Zdeňka Sládečková - psycholožka
13. červen 2012
Tandem
Psycholožka PhDr. Zdeňka Sládečková zavítala do talk show Tandem. Jan Rosák si s ní povídal například o tom, co nás v dnešní době stresuje nejvíc a jestli si někdy ona sama potřebuje popovídat s psychologem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den všem posluchačům Tandemu přeje Jan Rosák. Dnes, moji milí, se s naším hostem ponoříme do mezilidských vztahů a budeme opravdu v dobrých rukách, protože pozvání do studia přijala psycholožka, paní doktorka Zdeňka Sládečková. Vítám vás, dobrý den.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaké cesty vás přivedly vlastně ke studiu psychologie, tak to kromě jiného prozradíme posluchačům po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už jsem v úvodu řekl, dnes vítáme v Tandemu psycholožku, doktorku Zdeňku Sládečkovou. Budem si tedy povídat hodně o psychologii, o lidském nitru, lidské psýše, ale jako vždycky začneme dětstvím. Takže, paní doktorko, zkuste tak v kostce naznačit, jak se malá holčička dostane k psychologii.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Tak malá holčička se dostane k psychologii díky svým komplexům. Vyrovnaní jedinci se zabývají rozumnějšími obory a jedinci, kteří mají problém se sebou, tak se samozřejmě snaží ten problém vyřešit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dá se to paušalizovat, to znamená, každý psycholog měl nějaké komplexy?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já to neříkám, řekl jste to vy. Ale je to jakoby významná motivace. Samozřejmě, že pakliže člověk hledá nějaké odpovědi na to, proč je tak nemožný, neschopný, nanicovatý, takže se k té psychologii dostane, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měla jste nějaké komplikované, obtížné dětství třeba?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Nebudu to tady všecko rozebírat, sama sebe mám rozanalyzovanou až do předporodní fáze, protože, víte co, psycholog, aby mohl opravdu být k něčemu těm lidem, tak si musí být vědom i svých slabých míst a celý život na nich pořádně pracovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce je může možná i využívat.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Určitě, určitě, přesně tak, proto vlastně jaksi jsem nikdy nelitovala těch karambolů, který jsem v životě musela zažít, protože vždycky mi dali porozumění určitému procentu lidí, kteří se s podobnými karamboly potýkali a já jsem měla být ten, který je měl z toho trošku vyvést. Takže určitě děkuju za všechno hrozné, co jsem v životě zažila, protože mi to po těch moc, pětatřiceti letech práce s lidskou duší opravdu dává ten velký prostor porozumění, že mnoha problémům rozumím jenom proto, že jsem si jimi pěkně sama prošla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já chápu teď už, proč jste nakonec skončila u psychologie v tom dobrém slova smyslu. Ale předpokládám, že to nebylo jaksi vaším cílem úplně jako malé holčičky, já budu studovat psychologii. Jste určitě chtěla dělat něco takzvaně normálního, viďte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
No, já nevím, co jsem chtěla, jako holčička jsem měla milion nápadů, co jsem chtěla dělat. Nicméně, jak víte, tak nás a naše myšlení sakramentsky orientují ty blízké osoby. A protože jsem celkem prospívala, protože jsem byla v učitelském prostředí, to je to snad vůbec nejhorší, co se vůbec dá, že až kam teda ta rodina sahala, babička učitelka, dědeček pan řídící, moje maminka učitelka, teta učitelka, no tak jak to mohlo jinak dopadnout, než že mě hnali na další a další školy. Takže spíše ten začátek byl o tom, že jsem se snažila nějakým způsobem obstát požadavkům té rodiny, šprtala jsem a jsem takový šprt, který teda opravdu nevěděl, co sám se sebou. A mé sny byly být letuškou, takové to jaksi krásné rozhlédnutí po světě a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nechtěla jste náhodou trochu ulítnout z toho?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Trošičku hodně, trošičku hodně, což možná člověk si nemá přát, protože potom se mi to vskutku stalo, aniž bych chtěla. Rodiče se rozvedli, zůstala jsem tak nějak úplně v podstatě sama, protože jeden šel na druhou stranu, druhý na druhou, a tak jsem si najednou udělala takový prostor, že jsem se musela začít ptát sama sebe, a to byla možná ta chvíle, kdy jsem začala přemýšlet nad tím, co doopravdy chci dělat. Takže tak to bylo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktorka Zdeňka Sládečková, psycholožka, je hostem Tandemu. Čili, mám výjimečnou příležitost dát se třeba rozebrat. Já vím, že my se k tomu dneska taky dostaneme, že velice často pomáháte nejrůznějším profesím jaksi orientovat se ve svém prostředí a uspět samozřejmě. Dokonce i sportovcům. Jaký je v současné době, protože nepochybuji, že se ty psychické problémy i s postupem letopočtu vyvíjejí. Jak to vypadá v současné době? Co nás nejvíc stresuje? S čím vy se úplně nejvíc musíte potýkat?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Myslím si, že ty problémy jsou samozřejmě na straně mužů i žen, tak i v té rovině mezivztahové, ale řekla bych, že nyní je jakási doba, kdy hledáme jako lidé v mnoha případech svou tvář v nových situacích, jaksi v nově postavených, abych tak řekla, hranicích. Vidím, jak mladí muži těžko hledají tu svojí mužskou roli, když mají akceptovat, že ženy jsou ředitelky, manažerky, že umíme všechno, jsme skoro dokonalé nebo možná ještě dokonalejší a ti chlapi samozřejmě jaksi neví, kde to jejich pravé místo je. A pak není divu, že couvají z partnerství, že se nechtějí ženit, že mají problém s tím jaksi sami sebe nějak najít a hledají to složitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navíc možná, já vám teď si dovolím skočit do řeči, teď mě napadla taková myšlenka, my jsme museli podstupovat dvouletou vojenskou službu, ale ta nás v podstatě tak jaksi, jako dávala nám glejt na to, že jsme chlapi. To dneska odpadá. Možná i tohle to jim chybí, viďte, těm mladejm?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Byla to, víte co, já vím, že ta vojna nebyla k ničemu, ale z pychologického hlediska to byl jakýsi významný mezník, mezník mezi dětstvím a dospělostí. A jak vidíte, tak spousta mamánků dneska jaksi nějak tu hranici ne a ne dosáhnout a mají s tím problém, protože to necítí, protože je to trošku netlačilo tak jako přece jenom každého kluka, který na tu vojnu přišel, tak musel přijmout to, že není ten největší king, že nemůže všechno. Mělo to přece jenom na tu psychiku ten dopad, že vlastně musel brát odpovědnost za svý kroky sám, musel se rozhodovat sám. No a to už je ideální, že dospěl ke své odpovědnosti. Se tomu říká v psychologii, že dosáhl toho, že bral své věci do svých. A to se dneska moc těm mladým mužům neděje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trošku to chybí, no. Ne, že by nám ta vojna příliš chyběla, ale myslím si, že tenhle ten psychologický aspekt možná.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
To mělo určitě, určitě. Dříve třeba nebo v primitivních společnostech jsou rituály a ty to oddělují. My v současné společnosti všechno, co je spojeno s nějakými rituály a oddělováním, slavnostními věcmi, mažeme. My jdeme do divadla v džínách, my jdeme na zkoušku na vysoké škole taky v nějakých neslavnostním oblečení. My máme vlastně zato, že jakoby tak trochu opovrhujeme takovou tou nafoukaností. Ale ona to není jenom nafoukanost, ti naši předkové nebyli úplně hloupí. Oni věděli, že situace, aby byly pamatované, aby měly vliv, tak musí být odděleny. A třeba ty společnosti, kde se ještě jaksi zachovávají nějaké rituály, kdy muži zasvěcují chlapce do té dospělosti, tak to si myslím, že vyplynulo právě z té potřeby, aby se oddělilo dětství a dospělost.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes paní doktorka Zdeňka Sládečková, psycholožka. A to, co říkala před písničkou, mě ale opravdu ohromně zaujalo. Například to, jak si tahle ta společnost současná tak nějak jaksi až skoro násilně a ostentativně odbourává taková ta pravidla. Třeba mluvila jste o tom, že se dřív chodilo do divadla, na zkoušky a podobně jaksi slavnostně oblečen, slavnostně oblečeni. Dnes to vůbec neplatí. Já si dokonce myslím, že jednak máte pravdu v tom, že se jaksi neoddělují ty jiné příležitosti od těch významnějších, že se lidi připravují i o určitý výjimečný zážitek třeba. Tohle to se mě teda opravdu hodně dotýká a trošku mě to zlobí. Myslím si, že bychom si měli tak nějak nějaký řád v sobě asi pořád zachovávat. A na tom vy dost silně pracujete třeba i v té oblasti sportovní psychologie. Tam si myslím, že ten řád je taky na pořadu dne, viďte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Tak určitě. Já jsem ráda, že to zmiňujete, protože psychologie nějak ze sportu vymizela. Musím říci, že v době, kdy já jsem studovala, tak byla dokonce celá katedra sportovní psychologie a psychologové pomáhali všem našim nadějným malým, velkým, ale nadějným sportovcům. Pak se řeklo, že je to zbytečné, že kdo má fyzičku, tak ten to vyhraje. A od té doby se k tomu přidalo, že je to zbytečné, protože na to nejsou peníze. Takže teď teprve proto, že ten náš sport je poněkud, bych řekla, v úzkých, tak se začínají objevovat zpátky první vlaštovky a je to docela obtížné. Ale zvláštní je, že všichni trenéři vám řeknou, když tomu sportovci se nedaří, je to v hlavě, je to v jeho psychice, ale co si s tím on má jakoby počít, to už tady nikdo zatím tolik neřeší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nechávají to na něm pouze. Ale říká se třeba konkrétně, mým nejoblíbenějším sportem je tenis, že tenis je dokonce, jsem slyšel odvážnou hlášku, že z osmdesáti procent snad jaksi záležitostí psychiky, což je nepochybně pravda v určitém slova smyslu. Ale myslím si, že dneska už na to jaksi třeba ve světě přišli nebo už dávno, že každý špičkový tenista má svého psychologa a ten mu to tluče do hlavy. Na tomhle tom se dá opravdu hodně dobře pracovat, viďte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já si myslím, že samozřejmě jsou sportovci, kteří mají tu psychiku natolik odolnou, silnou, mocnou, dobře vypěstovanou, že žádného psychologa prostě nepotřebují a unesou ty zátěžové situace, unesou své prohry, unesou to, že je média vláčejí při prohrách v bahně a při výhrách zase vynášejí do nebes. Ale celkem velká část sportovců na to slyší, inhaluje ty zprávy o sobě a tak a samozřejmě, že je to nějakým způsobem v té psychice může poškozovat, může je to zneklidňovat, můžou z toho být samozřejmě hodně jaksi psychicky oslabení. A tak vlastně to, co já hodně dělám se svými svěřenci, je cesta k velké sebedůvěře, k sebejistotě, k tomu, že oni vědí potom, že pořád a pořád hrají pro radost, že to nemá být degradace osobnosti nebo zbožnění osobnosti, že má ten člověk pořád vědět, že jeho to má především naplňovat a ať se děje, co se děje kolem, tak to má být ten, který z toho má mít radost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oblast sportovní psychologie je ovšem jenom jednou z kategorií, kterými se psycholožka, doktorka Zdeňka Sládečková zabývá. K těm dalším se ještě dostanem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídali jsme si tady už několikrát a dost dlouze s psycholožkou, doktorkou Zdeňkou Sládečkovou o tom, jak je ve sportu důležitá psychika. Ale copak dokáže rozveselit samotnou psycholožku doktorku Sládečkovou? Tak povídejte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já musím říct, že obecně psychologové si musí udržovat optimismus, musí být při síle, při psychické energii, protože každý, kdo k nim přijde, si její kousek odnese. Takže na tom, abych byla člověk, který vidí ten svět krásně a vesele, tak na tom opravdu musím pracovat, ať se mi to líbí, nebo ne. A mně se to líbí, ráda mám všechno, co se směje. A ještě více mám ráda lidi, kteří umí ten humor vytvářet s citem. A proto mám ráda lidi, kteří vytváří chytrý humor a kteří jsou i hlubocí, ze kterých je cítit ten cit. A myslím si, že pro mě takovým velikým představitelem je pan Suchý, který mě celý můj život stále překvapuje tím, jak je hluboký, jak to, co říká a lidé se tomu smějí, jak přitom to je taková vědomost v životě o žití, o bytí, že je to něco zcela mimořádného. Já vždycky si říkám, že my máme takovou tendenci vážit si těch lidí, až umřou. Ale já chci říct, že pan Suchý je pro mě fenomenální osobnost už zaživa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já s vámi naprosto souhlasím. Budem jednou pyšní na to, že jsme žili v jeho době.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
A že jsme si ho mohli užít, vychutnávat, že jsme mohli poslouchat jeho myšlenky a jeho laskavý humor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Jiří Suchý je ještě mnohem hlubší, než si vůbec myslíme, protože ve svých více než osmdesáti letech, což je k němu úplně nepatřičný věk, neustále každý rok vytváří dokonce několik premiér, hraje, zpívá, tančí. Prostě je to fenomén.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Psycholožka, doktorka Zdeňka Sládečková je, jak už jsem tady zmínil, velikou odbornicí v oblasti sportovní psychologie. A to, že její práce má opravdu kladné výsledky, se dá dokonce přímo změřit, dokonce přímo body. A dokonce máme přímo svědka na to, že se to daří. Alespoň teď by měla být na druhé straně našeho telefonního spojení naše stolní tenistka, olympionička Dana Hadačová. Povedlo se spojení? Haló!
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Ano, dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, Dano, my vás zdravíme z Tandemu.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ahoj, Danulko, moje.
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Dobrý den, paní Sládečková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak já vidím, že už jste dámy opravdu hodně velké kamarádky, protože se vaše dílo daří. Je to tak? Dano, vy jste právě se vrátila z kvalifikace stolních tenistek v Dauhá, jestli se nepletu. Ano?
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Ano, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tam se vám povedl husarský kousek, že jste se opravdu na olympiádu v Londýně kvalifikovala. To já nepochybuju, že to byl těžký boj, protože jste musela zvládnout spoustu soupeřek. Ale jak jste zvládala sebe a jak vám v tom pomohla svými radami doktorka Sládečková?
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Tak my s paní Sládečkovou jsme začali spolu spolupracovat, je to zhruba nějaké tři roky. A já si myslím, že za tu dobu jsme spolu udělali pěkný kus práce, a to zrovna, si myslím, že se promítlo tady na tom nejdůležitějším turnaji za celý ten olympijský cyklus, kdy já si myslím, že jsem ty své emoce a samu sebe zvládala opravdu na jedničku, což si myslím, že i paní Sládečková, když se dívala, tak byla spokojená.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ano, ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vypadá to, že jste asi před tím, než jste se dala na spolupráci s paní doktorkou Sládečkovou, měla určité problémy. Jak se to projevovalo?
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Já jsem trošku temperamentnější povahy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem si myslel, no.
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
A někdy ono zkrotit ten můj temperament dá hodně práce, což paní Sládečková moc dobře ví. A paní Sládečkové se to povedlo a tím si myslím, že se to promítlo do jak i do osobního života, tak i do života ve stolním tenise a do celé té hry mojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je fantastické. A jakým způsobem jste, teď nemusíte moc poslouchat, Dano, jakým způsobem jste na Danu šla, paní doktorko?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já si myslím, že srdcem, protože mně při té mé profesi vždycky pomáhá srdce, to, jak to cítím, jak toho člověka vnímám. A já jsem vnímala, že mám před sebou obrovskou osobnost, i když Dana je koťátko moje milované, tak přesto jsem viděla v ní obrovský potenciál. Já teda teď bychom jenom, jestli to můžu malinko ještě vsuvku, aby to nevypadalo tady jako gloriola na mě, to byla týmová práce. Danu vedla trenérka, paní Marta Novotná, která kdysi vychovala paní Marii Hrachovou, naši další nejlepší stolní tenistku, vůbec zatím nejlepší stolní tenistku v dějinách. Takže tady se sešly jaksi okolnosti. Ale to, co bylo pro nás všechny motivující, bylo, že Dana je nesmírně pracovitý, poctivý člověk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dano, ještě, prosím vás pěkně, na okraj, než se rozloučíme, co si budete vždycky pamatovat jako třeba některou z vět, pouček doktorky Sládečkové, když budete přistupovat k zápasu? Co vám vytane na mysli?
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Já nevím, jestli to můžete jakoby potom veřejně pustit, ale paní Sládečková říká, že když nejde o život, tak jde o hovno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice hezký, ano, my už se s tím nějak popereme. Dano, vy se poperte v Londýně, budeme vám opravdu hodně držet palce a já si myslím, že si můžete být jistá, že vám hodně bude držet palce paní doktorka Sládečková. Zdravíme vás.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
To určitě.
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Děkuju vám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a na shledanou.
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Na shledanou.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Díky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes psycholožka, doktorka Zdeňka Sládečková. A před námi je povídání o takzvaných krušných životních chvilkách. No, teď jsem trošičku na rozpacích, psycholožka o krušných chvilkách a sama o sobě. Mimochodem, potřebujete někdy, paní doktorko, sama si popovídat s psychologem? A řekl bych, že i vám to pomůže a prospěje?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já si myslím, že zcela nepochybně. Jenže mám takové, bych řekla, psychology kolem sebe. Já mám lidi, se kterými životní problémy své i druhých probírám celý život. Jsou to mé přítelkyně a pak je to můj syn. A já jsem z nich udělala psychology zřejmě, tak dochází opravdu k takovým legračním situacím, že já přijdu a kňučím, brečím, dělám takové ty pěkné hysterické nějaké blbosti a oni mi začnou říkat to, co jsem kdysi říkala v těch situacích. A dokonce stejnými slovy. Oni si to pamatují. Přesně, jak říkala teď ta Dana, že některé věci jsou takové, o které se opíráme potom. Tak určitě je to tak, že mě ten život taky sem tam uměl trošku zkomplikovat cestu a že mám nikoliv teda profesionální psychology, ale lidi, kteří jsou schopni mi říct věci na rovinu, ať se mi to líbí, nebo většinou nelíbí. A já se prostě jdu a srovnám se, začnu přemýšlet a musím uznat, že naštěstí psycholožka nikdy nebude dokonalá, že bude mít pořád co na sobě dělat a že je to tak dobře, protože dokud bude mít tu hlavu dole, tak bude přijímat všechny ty ostatní lidi s láskou a pokorou. A může přijít kdokoliv, protože pokud má i psycholožka problém, tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si dokážu představit, že do určité míry, když se vás to netýká, tak všecko zvládáte jako psycholožka s velikým nadhledem a přehledem a grácií. Ale pak najednou, když se to začne dotýkat vaší psychiky, tak člověk tak nějak najednou vykolejí takzvaně a je potřeba, aby se našel nějaký strojvůdce, který vás zase vkolejí.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Přesně. Já to vždycky říkám, už mám zase hlavu jak ten guláš a potřebuju nad ten guláš vytáhnout, abych viděla, jaký guláš to tam je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se to vlastně vaří.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ano, přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktorka Zdeňka Sládečková je odbornice, psycholožka v oblasti sportovní psychologie, ale nejenom v ní. Už jsem to říkal, že má několik kategorií v oblasti psychologie, ve které lidem pomáhá. Tak vím krom jiného, že spolupracujete také s více rozhlasovými a televizními stanicemi, publikujete samozřejmě, kde jaksi šíříte to.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Co jsem se naučila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste se naučila, tak. Ale teď se dostávám k tomu, co mě taky hodně zajímá samozřejmě a nejenom mě, určitě velikou část naší populace. Vy, jestli se nepletu, s panem doktorem Sládečkem, to je váš manžel, viďte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ne, to je můj syn.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je váš syn? Aha, takhle. No a vy spolu rozvíjíte úspěšné programy pro terapii nadváhy a obezity.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ano. Vlastně je to proto, že já jsem dítě, jehož rodokmen sahá do mlynářských kořenů, a tudíž nadváhu a problém nadváhy je problém té rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mlynáři vždycky byly takhle doširoka spíš, jo?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ti byli víc doširoka než do výšky, takže když se fotili, tak museli na šířku ty fotky, protože na dýlku by se tam nevešli. Je to holt trošku genetická už vloha. Takže jsem tenhle problém měla jako také jeden z těch, který mě dostal na tu psychologii, protože já jsem všechno uměla teoreticky, že mám jíst to lupení a tak, ale v lifu, v životě to prostě nešlo. Já jsem si říkala, sakrble, v čem to je. Tak jsem kvůli tomu vystudovala tu psychologii a zjistila jsem to, v čem to je. A zjistila jsem, že člověk je slabý proti přírodě a že aby některé vrcholy, některé cíle dosáhl, tak musí k tomu přibrat pomoc, že na některé věci, na osmitisícovky se prostě neleze sám. Takže abych zdolala svou obezitu a obezitu jiných, tak jsem si založila na to firmu a víc než dvacet let už vlastně posiluju lidi na jejich cestě. I když to vypadá pro hubené lidi jako legrační, pro ty lidi, kteří tou cestou jdou, tak je to strašně fajn, protože najednou vidíte, že stačí malá podpora na to, aby člověk dělal to, co chce a aby dosáhl toho, čeho chce. Že sám nee, ale je-li nás víc, tak na tu osmitisícovku prostě dolezou jaksi všichni. Takže proto to dělám. A ať se tomu svět směje, nebo ne, tak po těch dvaceti letech se domnívám, že je to nejpoctivější cesta, protože je to regulérně, co si kdo odpracuje, tak to má, ale má tam to důležité, a to je podpora a motivace, která určuje o tom, jestli jdete dál, nebo jestli vás to zastaví. Takže i tam mám hroznou radost z každého úspěchu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já nepochybuju, že by se někdo možná mohl smát, ale jestliže se směje, tak mu brzo smích dojde, protože už tahle ta oblast obezity, nadváhy není žádná legrace a oblast psychiky, ta už, i když se někdy smějeme jaksi vtipům o bláznech a o vyšinutých lidech, tak to veliká legrace není, co si budem povídat. No a v tomhle tom pracuje velice dobře a úspěšně i můj dnešní host, psycholožka, doktorka Zdeňka Sládečková. Děkuju vám za vaši dnešní návštěvu, za příjemné povídání a třeba někdy zase v Tandemu na shledanou.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Moc děkuji. Hezký den. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den všem posluchačům Tandemu přeje Jan Rosák. Dnes, moji milí, se s naším hostem ponoříme do mezilidských vztahů a budeme opravdu v dobrých rukách, protože pozvání do studia přijala psycholožka, paní doktorka Zdeňka Sládečková. Vítám vás, dobrý den.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaké cesty vás přivedly vlastně ke studiu psychologie, tak to kromě jiného prozradíme posluchačům po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už jsem v úvodu řekl, dnes vítáme v Tandemu psycholožku, doktorku Zdeňku Sládečkovou. Budem si tedy povídat hodně o psychologii, o lidském nitru, lidské psýše, ale jako vždycky začneme dětstvím. Takže, paní doktorko, zkuste tak v kostce naznačit, jak se malá holčička dostane k psychologii.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Tak malá holčička se dostane k psychologii díky svým komplexům. Vyrovnaní jedinci se zabývají rozumnějšími obory a jedinci, kteří mají problém se sebou, tak se samozřejmě snaží ten problém vyřešit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dá se to paušalizovat, to znamená, každý psycholog měl nějaké komplexy?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já to neříkám, řekl jste to vy. Ale je to jakoby významná motivace. Samozřejmě, že pakliže člověk hledá nějaké odpovědi na to, proč je tak nemožný, neschopný, nanicovatý, takže se k té psychologii dostane, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měla jste nějaké komplikované, obtížné dětství třeba?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Nebudu to tady všecko rozebírat, sama sebe mám rozanalyzovanou až do předporodní fáze, protože, víte co, psycholog, aby mohl opravdu být k něčemu těm lidem, tak si musí být vědom i svých slabých míst a celý život na nich pořádně pracovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce je může možná i využívat.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Určitě, určitě, přesně tak, proto vlastně jaksi jsem nikdy nelitovala těch karambolů, který jsem v životě musela zažít, protože vždycky mi dali porozumění určitému procentu lidí, kteří se s podobnými karamboly potýkali a já jsem měla být ten, který je měl z toho trošku vyvést. Takže určitě děkuju za všechno hrozné, co jsem v životě zažila, protože mi to po těch moc, pětatřiceti letech práce s lidskou duší opravdu dává ten velký prostor porozumění, že mnoha problémům rozumím jenom proto, že jsem si jimi pěkně sama prošla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já chápu teď už, proč jste nakonec skončila u psychologie v tom dobrém slova smyslu. Ale předpokládám, že to nebylo jaksi vaším cílem úplně jako malé holčičky, já budu studovat psychologii. Jste určitě chtěla dělat něco takzvaně normálního, viďte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
No, já nevím, co jsem chtěla, jako holčička jsem měla milion nápadů, co jsem chtěla dělat. Nicméně, jak víte, tak nás a naše myšlení sakramentsky orientují ty blízké osoby. A protože jsem celkem prospívala, protože jsem byla v učitelském prostředí, to je to snad vůbec nejhorší, co se vůbec dá, že až kam teda ta rodina sahala, babička učitelka, dědeček pan řídící, moje maminka učitelka, teta učitelka, no tak jak to mohlo jinak dopadnout, než že mě hnali na další a další školy. Takže spíše ten začátek byl o tom, že jsem se snažila nějakým způsobem obstát požadavkům té rodiny, šprtala jsem a jsem takový šprt, který teda opravdu nevěděl, co sám se sebou. A mé sny byly být letuškou, takové to jaksi krásné rozhlédnutí po světě a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nechtěla jste náhodou trochu ulítnout z toho?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Trošičku hodně, trošičku hodně, což možná člověk si nemá přát, protože potom se mi to vskutku stalo, aniž bych chtěla. Rodiče se rozvedli, zůstala jsem tak nějak úplně v podstatě sama, protože jeden šel na druhou stranu, druhý na druhou, a tak jsem si najednou udělala takový prostor, že jsem se musela začít ptát sama sebe, a to byla možná ta chvíle, kdy jsem začala přemýšlet nad tím, co doopravdy chci dělat. Takže tak to bylo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktorka Zdeňka Sládečková, psycholožka, je hostem Tandemu. Čili, mám výjimečnou příležitost dát se třeba rozebrat. Já vím, že my se k tomu dneska taky dostaneme, že velice často pomáháte nejrůznějším profesím jaksi orientovat se ve svém prostředí a uspět samozřejmě. Dokonce i sportovcům. Jaký je v současné době, protože nepochybuji, že se ty psychické problémy i s postupem letopočtu vyvíjejí. Jak to vypadá v současné době? Co nás nejvíc stresuje? S čím vy se úplně nejvíc musíte potýkat?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Myslím si, že ty problémy jsou samozřejmě na straně mužů i žen, tak i v té rovině mezivztahové, ale řekla bych, že nyní je jakási doba, kdy hledáme jako lidé v mnoha případech svou tvář v nových situacích, jaksi v nově postavených, abych tak řekla, hranicích. Vidím, jak mladí muži těžko hledají tu svojí mužskou roli, když mají akceptovat, že ženy jsou ředitelky, manažerky, že umíme všechno, jsme skoro dokonalé nebo možná ještě dokonalejší a ti chlapi samozřejmě jaksi neví, kde to jejich pravé místo je. A pak není divu, že couvají z partnerství, že se nechtějí ženit, že mají problém s tím jaksi sami sebe nějak najít a hledají to složitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navíc možná, já vám teď si dovolím skočit do řeči, teď mě napadla taková myšlenka, my jsme museli podstupovat dvouletou vojenskou službu, ale ta nás v podstatě tak jaksi, jako dávala nám glejt na to, že jsme chlapi. To dneska odpadá. Možná i tohle to jim chybí, viďte, těm mladejm?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Byla to, víte co, já vím, že ta vojna nebyla k ničemu, ale z pychologického hlediska to byl jakýsi významný mezník, mezník mezi dětstvím a dospělostí. A jak vidíte, tak spousta mamánků dneska jaksi nějak tu hranici ne a ne dosáhnout a mají s tím problém, protože to necítí, protože je to trošku netlačilo tak jako přece jenom každého kluka, který na tu vojnu přišel, tak musel přijmout to, že není ten největší king, že nemůže všechno. Mělo to přece jenom na tu psychiku ten dopad, že vlastně musel brát odpovědnost za svý kroky sám, musel se rozhodovat sám. No a to už je ideální, že dospěl ke své odpovědnosti. Se tomu říká v psychologii, že dosáhl toho, že bral své věci do svých. A to se dneska moc těm mladým mužům neděje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trošku to chybí, no. Ne, že by nám ta vojna příliš chyběla, ale myslím si, že tenhle ten psychologický aspekt možná.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
To mělo určitě, určitě. Dříve třeba nebo v primitivních společnostech jsou rituály a ty to oddělují. My v současné společnosti všechno, co je spojeno s nějakými rituály a oddělováním, slavnostními věcmi, mažeme. My jdeme do divadla v džínách, my jdeme na zkoušku na vysoké škole taky v nějakých neslavnostním oblečení. My máme vlastně zato, že jakoby tak trochu opovrhujeme takovou tou nafoukaností. Ale ona to není jenom nafoukanost, ti naši předkové nebyli úplně hloupí. Oni věděli, že situace, aby byly pamatované, aby měly vliv, tak musí být odděleny. A třeba ty společnosti, kde se ještě jaksi zachovávají nějaké rituály, kdy muži zasvěcují chlapce do té dospělosti, tak to si myslím, že vyplynulo právě z té potřeby, aby se oddělilo dětství a dospělost.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes paní doktorka Zdeňka Sládečková, psycholožka. A to, co říkala před písničkou, mě ale opravdu ohromně zaujalo. Například to, jak si tahle ta společnost současná tak nějak jaksi až skoro násilně a ostentativně odbourává taková ta pravidla. Třeba mluvila jste o tom, že se dřív chodilo do divadla, na zkoušky a podobně jaksi slavnostně oblečen, slavnostně oblečeni. Dnes to vůbec neplatí. Já si dokonce myslím, že jednak máte pravdu v tom, že se jaksi neoddělují ty jiné příležitosti od těch významnějších, že se lidi připravují i o určitý výjimečný zážitek třeba. Tohle to se mě teda opravdu hodně dotýká a trošku mě to zlobí. Myslím si, že bychom si měli tak nějak nějaký řád v sobě asi pořád zachovávat. A na tom vy dost silně pracujete třeba i v té oblasti sportovní psychologie. Tam si myslím, že ten řád je taky na pořadu dne, viďte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Tak určitě. Já jsem ráda, že to zmiňujete, protože psychologie nějak ze sportu vymizela. Musím říci, že v době, kdy já jsem studovala, tak byla dokonce celá katedra sportovní psychologie a psychologové pomáhali všem našim nadějným malým, velkým, ale nadějným sportovcům. Pak se řeklo, že je to zbytečné, že kdo má fyzičku, tak ten to vyhraje. A od té doby se k tomu přidalo, že je to zbytečné, protože na to nejsou peníze. Takže teď teprve proto, že ten náš sport je poněkud, bych řekla, v úzkých, tak se začínají objevovat zpátky první vlaštovky a je to docela obtížné. Ale zvláštní je, že všichni trenéři vám řeknou, když tomu sportovci se nedaří, je to v hlavě, je to v jeho psychice, ale co si s tím on má jakoby počít, to už tady nikdo zatím tolik neřeší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nechávají to na něm pouze. Ale říká se třeba konkrétně, mým nejoblíbenějším sportem je tenis, že tenis je dokonce, jsem slyšel odvážnou hlášku, že z osmdesáti procent snad jaksi záležitostí psychiky, což je nepochybně pravda v určitém slova smyslu. Ale myslím si, že dneska už na to jaksi třeba ve světě přišli nebo už dávno, že každý špičkový tenista má svého psychologa a ten mu to tluče do hlavy. Na tomhle tom se dá opravdu hodně dobře pracovat, viďte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já si myslím, že samozřejmě jsou sportovci, kteří mají tu psychiku natolik odolnou, silnou, mocnou, dobře vypěstovanou, že žádného psychologa prostě nepotřebují a unesou ty zátěžové situace, unesou své prohry, unesou to, že je média vláčejí při prohrách v bahně a při výhrách zase vynášejí do nebes. Ale celkem velká část sportovců na to slyší, inhaluje ty zprávy o sobě a tak a samozřejmě, že je to nějakým způsobem v té psychice může poškozovat, může je to zneklidňovat, můžou z toho být samozřejmě hodně jaksi psychicky oslabení. A tak vlastně to, co já hodně dělám se svými svěřenci, je cesta k velké sebedůvěře, k sebejistotě, k tomu, že oni vědí potom, že pořád a pořád hrají pro radost, že to nemá být degradace osobnosti nebo zbožnění osobnosti, že má ten člověk pořád vědět, že jeho to má především naplňovat a ať se děje, co se děje kolem, tak to má být ten, který z toho má mít radost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oblast sportovní psychologie je ovšem jenom jednou z kategorií, kterými se psycholožka, doktorka Zdeňka Sládečková zabývá. K těm dalším se ještě dostanem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídali jsme si tady už několikrát a dost dlouze s psycholožkou, doktorkou Zdeňkou Sládečkovou o tom, jak je ve sportu důležitá psychika. Ale copak dokáže rozveselit samotnou psycholožku doktorku Sládečkovou? Tak povídejte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já musím říct, že obecně psychologové si musí udržovat optimismus, musí být při síle, při psychické energii, protože každý, kdo k nim přijde, si její kousek odnese. Takže na tom, abych byla člověk, který vidí ten svět krásně a vesele, tak na tom opravdu musím pracovat, ať se mi to líbí, nebo ne. A mně se to líbí, ráda mám všechno, co se směje. A ještě více mám ráda lidi, kteří umí ten humor vytvářet s citem. A proto mám ráda lidi, kteří vytváří chytrý humor a kteří jsou i hlubocí, ze kterých je cítit ten cit. A myslím si, že pro mě takovým velikým představitelem je pan Suchý, který mě celý můj život stále překvapuje tím, jak je hluboký, jak to, co říká a lidé se tomu smějí, jak přitom to je taková vědomost v životě o žití, o bytí, že je to něco zcela mimořádného. Já vždycky si říkám, že my máme takovou tendenci vážit si těch lidí, až umřou. Ale já chci říct, že pan Suchý je pro mě fenomenální osobnost už zaživa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já s vámi naprosto souhlasím. Budem jednou pyšní na to, že jsme žili v jeho době.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
A že jsme si ho mohli užít, vychutnávat, že jsme mohli poslouchat jeho myšlenky a jeho laskavý humor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Jiří Suchý je ještě mnohem hlubší, než si vůbec myslíme, protože ve svých více než osmdesáti letech, což je k němu úplně nepatřičný věk, neustále každý rok vytváří dokonce několik premiér, hraje, zpívá, tančí. Prostě je to fenomén.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Psycholožka, doktorka Zdeňka Sládečková je, jak už jsem tady zmínil, velikou odbornicí v oblasti sportovní psychologie. A to, že její práce má opravdu kladné výsledky, se dá dokonce přímo změřit, dokonce přímo body. A dokonce máme přímo svědka na to, že se to daří. Alespoň teď by měla být na druhé straně našeho telefonního spojení naše stolní tenistka, olympionička Dana Hadačová. Povedlo se spojení? Haló!
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Ano, dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, Dano, my vás zdravíme z Tandemu.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ahoj, Danulko, moje.
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Dobrý den, paní Sládečková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak já vidím, že už jste dámy opravdu hodně velké kamarádky, protože se vaše dílo daří. Je to tak? Dano, vy jste právě se vrátila z kvalifikace stolních tenistek v Dauhá, jestli se nepletu. Ano?
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Ano, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tam se vám povedl husarský kousek, že jste se opravdu na olympiádu v Londýně kvalifikovala. To já nepochybuju, že to byl těžký boj, protože jste musela zvládnout spoustu soupeřek. Ale jak jste zvládala sebe a jak vám v tom pomohla svými radami doktorka Sládečková?
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Tak my s paní Sládečkovou jsme začali spolu spolupracovat, je to zhruba nějaké tři roky. A já si myslím, že za tu dobu jsme spolu udělali pěkný kus práce, a to zrovna, si myslím, že se promítlo tady na tom nejdůležitějším turnaji za celý ten olympijský cyklus, kdy já si myslím, že jsem ty své emoce a samu sebe zvládala opravdu na jedničku, což si myslím, že i paní Sládečková, když se dívala, tak byla spokojená.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ano, ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vypadá to, že jste asi před tím, než jste se dala na spolupráci s paní doktorkou Sládečkovou, měla určité problémy. Jak se to projevovalo?
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Já jsem trošku temperamentnější povahy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem si myslel, no.
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
A někdy ono zkrotit ten můj temperament dá hodně práce, což paní Sládečková moc dobře ví. A paní Sládečkové se to povedlo a tím si myslím, že se to promítlo do jak i do osobního života, tak i do života ve stolním tenise a do celé té hry mojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je fantastické. A jakým způsobem jste, teď nemusíte moc poslouchat, Dano, jakým způsobem jste na Danu šla, paní doktorko?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já si myslím, že srdcem, protože mně při té mé profesi vždycky pomáhá srdce, to, jak to cítím, jak toho člověka vnímám. A já jsem vnímala, že mám před sebou obrovskou osobnost, i když Dana je koťátko moje milované, tak přesto jsem viděla v ní obrovský potenciál. Já teda teď bychom jenom, jestli to můžu malinko ještě vsuvku, aby to nevypadalo tady jako gloriola na mě, to byla týmová práce. Danu vedla trenérka, paní Marta Novotná, která kdysi vychovala paní Marii Hrachovou, naši další nejlepší stolní tenistku, vůbec zatím nejlepší stolní tenistku v dějinách. Takže tady se sešly jaksi okolnosti. Ale to, co bylo pro nás všechny motivující, bylo, že Dana je nesmírně pracovitý, poctivý člověk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dano, ještě, prosím vás pěkně, na okraj, než se rozloučíme, co si budete vždycky pamatovat jako třeba některou z vět, pouček doktorky Sládečkové, když budete přistupovat k zápasu? Co vám vytane na mysli?
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Já nevím, jestli to můžete jakoby potom veřejně pustit, ale paní Sládečková říká, že když nejde o život, tak jde o hovno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice hezký, ano, my už se s tím nějak popereme. Dano, vy se poperte v Londýně, budeme vám opravdu hodně držet palce a já si myslím, že si můžete být jistá, že vám hodně bude držet palce paní doktorka Sládečková. Zdravíme vás.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
To určitě.
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Děkuju vám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a na shledanou.
Dana HADAČOVÁ, stolní tenistka, olympionička
--------------------
Na shledanou.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Díky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes psycholožka, doktorka Zdeňka Sládečková. A před námi je povídání o takzvaných krušných životních chvilkách. No, teď jsem trošičku na rozpacích, psycholožka o krušných chvilkách a sama o sobě. Mimochodem, potřebujete někdy, paní doktorko, sama si popovídat s psychologem? A řekl bych, že i vám to pomůže a prospěje?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Já si myslím, že zcela nepochybně. Jenže mám takové, bych řekla, psychology kolem sebe. Já mám lidi, se kterými životní problémy své i druhých probírám celý život. Jsou to mé přítelkyně a pak je to můj syn. A já jsem z nich udělala psychology zřejmě, tak dochází opravdu k takovým legračním situacím, že já přijdu a kňučím, brečím, dělám takové ty pěkné hysterické nějaké blbosti a oni mi začnou říkat to, co jsem kdysi říkala v těch situacích. A dokonce stejnými slovy. Oni si to pamatují. Přesně, jak říkala teď ta Dana, že některé věci jsou takové, o které se opíráme potom. Tak určitě je to tak, že mě ten život taky sem tam uměl trošku zkomplikovat cestu a že mám nikoliv teda profesionální psychology, ale lidi, kteří jsou schopni mi říct věci na rovinu, ať se mi to líbí, nebo většinou nelíbí. A já se prostě jdu a srovnám se, začnu přemýšlet a musím uznat, že naštěstí psycholožka nikdy nebude dokonalá, že bude mít pořád co na sobě dělat a že je to tak dobře, protože dokud bude mít tu hlavu dole, tak bude přijímat všechny ty ostatní lidi s láskou a pokorou. A může přijít kdokoliv, protože pokud má i psycholožka problém, tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si dokážu představit, že do určité míry, když se vás to netýká, tak všecko zvládáte jako psycholožka s velikým nadhledem a přehledem a grácií. Ale pak najednou, když se to začne dotýkat vaší psychiky, tak člověk tak nějak najednou vykolejí takzvaně a je potřeba, aby se našel nějaký strojvůdce, který vás zase vkolejí.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Přesně. Já to vždycky říkám, už mám zase hlavu jak ten guláš a potřebuju nad ten guláš vytáhnout, abych viděla, jaký guláš to tam je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se to vlastně vaří.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ano, přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktorka Zdeňka Sládečková je odbornice, psycholožka v oblasti sportovní psychologie, ale nejenom v ní. Už jsem to říkal, že má několik kategorií v oblasti psychologie, ve které lidem pomáhá. Tak vím krom jiného, že spolupracujete také s více rozhlasovými a televizními stanicemi, publikujete samozřejmě, kde jaksi šíříte to.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Co jsem se naučila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste se naučila, tak. Ale teď se dostávám k tomu, co mě taky hodně zajímá samozřejmě a nejenom mě, určitě velikou část naší populace. Vy, jestli se nepletu, s panem doktorem Sládečkem, to je váš manžel, viďte.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ne, to je můj syn.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je váš syn? Aha, takhle. No a vy spolu rozvíjíte úspěšné programy pro terapii nadváhy a obezity.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ano. Vlastně je to proto, že já jsem dítě, jehož rodokmen sahá do mlynářských kořenů, a tudíž nadváhu a problém nadváhy je problém té rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mlynáři vždycky byly takhle doširoka spíš, jo?
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Ti byli víc doširoka než do výšky, takže když se fotili, tak museli na šířku ty fotky, protože na dýlku by se tam nevešli. Je to holt trošku genetická už vloha. Takže jsem tenhle problém měla jako také jeden z těch, který mě dostal na tu psychologii, protože já jsem všechno uměla teoreticky, že mám jíst to lupení a tak, ale v lifu, v životě to prostě nešlo. Já jsem si říkala, sakrble, v čem to je. Tak jsem kvůli tomu vystudovala tu psychologii a zjistila jsem to, v čem to je. A zjistila jsem, že člověk je slabý proti přírodě a že aby některé vrcholy, některé cíle dosáhl, tak musí k tomu přibrat pomoc, že na některé věci, na osmitisícovky se prostě neleze sám. Takže abych zdolala svou obezitu a obezitu jiných, tak jsem si založila na to firmu a víc než dvacet let už vlastně posiluju lidi na jejich cestě. I když to vypadá pro hubené lidi jako legrační, pro ty lidi, kteří tou cestou jdou, tak je to strašně fajn, protože najednou vidíte, že stačí malá podpora na to, aby člověk dělal to, co chce a aby dosáhl toho, čeho chce. Že sám nee, ale je-li nás víc, tak na tu osmitisícovku prostě dolezou jaksi všichni. Takže proto to dělám. A ať se tomu svět směje, nebo ne, tak po těch dvaceti letech se domnívám, že je to nejpoctivější cesta, protože je to regulérně, co si kdo odpracuje, tak to má, ale má tam to důležité, a to je podpora a motivace, která určuje o tom, jestli jdete dál, nebo jestli vás to zastaví. Takže i tam mám hroznou radost z každého úspěchu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já nepochybuju, že by se někdo možná mohl smát, ale jestliže se směje, tak mu brzo smích dojde, protože už tahle ta oblast obezity, nadváhy není žádná legrace a oblast psychiky, ta už, i když se někdy smějeme jaksi vtipům o bláznech a o vyšinutých lidech, tak to veliká legrace není, co si budem povídat. No a v tomhle tom pracuje velice dobře a úspěšně i můj dnešní host, psycholožka, doktorka Zdeňka Sládečková. Děkuju vám za vaši dnešní návštěvu, za příjemné povídání a třeba někdy zase v Tandemu na shledanou.
Zdeňka SLÁDEČKOVÁ, psycholožka
--------------------
Moc děkuji. Hezký den. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
