Zvon

Pokud jde o jazykové, jak já tomu říkám zákulisí, nemají ho tahle slova příliš zajímavé. Zvon je slovo všeslovanské, v některých slovanských jazycích neznamená ten předmět či nástroj, ale tu činnost, tedy zvonění. Praslovanské zvon mělo stejný význam jako naše dnešní zvuk a bylo příbuzné se slovesem zvněti, které znamenalo znít a pocházelo z indoevropského ghuen-, znít.

Michal Novotný

Podstatně zajímavější zákulisí má příbuzné sloveso vyzvonit ve významu prozradit nějaké tajemství, veřejně rozhlásit něco, co mělo zůstat utajeno. Dnes jde o jakékoliv tajemství, původně šlo o tajemství jednoho druhu, dnes jde o jakékoliv zveřejnění, původně šlo o zcela konkrétní zvonění, a to ne o zvonění zvonem či zvonkem. Přečtěme si jeden záznam z roku 1573, jak ho cituje knížka Dědictví řeči: "žeť jsou ji na měděnici vyzvonily (lehké ženky), když ji vedly na Hradčanech do domku, že měla slaměný vrkoč, ženky že tloukly na měděnici a vyzvonily její panenství". Pokud je pro vás čeština 16. století nepříliš srozumitelná, pokusím se záznam pražského měšťana Jana Spolka o jablečnici Mandě převyprávět. Zmíněná jablečnice byla, ozdobená slaměným copem, vedena do domku na Hradčanech a k tomu jí lehké ženy pořádaly zvukový doprovod tlučením na měděné nádoby. Což je popis středověkého zvyku či obřadu, odvádění neprovdané dívky, která ztratila panenství, do veřejného domu. Takové nešťastnici byl na hlavu připevněn potupný slaměný cop a její poklesek, její tajemství bylo vyzvoněno, tedy zveřejněno tlučením do měděných nádob. Takže když dnes proneseme sloveso vyzvonit ve významu zveřejnit tajemství, nevědomky tím připomínáme jeden, já bych řekl dost odporný, středověký zvyk.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz