Karel Bednář se výrobě rukaviček věnoval celý život, dnes připomíná lidem jejich historii
Rukavičkáři z Dobříše patřili k nejlepším na světě. Vyráběli miliony párů rukavic v padesáti barevných odstínech. Dnes je toto řemeslo na vymření. Jeho historii zájemcům připomíná průvodce v dobříšském rukavičkářském muzeu Karel Bednář.
Naše ruce v posledních letech hřejí především rukavice z dovozu. Československo přitom patřilo k rukavičkářským velmocím. Ozdobné rukavičky z Dobříše kdysi nosily hvězdy stříbrného plátna i obyčejné úřednice. Dnes už takové modely umí ušít jen pár lidí.
Kožené rukavičky bývaly důležitou součástí dámské garderoby. Měly nejenom zahřát, ale především ozdobit dámskou ruku. „Je až k nepochopení, jak mohl někdo tyhle rukavičky nosit, protože ta fazona byla hrozně úzká,“ říká Karel Bednář, který se začal rukavičkářem učit už v roce 1947. Dnes provádí návštěvníky po Muzeu v Dobříši, kde je speciální expozice věnovaná rukavičkářské výrobě v Dobříši.
„Jsou to rukavičky francouzského střihu, což byly klasické módní rukavice a dáma, když si je oblékala, tomu věnovala čas,“ dodává.
Z čeho se vyráběly tyhle rukavičky? „Byla to jehnětinka, která je trochu tužší než kozlečina. Například kozlečiny se v Československu za první republiky posbíralo přes milion kusů a to byla nejlepší useň pro rukavičkářské účely,“ vysvětluje průvodce.
Umí dnes v Dobříši ještě šít rukavice? „Na těchto strojích umí šít ještě dvě zdejší dámy i když jsou ve věku jako já, takže se blíží k devadesátce,“ dodal Karel Bednář.
Pokud dorazíte do Muzea v Dobříši, uvidíte tam i malý slovníček rukavičkářského řemesla. Zjistíte tak, co je například fasování, fistila, plí, polák, turnikán anebo tulírovací nůž.
Muzeum rukaviček najdete na dobříšském náměstí v barokní budově známé jako Kopáčkův dům. Přes zimu mají otevřeno jen ve všední dny.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.