Na návsi v Dlouhé Loučce leží starý mlýnský kámen. Nikdo nezná jeho původ

Původně se kámen nacházel v koutě zámeckého parku, odkud byl před obchod přemístěn až poté, co moderní nákupní středisko obklopila zeleň a bylo potřeba ji nějak doladit. Kámen však ani v zámeckém parku nebyl na původním místě. Jak se tam ovšem dostal, nikdo neví. Místní legenda tvrdí, že zakrýval vstup do podzemní chodby, které vede z parku až na nedaleký hrad Sovinec.

Odborníci se domnívají, že kámen sloužil jako mlýn na rozmělnění stříbrné rudy před tavbou. Oblast Nízkého Jeseníku, který se zvedá přímo nad Dlouhou Loučkou, byla totiž odpradávna vyhlášeným nalezištěm vzácných kovů. Těžba stříbra se zde datuje od raného středověku. V samotné Dlouhé Loučce se netěžilo. Nedaleko je ale osada Plinkout, která byla odpradávna považována za centrum těžby galenitu a dalších nerostů obsahujících stříbro.

Mlýnský kámen má patrně svůj protikus

I přesto je mlýnský kámen s otvorem uprostřed prohlubně a zjevnými rýhami na povrchu obestřen mnoha záhadami. Tou základní je skutečnost, že k němu patrně existuje i protikus. Podobný kámen, který by patrně mohl pasovat do rozměrů loučského kamene, totiž odpradávna zdobí trávník u kaple v nedalekém Břevenci. I oblast nad touto osadou byla v dávných dobách známým nalezištěm stříbrných rud.

Kaple v Břevenci, kde se skrývá mlýnský kámen|foto: Miroslav Kobza

Patřily tedy oba kameny skutečně k sobě? Na tuto otázku by patrně dokázal odpovědět pouze pokus sesadit je po staletích opět dohromady. Pokud by se i prokázalo, že se jedná o dvě části stejného mlýna, další otázka by byla, kde byl tento mlýn instalován.

Čtěte také

Jedinou hnací silou schopnou otáčet těžkými kameny mlýna byla voda. To vylučuje Plinkout, kde teče jen malý potok. V Břevenci sice vesnicí protéká říčka Dražůvka. Ale nad Dlouhou Loučkou se v osadě Valšovský žleb nacházely odpradávna vodou poháněné hamry. A tak možná byla mlýnská soustava instalována tam. Napovídala by tomu i skutečnost, že loučská část kamene je patrně základnou, která je mnohem těžší.

Tajemný mlýnský kámen je pozoruhodný i z hlediska jeho výroby. Uvědomíme-li si, že křemen má na stupnici tvrdosti nerostů číslo sedm a tvrdší je jen topaz, korund a diamant, jeho výroba musela být skutečně mistrným dílem. O to víc, že patrně vznikl již před rokem 1588, kdy už jsou v listinách uváděny pouze doly na železnou rudu.

Drážky na mlýnském kameni|foto: Miroslav Kobza

Kdo jej vyrobil a kdy přesně, se již patrně nedozvíme. Jen kusy ještě tvrdších součástí mletého materiálu, které do povrchu kamene vyryly stopy připomínající drážky gramofonové desky, prozrazují, že dobývat zde stříbro byla pěkně namáhavá práce.