Kateřina Cajthamlová: Nejhorší je začít špatně hubnout. Jakých je 10 nejčastějších chyb?
V čem dělají lidé největší chyby? Neznají realitu, podceňují všechny možné poruchy příjmu potravy, případně neznalost vlastního zdravotního stavu. To je úplně nejhorší věc.
1. Poraďte se s přáteli i s lékařem
Tady bych doporučovala, aby si každý probral své rozhodnutí zhubnout alespoň s pěti lidmi, klidně s kamarády, s rodinnými příslušníky, a porovnal jakési demokratické hlasování, kolik lidí mu to schválí. To stačí. Ideální by bylo se zeptat i nějakého lékaře.
2. Nepotřebuji zhubnout vs. nepotřebuji zhubnout tolik
Pro některé lidi je přehnané hubnutí zbytečné. To se týká lidí, kteří mají robustní tělesnou stavbu. Někteří ale během hubnutí začnou mít pocit, že když jim to hubnutí tak jde, že by mohli mít velikost, jakou měli třeba ve dvaceti nebo ve dvanácti... To už je opravdu velmi škodlivé.
3. Neznalost zdravotního stavu a svých chorob
Pokud neznám svůj zdravotní stav, tak mohu pominout choroby, které tomu hubnutí vysloveně brání, a to jsou různé metabolické choroby, onemocnění štítné žlázy, mohou to být choroby jako cukrovka, kdy není potřeba redukční dieta, ale dieta speciální, v tomto případě třeba diabetická.
Mohu mít nějaké onemocnění jater, tam zase nemusí to hubnutí jít tak, jak já si představuji. A mohu mít onemocnění ledvin nebo nějaké srdeční onemocnění. Tam nepotřebuji zhubnout tuk, ale trpím třeba tím, že jsem převodněná. Těch důvodů, proč navštívit lékaře, pokud hubnutí nejde, jak si představujeme, je velká řada.
4. Znám svůj zdravotní stav, ale nerespektuji ho
To je velká chyba, protože jsou lidé, kteří se rozhodnou, že prostě oni nechtějí brát například hormonální léčbu, protože mají pocit, že při tom ztloustli a že to je špatně. To se týká lidí, kteří potřebují steroidy, například mají astma nebo nějaké autoimunitní onemocnění. Tam bez těchto léků, které bohužel jako vedlejší efekt mohou mít přibírání, tak se zdravotní stav nedá dát do pořádku.
Nebo mají nějaké onemocnění trávicího traktu. Ať už to je Crohnova choroba, vředová choroba střeva, třeba nějaké divertikly. Nerespektují to a začnou nárazově výrazně měnit svoji dietu, tak si mohou svůj stávající zdravotní stav spíš zhoršit, než aby si ho zlepšili.
5. O rozhodnutí zhubnout neinformuji svého lékaře
Lidé mohou brát různé léky, při kterých například různé dietní doplňky mohou fungovat tak, že mohou zablokovat účinnost léků. Třeba grapefruit, různé sýry, které mohou antidotovat některé léky. Hovořili jsme už o třezalce tečkované, což je takové běžné „uklidňovadlo“ lidí, kteří hubnou.
Je důležité, aby lidé četli příbalové letáky svých léků, které berou. Případně informovali všechny specialisty, ke kterým přijdou, o svém rozhodnutí nebo o svém průběhu hubnutí.
Velmi často se mi stává, že pacient říká: „On se pan doktor nezeptal.“ Pan doktor se nemůže při každé návštěvě ptát: „Nehubnete náhodou, nechodíte na internet a nečtete si tam nějaké postupy?“ To je prostě naše povinnost informovat, co jiného se stalo od doby, co jsme tam byli naposledy.
6. Hladovky nebo různé bizarní typy stravování
Pokud hladovku aplikujeme jednorázově, vede nás ke krásnému zhubnutí, protože zhubneme část střevního obsahu, nedodáme část zásobních látek, můžeme zhubnout i nějaký tuk. Pokud hladovku tedy držíme nějaké omezené časové období, zdá se nám, že hubneme jedna radost.
Hladovkové diety by měly být prováděny vždy v jiném režimu než je náš běžný. To znamená, že bychom při tom neměli chodit do práce, neměli bychom nějak intenzivně cvičit, měli bychom jen udržovat nějaké procházky nebo stávající nějaké cvičení mírnějšího typu.
Většinou lidé chodí do práce, jezdí autem a speciálně u řidičů bych řekla, že hladovkové diety mohou výrazně narušit pozornost i schopnost orientace. Takže hladovka je velmi škodlivá a nedoporučovaný způsob hubnutí bez kontroly.
7. Zvýšení tělesné zátěže bez přidání potravy
Přidáme sport, ale nepřidáme potraviny tak, aby nám ty sportovní aktivity k něčemu byly.
Pokud budu dělat všechno stejně, například budu jíst tučné věci, budu mít nepravidelný režim, budu chodit pozdě spát a k tomu přidám sport, tak se spíš vyčerpám víc, než jsem byla vyčerpaná předtím.
Pokud zase naopak nasadím strašně přísnou dietu a přidám nějaký velmi zátěžový sport, tak to nemusím unést, nebo můj systém na to nemusí být adaptován. Můžu mít úrazy.
Obecně platí, že pro různý sport je dobré dodávat různé živiny. Pro běžné sporty - chůze, běh, jízda na kole, jízda na kolečkových bruslích - stačí trošku přidat sacharidy, například ty vzpomínané přílohy k jídlům. Třeba pro squash, tenis, tam už zase máme větší povolené množství různých tuků.
Totéž platí pro zimní sporty. Pokud přidáváme sporty, při kterých jsme v nějakém studenějším prostředí, můžeme si dovolit větší množství tuků.
8. Po čase nekontrolujeme výsledek
Většinou lidé kontrolují výsledky v začátku poměrně často, takže se váží každý den nebo se měří v pase. Je potřeba to dělat úplně obráceně.
V začátku na sebe příliš nespěchat, každý má své tempo, takže nechat tomu nějaký čas a ze začátku se třeba zkontrolovat jednou za týden, ideální by bylo za 14 dní, ale ustupuju těm požadavkům po časté kontrole.
Kilo na váze by mělo být spojeno s hubnutím zhruba centimetru v pase, aby to bylo správně. Pokud hubneme dobře, tak se musíme připravit na to, že to hubnutí se bude zpomalovat, a po určité době zhruba tak po dvou až třech měsících si tělo potřebuje udělat svoji novou hormonální rovnováhu - hubnutí se zastaví. V této chvíli nesmíme zpanikařit, musíme tělu nechat chviličku času na to, aby si „přestavělo budíky“.
Pokud se to období prodlouží na dobu delší než 14 dnů, tak by bylo dobré zkusit přidat buď trošku sportu, nebo přidat jídlo, anebo přidat obojí. Protože tím, jak ztratíme nadbytečnou vrstvu tělesného tuku, tak se sníží izolační schopnost tukové tkáně a zvýší se náš tepelný výdej o trošičku. Je možné, že třeba o nějakých 10, 15 gramů sacharidů budeme každý den potřebovat víc.
Proto je rozumnější chodit někam k nějakému nezávislému poradci, který nám řekne: „Fajn, teď se hubnutí zastavilo, protože máte novou situaci tepelného a celkového tělesného výdeje, je potřeba trošku přidat potravy a téhle potravy.“ Pokud je na to člověk sám, může tuto situaci určitým způsobem přehlédnout, a to hubnutí se zastaví, někdy se vrátí stav postupně zpátky.
9. Když s někým soutěžím, anebo hubnu pro nějakou odměnu
Tím si vytvořím obrovský stres. Stresové hormony působí přímo proti hubnutí, zvyšují rezistenci proti působení inzulinu, zvyšují schopnost hladovět přes den a mít potom nájezdy v noci, zvyšují záchovu tukové tkáně, snižují opravy nebo obnovu svalové hmoty, může vést k určitému chátrání hormonálních funkcí.
10. Opakuji stejné chyby
Pokud se léčíme, a děláme to dobře, náš zdravotní stav se zlepšuje. To platí i pro obezitu, protože obezita je nemoc. Pak vidíme, že se vrací příznak - nadváha - ve stále vzdálenějších intervalech a na stále kratší dobu.
Když to děláme špatně, tak ty intervaly návratu se zkracují, a ta doba, kdy bojujeme, se prodlužuje.
Je tedy důležité vědět to, co děláme. Musíme vědět, jestli to funguje, jestli to oddaluje nástup další „obézní“ periody a jestli se nám daří lépe a lépe v časovém horizontu.
Pokud tomu tak není, znamená to, že opakuji stejné chyby a opravdu už bych se měla jít někam poradit, co jiného mám dělat než to, co dělám pořád. Říká se tomu tlouct hlavou do zdi. Takže je důležité rozhlédnout se, kde v té zdi jsou nějaké (jiné) dveře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
