáž, nenechám tě umřít, zachráním tě a podobně. A to se stalo skutečně takovou hymnou nebo takovým jako synonynem pro tu mojí nepříjemnou událost, že kdykoliv to slyšíme, tak si tu věc připomeneme. A musím ženě poděkovat, že mě z toho hodně dostala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že i s tvým úžasným humorem a životní vitalitou. Tak asi takhle to teda u vás probíhá, když se ozve tahle ta písnička.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Akademický sochař Zdeněk Rosák, shodou okolností můj bratr, je výtvarníkem, samozřejmě malířem, je sochařem, ale je taky pedagogem. Učíš na Střední umělecko-průmyslové škole v Ústí nad Orlicí. Už jsi taky trošičku promluvil o tom, jaké máš žáky, jaké jsou třeba obory. Kolik tomu věnuješ času? Kolik tak učíš?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, když jsem učil jako v největším zápřahu, tak jsem měl, myslím, 17 hodin, což je 0,8 skoro úvazku. Jako penzista jsem toho měl hodně. A u mého oboru nebylo ani tak jako radost to učit, ale vymýšlet zadání, vymýšlet zadání, neustále nové a nové zadání, listovat v novinách, v časopisech, na internetu a hledat zadání, aby bylo zajímavé pro žáky, aby to udělali tak, jak to má být. V poslední době nebo respektive letos na moje přání už mám jenom 8 hodin rozdělených do dvou dnů a více méně praktické věci, protože přišli mladí kolegové a to je počítačová generace. Všechno ve 3D, všechno na počítači. Já nestačím, já si udělám akorát nějakou fotografii, že si ji uložím a to je všechno, maximálně jí oříznu. Ale žasnu, co všechno a jak rychle se změnilo. Ale ti výtvarníci musí být komplexní lidé, ti musejí přijít a i když nemají třeba elektřinu, tak musí to nakreslit. Takže, já akcentuju jako stará škola, akcentuju prvotřídní designérskou kresbu, akcentuju konstrukční výkresy, rozvinuté tvary a akcentuju modely. Model ze sádry, z čehokoliv. Takže, já mám teďko vlastně takovouhle věc, že k těm technikům nebo je možná urážím, ale k těm vyloženě počítačovým a elektronickým tématům přikládám tu praktickou stránku a ty děti to učím, poněvadž jsme se to učili celou dobu a pracovali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ty jsi trošku takovej rozpolcenej člověk, protože na druhou stranu zase, když maluješ, děláš svoji volnou tvorbu, tak tam zase pouštíš fantazii jaksi na špacír a žádné technické kresby a podobně. Maluješ hodně? Připravuješ výstavu teď?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Připravuju. Možná, že to vydedukuje někdo z toho, co jsme tady říkali, že mě čeká velké životní jubileum, tak buďto jubilejní nebo posmrtnou výstavu připravuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hloupá legrace tohle.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Bohužel se k tomu nemůžu dostat. Vždycky říkám, začnu malovat, až začne pršet. Ale zase na druhou stranu jsem měl čas ošetřit mejch 18 stromů na zahrádce. Starší domek, kterej máme, tam je potřeba opravit, tam je potřeba nějaká údržba, něco natřít, že jsem uložil jablka, ošetřil jsem všechno ostatní, uhrabal, ostříhal nějaký ty a hlavně uložil švestky správně do rendlíku, aby vykvasily a aby z toho něco bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abys mohl oslavit taky případný úspěch své Slavie, na kterou se občas koukáš, viď.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, tak to bych, to je, jako jsem četl jednoho redaktora v Lidových novinách, že když hráli kluci pěti, desetiletí na plácku, přisoudili mu, že bude slavista a on slavistou do dneška je. Přes všechny peripetie, přes všechny sestupy do druhé ligy a podobně, my jí máme prostě přišitou u srdce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výměny trenérů.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Výměny trenérů. Jako mě mrzí, jak se strašně ošklivě chovají lidi k Frantovi Strakovi, kterej si myslím, že právě to je trenér, kterej nabudí hráče. A já jsem dal první skladbu v tomhle pořadu zahrát takovou odpalovačku, když se to tak řekne, to bych hrál hráčům při nástupu na hřiště do sluchátek, aby se rozjeli, aby měli ten drive, aby. To, co jim Franta Straka ordinuje, to není učit hráče trenér kopat, centrovat, nahrávat, to je udělat atmosféru, správně rozestavit typy a udělat atmosféru. A kluci, jdeme na to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se mi líbí, že tohle to jsou slova pravověrnýho slavisty. Přátelé, pozor, slavisti, tohle to nebyl sparťan, mluvil opravdový slavista, můj bratr Zdeněk Rosák, kterej mimochodem, ty jsi byl v televizi dřív než já, teď mě napadlo.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, to bylo ve Vysokém Mýtě, kde jsem teda vedle fotbalu a malování byl členem mladé scény. To byly tehdy ty divadélka malých forem, v 60.letech jsme začínali. A já jsem tam dělal scénu, hrál jsem na bicí, na kytaru a měli jsme spoustu přehlídek celostátních, okresních, krajských a setkávali jsme se třeba s Kladivadlem, Broumov Kladivadlo, později Kadaň. Pavel Fiala, básník, Uršula Kluková, Láďa Potměšil, Luděk Nekuda z Ostravy, Pergner, malíř. Prostě končívali jsme vždycky tak maximálně na třetím místě, dolů jsme nikdy neklesli. A tak se stalo, že jsme měli jednu celostátní přehlídku v 63.roce v Ústí nad Labem v Divadle Zdeňka Nejedlého, v dnešní opeře a byl z toho přímý přenos do televize. Já jsem poslal telegram natěšenej, že to rodiče uvidí. 5 let nebyli v kině, ten večer se vypravili do kina a na večeři zřejmě. A když přišli, našli telegram. Strašně je to mrzelo. Byl to přímej přenos, tehdy se asi záznamy nedělaly. A tak já jsem byl v 63.roce v červnu, Jeníčku, v televizi v jedné a půl scénce, kterou jsem si mimo jiný i sám napsal. Na scéně v pozadí, kterou jsem si namaloval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Komplexní umělec prostě, no, na to já nemám.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
A ty ses chystal na gymnázium v Praze tehdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na to já nemám, no.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Jenomže jsme se rozletěli, to byli kantoři, kteří zůstali a polovina nás šla studovat na vysoký školy, rozprchli jsme se a skončilo to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takhle mě předběhl můj bratr v televizi, ale do rádia jsem si ho musel pozvat až dneska. Tak moc ti děkuju. To byl Zdeněk Rosák.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Těšilo mě moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Akademický sochař, malíř, pedagog a hlavně můj skvělý bratr a výborný člověk. Moc ti děkuju a ať se všecko daří. Zdraví ať ti drží.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já děkuju. Děkuju za přání a budu se snažit se držet.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den vám i dnes, milí posluchači, přeje z Tandemu Jan Rosák. A už se chystám vám představit svého dnešního hosta. Tak co třeba takhle. V útlém dětství, asi ve svých 9 letech se málem stal bratrovrahem. Ne, nelekejte se. Nakonec to všecko dobře dopadlo. Tou obětí jsem totiž měl být já. A mým hostem je tudíž můj vlastní bratr, akademický sochař Zdeněk Rosák. Já tě vítám, Zdeňku, u nás na Tandemu.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to s tím pokusem se mě zbavit vlastně bylo, tak to vysvětlíme až po první písničce. Aspoň naše posluchače trošku napneme. Hezkou zábavu a pěknou chvilku u rádia, přátelé.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, hostem dnešního Tandemu je můj vlastní bratr, akademický sochař Zdeněk Rosák. A tohle to byla swingová muzika, kterou si sám teda vybral. Takže, doufám, že tím jsem ti udělal radost. Ale měli bychom vysvětlit to, čím jsi málem neudělal radost, jak si mně usiloval o bezživotí. Jak to bylo s tím, že jsi mě málem přizabil?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já mám takovej boží dar, že si moc nepamatuju. Já si nepamatuju detaily z dětství a tohle skutečně mi uteklo. Budeš mi to asi muset připomenout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já jsem byl v kočárku spouštěn po takovém chodníčku a nebýt pana faráře, který se zrovna vracel z pohřbu, kam jedno tělo uložil, tak jednoho nebožáka zachránil před smrtí.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Pravda, měl jsem spolužačky, které byly jako mé velké kamarádky. A moji rodiče, speciálně maminka mi dávala úkoly od mytí nádobí až po hlídání mladšího bratříčka, poněvadž jsi o deset roků, tak to bylo jenom logické.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom o devět, zase nepřeháněj.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Devět a půl, no. Tak se stalo, že jsem tě půjčil těm děvčatům a v té části Ivanovic na Hané, odkud pocházíme, je takovej sešup kolem boží muky na okresní silnici, výpadovku na Vyškov. No, tam ses jim utrhl a samovolně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sjížděl.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já o tom nevím, protože já jsem se věnoval fotbalu nebo nějakým klukovským hrám, a proto jsi mi to připomenul.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jak říkám, zachránil mě tehdy pan farář, takže jsem tady a můžeme si spolu povídat. Ale, prosím tě, když jsme u toho našeho rodného městečka Ivanovice na Hané, tak to v podstatě v tvým případě neplatí, protože ty jsi se nějakým nedopatřením narodil v Prostějově, viď.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já jsem se narodil v Prostějově a žil jsem tedy v Ivanovicích na Hané až do svých 15 let. Ale to, že jsem se narodil v Prostějově, je už vlastně taková, v okresním městě nebo respektive vedlejším okresním městě už takovej úzuz, že dneska se nerodí děti, jedině nedopatřením, ve svých vesnicích, malých městečkách, dneska se rodí děti vesměs v okresních nemocnicích. Takže, můj syn a moje vnoučata jsou vlastně rodáci z Vysokého Mýta a celej život žijí v Chocni. Takže, až budeš sjezd rodáků /nesrozumitelné/ bude se to muset přejmenovat nějak. No, k těm Ivanovicím na Hané, je to malé městečko, tehdy asi 2 tisíce, 2,5 tisíce obyvatel. Když jsem začal vnímat, tak bylo těsně po válce a taková poválečná euforie. My jsme nacházeli spoustu nevybuchlé munice. Když si to dneska uvědomím, že by to dělala moje vnoučata, takový operace s těma kulkama, tak mě obchází hrůza. Měl jsem štěstí, že jsme bydleli v takové čtvrti, kde naproti našeho domu byla truhlárna nebo taková stolárna, pan Kopřiva, kam jsem chodil pro latičky, pro odřezky dřeva, kde jsem poprvé ucítil vůni politury a přišel k tomu, jak se dělá nábytek. Přes zahradu měl soustružení dřeva pan Vykydal. Taky hodnej člověk. Nechával mě dívat se na jeho extempore. Dělal cívky, dělal kolečka, co jsme potřebovali na modely. O 50 metrů dál bylo kamenosochařství pana Veselého. Od rána se tam ozývalo ťukání kladívka, když dělal různé padlé holubice a slečny, anděle na hřbitov. Tak tohle všechno se ve mně nějak ucentrovalo s tím, že když jsem začal první kresby, tak mě zaujal tenhle ten směr. A ještě jedno důležité musím zmínit. Naproti nám bydleli Nejezchlebovi a jejich syn Jožin, ne z bažin, ale z Ivanovic na Hané, byl tak trošku neschopný sportu nebo neměl rád sport, tak modelařil a tím modelařením mě vlastně přitáhl k tomu, že jsem ho začal následovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takhle se vlastně zrodil zárodek, zatím zárodek designéra Zdeňka Rosáka.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem před písničkou říkal, tak můj bratr, akademický sochař Zdeněk Rosák, se dostal přes modelářství lodiček a podobně, ale taky přes kreslení a malování, k tomu se samozřejmě dneska určitě dostaneme, k designu. Design se ti stal, Zdeňku, v podstatě jaksi osudem a dneska jsi designérem a učíš taky design na střední umělecko-průmyslové škole. Ale, prosím tě, já se tě chci zeptat z pohledu tebe jako zkušenýho už designéra, jak vidíš design tehdy, když ty jsi s designem začínal, a dneska. Je v tom asi velikej rozdíl, co?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Je v tom obrovský rozdíl, hlavně v materiální stránce. Já jsem teda pracoval celý život, teda aktivní život designérský, v Karose ve Vysokém Mýtě jako návrhář výrobků, se tomu tenkrát říkalo. A tehdy byl problém blinkr, reflektor. Když jsme chtěli speciálně levý, pravý, tak nám v Kroměříži v Palmagneton řekli: musíte to nějak sjednotit, prostě musí být jeden, akorát se bude lišit plexisklem, tou barvou. Tak jsme se přizpůsobovali. A jestli ten autobus v 70.letech vypadal tak, jak vypadal, tak byl taky důsledkem toho, co jsme mohli koupit, co jsme mohli sehnat. Občas se něco sehnalo, nějaký lištičky okrasný, nějaký hodiny do palubní desky, přístroje přes firmu Hapich v západním Německu tehdy, že jo, za devizi, který nebyly. A vlastně všechno tehdy bylo postavený na invenci výtvarníka, toho designéra a na tom pochopení kolektivu konstrukce, šéfa a podobně. Nejenom naší firmy Karosa, ale třeba v Tesle, třeba v ZPS nebo v Destě Děčín.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byly spolupracující firmy.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Ne, nebyly, ale tam byli vzácní ředitelé a majitelé samozřejmě a náměstci techničtí a podobně, kteří měli pro tuto činnost smysl a cítili výtvarně taky trošku a chtěli, aby ten jejich výrobek se prodal, aby někde něco triumfovalo. Třeba lakování. Ale to lakování třeba tehdy za nás prostě nešlo, abych já tehdy řekl. Normohodiny se honily. Abych já řekl, ten bok autobusu bude mít tři pruhy a z toho dva v jiné barvě, no, není možný, to přece nemůžeme pouštět zpátky přes tu linku, abysme zdržovali. Musíme udělat 3500 autobusů za rok a přes to nejede vlak. Byly bilance, podniky čekaly, čekali zájemci na zájezdový autobusy, na městský autobusy města a podobně. Dneska? Dneska si výtvarník řekne, já chci blinkr, já chci reflektor, samá slza, samá kapka. No, to se to navrhuje. On dostane celej panel řízení včetně volantu i už s osazením k sedačce. On dneska má takový možnosti. Ty firmy taky musí prodat, tak musí lakovat tak, a už si to technologicky přizpůsobily, musí lakovat tak, aby opravdu upoutal. Já nemůžu jmenovat výrobce, s kterým spolupracuji, ale musel najít třeba i lakovnu mimo závod, že ten autobus projede ještě jednou nějakou linkou a tam je třeba problém vypalování laků. Dneska už jsou zase laky, který se vypalovat nemusí nebo při velice nízkých teplotách. Takže, nechci podezírat dnešní výtvarníky, že nejsou invenční, že nejsou tohle, dělají se krásný věci, dělají se nádherný autobusy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale dělá se jim určitě lehčejc, než se dělalo vám.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Dělá se jim lehčejc, ale jsou opravdu mistři taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, řekni mi, sleduješ určitě ty trendy současný jako třeba mladejch výtvarníků, v podstatě učíš je taky. Jsou tam talenti, kteří už takhle tvořejí volně, bez tý zátěže toho, co jste měli vy?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Tak každá škola má svoje zaměření. My jsme trošku víc jako na obaly. Jsou ta jiný obory, ještě taky interiér a podobně, fotografie, reklama, propagační výtvarnictví. Vždycky tu třídu já rozdělím na tři díly: vynikající, průměrní a to, co tam je jenom proto, aby udělali maturitu a řekli si na Umělecko-průmyslové škole v Ústí nad Orlicí to bude nejjednodušší a navíc je tam nejhodnější učitel na světě pan Rosák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, pan Rosák.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Ale teď jim ministr Dobeš ustřihl tipec a státní maturita, mně z 15 dětí 9 maturitu neudělalo, z toho jenom teda 3 z odborných předmětů, ale angličtina, němčina a ještě nějaký společenský, dějiny umění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a vytříbí se to a design budou dělat opravdu ti nejlepší a my z toho budem nakonec profitovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem s naprosto speciálním, netypickým hostem, akademickým sochařem, mým bratrem Zdeňkem Rosákem. Mám takovej zvláštní pocit mít ve studiu bratra a mluvit s ním oficiálně jako s oficiálním hostem. Já se s tím ale nějak vyrovnám.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, já bych k tomu řekl jednu věc. My jsme od sebe o téměř 10 roků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, mezi tím je ještě jeden bratr.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Musím ti taky říct radostnou zprávu, že se mně takovejch několik desítek lidí ptalo, o kolik je ten tvůj bratr starší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako já?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Ano, jestli zkresluje obrazovka, nevím. Ale skutečně nevymějšlím si, abych byl zajímavej nebo něco, ale skutečně se mě několik lidí, no, desítky lidí ptalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych to postavil takhle, není to tím, že já vypadám staře, ale je to tím, že ty vypadáš mladě.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Možná, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vrátíme se k tvému curriculum vitae.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Tak Ivanovi jsem třeba s tím Jožinem taky udělal autíčko na kočárkových kolech. Mělo to pákové řízení, bylo to labilní jako hrom. Na Hané sehnat kopec byl kumšt, tak jsme to přivázali za kolo a táhl mě. Samozřejmě balanc nalevo, balanc napravo a už jsem dřel bokem o silnici prašnou, ta auta se mně zadřela pod tu kůži. A když jsem se rozhodoval, kam z měšťanky, tak to vyhrála automobilní průmyslová škola v Zábřehu, kde jsem 4 roky na internátě působil, zatímco ty jsi ještě byl, já nevím, s rodiči taky ve Vídni jeden čas, s otcem, který byl delegátem. No, co bych tam k tomu Zábřehu řekl. Byli jsme tam taková kolektivní parta, získal jsem tam spoustu kamarádů a studium nás bavilo. A mě bavilo tak, že to charakterizuje jedna příhoda. Můj táta, jako já třeba a ostatní rodiče neradi chodí, teda pánové, na rodičovská sdružení. A jednou, když bylo, tak se táta cestou z Vídně do Prahy zastavil a tak se poptal na toho svýho synáčka. A pan učitel Vodička mu povídá: "Jo, rosák, toho zajímají auta strašně moc, ale jenom zvenku." A bylo rozhodnuto - budu karosářem. A tak jsem se na umístěnku dostal do Vysokého Mýta, napřed ČSAD a pak Karosa. Pomocí fotbalu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsem chtěl říct, že tobě hodně pomohl fotbal tehdy, no.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Potřebovali brankáře, já jsem se vrátil z vojny a začal jsem chytat ve Vysokém Mýtě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chytal jsi jednak teda míče v brance, ale chytal jsi taky už zkušenosti v Karose. A chytil jsi taky skvělou ženskou.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, to musím zdůraznit, že se rozkřiklo, že má Choceň novou akvizici, když jsem přestoupil hrát z Vysokého Mýta do Chocně. No a tak, když se šly děvčata podívat, tak si mě vybrala a vlastně jsem jí ulapil. Od té doby mám ženu Jarku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak dlouho jste spolu?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Jsme spolu 47 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je číslo.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
A jsem rád, že ji mám. Je strašně fajn. Zažila si se mnou, s tou školou hlavně. No, to předbíhám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, počkej, to nepředbíháš, protože ty jsi při tom, když jsi pracoval v Karose, tak jsi začal studovat vysokou umělecko-průmyslovou školu.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, ne, já jsem přerušil v Karose. Já jsem zůstal dál zaměstnancem Karosy, byl jsem závodní stipendista potom, ale na dvakrát jsem se dostal na vysokou školu umělecko-průmyslovou na obor design k panu profesoru Kovářovi. A to bylo tak, že jsem náhodou něco kutil na motocyklu venku, měl jsem tranzistoráček a slyším hlas: dostavte se talentovaní technologové, talentovaní konstruktéři k talentovým zkouškám na ten můj motor, tak jsem to zkusil. Jelikož jsem nepracoval s hlínou, tak jsem první zkoušky neudělal, mně to všechno spadlo a čtyřka na čele.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já si pamatuju, že u nás v rodině se říkalo - Zdeňkovi praskla hlava. Ale ne tvoje, ale ta, co byla z hlíny.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No a napodruhý jsem to udělal a v šedesátým devátým jsem promoval jako akademický sochař. Ještě to zdůrazňuju taky já, protože to je nepoužitelnej titul. Nikdo tě nebude takhle oslovovat. A paní akademická sochařová mý ženě. Ne, dneska jsou magistři a DiS nebo magistři a bez toho to jde taky, bez toho titulu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, pane akademickej ti můžou říkat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se celkem říct, že naše Rosákovic rodina je veselá, a tudíž i můj bratr Zdeněk, akademický sochař a můj dnešní host v Tandemu je opravdu letory veselé a rád se směje. Když přijedu k vám, tak se smějeme třeba tomu, že s tvojí ženou Jarčou mluvíme tím naším původním hanáckým dialektem s velikou radostí. Už ale špatně, už zapomínám.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Hledáme chyby na češtině v rádiu a televizi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S velikou radostí. No, ale ty máš taky určitě pár svých favoritů, který rád posloucháš a teď si můžeš exkluzivně jednoho vybrat.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, já jsem původně chtěl Pidivajzlice, slavný Pidivajzlice. Připomínají mně taky ty funkcionáře hasičský z Formanovejch, hlavně z toho Hoří, má panenko. A tak si myslím, že autorem těchhle věcí Bedřich Zelenka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nedávno bohužel zemřelý, no.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Tak jsem si vybral jeho Boxera se zelím a zamíchat, což se stalo rčením u nás a spousta takových jako průpovídek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si teď můžeš ty průpovídky oživit.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Prostě Béďa Zelenka žije a bude žít v naší rodině dál, co budem živi my.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes je hostem Tandemu akademický sochař Zdeněk Rosák a já vím, že Zdeněk, můj bratr, má moc rád swingovou muziku, vokální skupiny a prostě podobnou muziku, kterou v rádiu velice často uvádí a pouští moderátor Mirek Černý. Mirku, měl bys být teď na druhé straně. Jsi na drátě?
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Ahoj, ahoj. Vopravdu jsem na druhý straně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tě moc zdravím. Kam máš namířeno teď zrovna. Jsi asi někde v terénu, viď?
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Teď zrovna jdu k zubaři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ajajaj. Takže, jsme tě zastihli v takové tvrdé chvilce životní.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Ale ne, mě nic nebolí, já tam jdu na pravidelnou prohlídku, abych nemusel platit za plomby.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi poctivej pacient, správně. Prosím tě, zdraví tě můj bratr.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Dobrý den, pane Černý.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Dobrý den.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Dobrý den. Jsem hrozně rád, že se to povedlo, že se slyšíme a že vám můžu říct, že mně strašně chybíte ve vašem pořadu Odpolední harmonie, protože ta dvorana, to už není vono, co to bejvalo. Čekám tam aspoň na ty tři písničky, co tam úkosem nebo takhle nějak zařadíte a vzpomínám.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
No, tak to byla taková krásná éra. Já mám takovej pocit asi dva roky, že jsem to dělal. A jsem rád, že nejste sám, kdo takhle reagoval na tenhle ten pořad. Vono je to hrozně zajímavá muzika. Navíc já mám takovej pocit, že v době, kdy byla jaksi populární, aktivní, takže tady se moc nehrála. Tady, sem to vlastně nepřišlo.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Můžu vám do toho skočit?
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
/nesrozumitelné/ to byl jenom takovej trošku vodvar, že jo.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Pane Černý, já si myslím, že na tohle musí být člověk, který tomu rozumí, čili dramaturgicky pevnej v kramflekách, musíte to sledovat strašně dlouhou dobu, protože skutečně u nás se to nehraje, u nás k tomu není nikde přístup, nejsou desky vydávaný. Náhodou jsem něco zaslechl a věřte mi, já mám snad 50 kazet, co jsem si nahrával, poněvadž jinak to nejde, z rádia, z těch vašich těchhle a vracím se k tomu. To je jedinej společník, tahle hudba v mém ateliéru a jsem vám za to nesmírně vděčen. Ještě vám řeknu jednu věc, že s příchodem názvu Dvojka mě to trošičku tahle věc chybí. Ale zase jsem poslouchal Honzův Tandem s panem generálním ředitelem Duhanem, který slibuje, že některá schémata se budou měnit. A tak doufám, že možná, kdyby nás psalo víc anebo vám volalo víc lidí s tím, že jsou nesmírně vděční za tuhle tu službu, co nám děláte nebo tu radost, takže by se to možná srovnalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mirku, já si myslím, že to je hezká odezva, ne, na tvoji práci, na tvůj pořad.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
No, ježíšmarjá, to je nádhera. Ještě v tomhle počasí, jo, kdy já jsem celej takovej rozlámanej a udejchanej, tak to je vopravdu světýlko nádherný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pohlazení. Navíc si myslím, že na některých Zdeňkových obrazech asi budeš mít taky zásluhu, protože ho inspiruješ tím, co pouštíš za muziku.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
No, tak, tak aspoň něco. To jsem rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc ti děkujeme za tvůj vzácný čas. Spěchej dál k zubaři a, prosím tě, ať to nebolí.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já se připojím s tím přáním. Díky a na shledanou.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Díky, mějte se hezky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nashle, ahoj.
Miroslav ČERNÝ, rozhlasový moderátor
--------------------
Ahoj, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě, že vím, kdy mému bratrovi, akademickému sochaři, výtvarníkovi, malíři, pedagogovi Zdeňkovi Rosákovi nebylo opravdu do zpěvu. A to bylo tehdy, když ti bylo 60 let, doktor ti zjistil velice nepříjemnou věc.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Slavil jsem šedesátiny a sesypal jsem se. Taková nevolnost a musel jsem si sednout. Pak takový příznaky běžný, že si mysleli v nemocnici ve Vysokém Mýtě, že mám kamínky v ledvině. Ale pak v Ústí nad Orlicí zjistili, že to je Grawitzův tumor na ledvině. A já jsem v tu chvíli skoro zajásal, protože při studiu na Vysoké škole umělecko-průmyslové ve Zlíně jsme chodili na anatomii a pan primář Radhauský měl operační den, tak jsme se dostali na sál. Já jsem viděl desítky operací, mezi nimi i toho Grawitzova tumoru a tehdy pamatuju, že jsem prohlásil, tak to je ortel smrti. Ne, ne, ne, mám dobrý prognózy, žijou mi 10, 15, 20 let moji pacienti. Takže, když mi oznámili tuhle věc, tak jsem zajásal. To jsem nevěděl, že kdyby mně to postihlo ve 20 letech, tak do měsíce, do dvou jsem byl pryč. Měl jsem velikánské štěstí, že jsem byl v rukou primáře urologie v ústecko-orlické nemocnici, pana doktora Crhy. No, dopadlo to tak, že 10 dní po operaci mě přistihl v Chocni na kole. Ne, že by mě setřel, ale pyšně se chlubil spolustojícímu kamarádovi, jak jsem dobře dopadl, 27 stehů jako po seknutí kosou v husitských válkách a jsem tady po 13 letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, hele, to zaklepeme.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já ještě k tomu chci říct jednu věc. Když jsem se ten ortel dozvěděl, tak jsem ležel ve vysokomýtské nemocnici sám na pokoji. Televizor, v něm přenos z Nagana, naši hokejisti dostávali medaile na krk jako olympijští vítězové a já jsem přemýšlel, jak mám té své hodně ženě oznámit tu pro mě trapnou nebo já nevím skutečnost, že jsem teda jeden z těch, já to řeknu ošklivě, kryplů, kterej je tím postiženej a že jsem ji vlastně zklamal a že místo penze a slušného stáří, že bude sama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovýhle myšlenky černý jsi měl?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Takový myšlenky jsem měl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zatímco národ slavil.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
A ona tehdy měla nějakou společnost tam, kamarádky a ty jí to rozmlouvali, hladily jí, že jo. A v rádiu se ozvala skladba Plyn už syčí z trouby ven Lucie Bílé. A tam je pasáž, nenechám tě umřít, zachráním tě a podobně. A to se stalo skutečně takovou hymnou nebo takovým jako synonynem pro tu mojí nepříjemnou událost, že kdykoliv to slyšíme, tak si tu věc připomeneme. A musím ženě poděkovat, že mě z toho hodně dostala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že i s tvým úžasným humorem a životní vitalitou. Tak asi takhle to teda u vás probíhá, když se ozve tahle ta písnička.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Akademický sochař Zdeněk Rosák, shodou okolností můj bratr, je výtvarníkem, samozřejmě malířem, je sochařem, ale je taky pedagogem. Učíš na Střední umělecko-průmyslové škole v Ústí nad Orlicí. Už jsi taky trošičku promluvil o tom, jaké máš žáky, jaké jsou třeba obory. Kolik tomu věnuješ času? Kolik tak učíš?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, když jsem učil jako v největším zápřahu, tak jsem měl, myslím, 17 hodin, což je 0,8 skoro úvazku. Jako penzista jsem toho měl hodně. A u mého oboru nebylo ani tak jako radost to učit, ale vymýšlet zadání, vymýšlet zadání, neustále nové a nové zadání, listovat v novinách, v časopisech, na internetu a hledat zadání, aby bylo zajímavé pro žáky, aby to udělali tak, jak to má být. V poslední době nebo respektive letos na moje přání už mám jenom 8 hodin rozdělených do dvou dnů a více méně praktické věci, protože přišli mladí kolegové a to je počítačová generace. Všechno ve 3D, všechno na počítači. Já nestačím, já si udělám akorát nějakou fotografii, že si ji uložím a to je všechno, maximálně jí oříznu. Ale žasnu, co všechno a jak rychle se změnilo. Ale ti výtvarníci musí být komplexní lidé, ti musejí přijít a i když nemají třeba elektřinu, tak musí to nakreslit. Takže, já akcentuju jako stará škola, akcentuju prvotřídní designérskou kresbu, akcentuju konstrukční výkresy, rozvinuté tvary a akcentuju modely. Model ze sádry, z čehokoliv. Takže, já mám teďko vlastně takovouhle věc, že k těm technikům nebo je možná urážím, ale k těm vyloženě počítačovým a elektronickým tématům přikládám tu praktickou stránku a ty děti to učím, poněvadž jsme se to učili celou dobu a pracovali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ty jsi trošku takovej rozpolcenej člověk, protože na druhou stranu zase, když maluješ, děláš svoji volnou tvorbu, tak tam zase pouštíš fantazii jaksi na špacír a žádné technické kresby a podobně. Maluješ hodně? Připravuješ výstavu teď?
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Připravuju. Možná, že to vydedukuje někdo z toho, co jsme tady říkali, že mě čeká velké životní jubileum, tak buďto jubilejní nebo posmrtnou výstavu připravuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hloupá legrace tohle.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Bohužel se k tomu nemůžu dostat. Vždycky říkám, začnu malovat, až začne pršet. Ale zase na druhou stranu jsem měl čas ošetřit mejch 18 stromů na zahrádce. Starší domek, kterej máme, tam je potřeba opravit, tam je potřeba nějaká údržba, něco natřít, že jsem uložil jablka, ošetřil jsem všechno ostatní, uhrabal, ostříhal nějaký ty a hlavně uložil švestky správně do rendlíku, aby vykvasily a aby z toho něco bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abys mohl oslavit taky případný úspěch své Slavie, na kterou se občas koukáš, viď.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, tak to bych, to je, jako jsem četl jednoho redaktora v Lidových novinách, že když hráli kluci pěti, desetiletí na plácku, přisoudili mu, že bude slavista a on slavistou do dneška je. Přes všechny peripetie, přes všechny sestupy do druhé ligy a podobně, my jí máme prostě přišitou u srdce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výměny trenérů.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Výměny trenérů. Jako mě mrzí, jak se strašně ošklivě chovají lidi k Frantovi Strakovi, kterej si myslím, že právě to je trenér, kterej nabudí hráče. A já jsem dal první skladbu v tomhle pořadu zahrát takovou odpalovačku, když se to tak řekne, to bych hrál hráčům při nástupu na hřiště do sluchátek, aby se rozjeli, aby měli ten drive, aby. To, co jim Franta Straka ordinuje, to není učit hráče trenér kopat, centrovat, nahrávat, to je udělat atmosféru, správně rozestavit typy a udělat atmosféru. A kluci, jdeme na to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se mi líbí, že tohle to jsou slova pravověrnýho slavisty. Přátelé, pozor, slavisti, tohle to nebyl sparťan, mluvil opravdový slavista, můj bratr Zdeněk Rosák, kterej mimochodem, ty jsi byl v televizi dřív než já, teď mě napadlo.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
No, to bylo ve Vysokém Mýtě, kde jsem teda vedle fotbalu a malování byl členem mladé scény. To byly tehdy ty divadélka malých forem, v 60.letech jsme začínali. A já jsem tam dělal scénu, hrál jsem na bicí, na kytaru a měli jsme spoustu přehlídek celostátních, okresních, krajských a setkávali jsme se třeba s Kladivadlem, Broumov Kladivadlo, později Kadaň. Pavel Fiala, básník, Uršula Kluková, Láďa Potměšil, Luděk Nekuda z Ostravy, Pergner, malíř. Prostě končívali jsme vždycky tak maximálně na třetím místě, dolů jsme nikdy neklesli. A tak se stalo, že jsme měli jednu celostátní přehlídku v 63.roce v Ústí nad Labem v Divadle Zdeňka Nejedlého, v dnešní opeře a byl z toho přímý přenos do televize. Já jsem poslal telegram natěšenej, že to rodiče uvidí. 5 let nebyli v kině, ten večer se vypravili do kina a na večeři zřejmě. A když přišli, našli telegram. Strašně je to mrzelo. Byl to přímej přenos, tehdy se asi záznamy nedělaly. A tak já jsem byl v 63.roce v červnu, Jeníčku, v televizi v jedné a půl scénce, kterou jsem si mimo jiný i sám napsal. Na scéně v pozadí, kterou jsem si namaloval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Komplexní umělec prostě, no, na to já nemám.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
A ty ses chystal na gymnázium v Praze tehdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na to já nemám, no.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Jenomže jsme se rozletěli, to byli kantoři, kteří zůstali a polovina nás šla studovat na vysoký školy, rozprchli jsme se a skončilo to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takhle mě předběhl můj bratr v televizi, ale do rádia jsem si ho musel pozvat až dneska. Tak moc ti děkuju. To byl Zdeněk Rosák.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Těšilo mě moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Akademický sochař, malíř, pedagog a hlavně můj skvělý bratr a výborný člověk. Moc ti děkuju a ať se všecko daří. Zdraví ať ti drží.
Zdeněk ROSÁK, akademický sochař
--------------------
Já děkuju. Děkuju za přání a budu se snažit se držet.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
