Magdalena Dostálová: Při péči o dítě neodsouvejte partnera na druhou kolej

12. červen 2013

S psycholožkou a psychoterapeutkou PhDr. Magdalenou Dostálovou jsme mluvili o vlivu dítěte na partnerský vztah.

Mluvili jsme o tom, jak se tento vliv vyvíjí v čase. Věnovali jsme se tomu, jak je možné i po narození a vychovávání dítěte pečovat o kvalitu partnerského vztahu.

Na počátku je jiskření, zamilovanost a euforie. Celý svět má zářivé kontury a nic není nesplnitelné. Potom padne to rozhodnutí – co kdybychom si pořídili dítě? Mravence v krajině břišní vystřídá kratší nebo delší období usilovného snažení o předání genetických informací muže a ženy jejich potenciálnímu potomkovi.

Jak být dobrými partnery a úspěšnými rodiči?

Partner a partnerka následně získávají další životní roli, stávají se rodiči. Lze obě role skloubit, nebo ta partnerská musí, chtě nechtě, uvolnit místo péči o (jakkoliv vytouženého) malého řvoucího tvora? Můžeme být dobrými partnery a zároveň úspěšnými rodiči?

Dítě u počítače (ilustrační foto)

Jistým vodítkem mohou být původní rodiny, kde je možné pozorovat, jaké jsou partnerské a rodičovské role v původní rodině partnera. Hodně zmůže obyčejná komunikace mezi partnery, kde si máme možnost sdělovat svá očekávání, přání či obavy týkající se nové, rodičovské role.

Rodičovské nasazení se mění s věkem dítěte

Jistě se shodneme na tom, že v životě dítěte jsou různá vývojová období vyžadující různou intenzitu rodičovského „nasazení“. Roli také hraje blízkost původních rodin rodičů a jejich ochota podílet se na občasném hlídání vnoučat či jiné možnosti rodičů.

Babička s vnukem

V neposlední řadě je to však i ochota rodičů ponechat potomka v péči někoho jiného a čas využít ke společným volnočasovým aktivitám s partnerem. Někteří rodiče úderem dvou čárek na těhotenském testu jakoby rezignovali na cokoliv vyjma dítěte.

„Odevzdání se dítěti“ není dobré řešení

Bezmezné odevzdání se dítěti však ve finále poskytuje potomkovi medvědí službu. Dítě by se postupně v bezpečném a láskyplném prostředí mělo seznamovat s tím, že každý z nás má nějaké potřeby. Soužití je vlastně jeden velký kompromis mezi potřebami mými a okolí.

Navíc dítě, které má možnost zažít více výchovných stylů – třeba „drsnější“ sportovní výchovný styl tatínka, nebo rozmazlující babičku, akční mladou chůvu se smyslem pro legraci, či dědečka – roztržitého vynálezce, má předpoklad lépe obstát v sociálních skupinách, do kterých se zákonitě věkem dostává.

Matka s dítětem. Ilustrační foto

„Proto, milí rodiče, nezapomínejme na potřeby své i potřeby nás, jakožto páru. Investice do sdílených radostí s partnerem se tak potažmo vrátí v dítku vnímavém k potřebám druhých a schopném dobře obstát v pestré společnosti okolo něj,“ dodává psycholožka Magdalena Dostálová.

autoři: Alima Martinová , Magdalena Dostálová
Spustit audio