Od houslí k managementu i filmu. Viktor Kuna se filmování naučil praxí

Příběh bývalého houslisty Viktora Kuny může být velkou inspirací. Tento rodák z Prahy dnes žije v Mladé Boleslavi, která mu svou výhodnou pozicí usnadňuje cesty do oblastí Krkonoš i Jizerských hor. Oblastí, o kterých v posledních letech natáčel celovečerní dokumenty.

Jeho životní příběh ale začíná na studiích hry na housle, kdy po absolvování Pražské konzervatoře pokračoval na magisterském studiu na prestižní Vysoké hudební škole v Moskvě i poté i na univerzitě ve Vídni. Samozřejmostí byla dokonalá jazyková vybavenost v ruštině, němčině a angličtině.

Fotky z filmu Jizerské hory Viktora Kuny|foto:Viktor Kuna

Slibně se rozvíjející sólovou kariéru narušil úraz v oblasti páteře. Viktor se sice plně zotavil, úraz mu ale změnil životní hodnoty a rozhodl se rozšířit si vzdělání. Absolvoval nejrůznější odborné kurzy v oblasti managementu a energetiky a na Diplomatické akademii také obor zahraniční obchod a diplomacie. A zjistil, že ho životní i pracovní příležitosti postupně vedou jiným směrem. Pracoval na různých vedoucích místech zahraničních společností i jako diplomat na MZV ČR.

Jedno mu ale zůstalo. Láska k horám a k přírodě

Po práci s přáteli pravidelně jezdíval na dlouhé víkendy do rakouských Alp, kde slézali nejvyšší vrcholy. Postupně se dostali až na šestitisícovky do Himalájí, kde mu návštěva budhistického chrámu změnila život podruhé.

Byl tak fascinován budhismem, klášterem i okolními horami, že se spontánně rozhodl natočit na zapůjčené technické vybavení krátký film, později pojmenovaný „Den s mnichem“. Své zážitky z cest se rozhodl sdílet na svých nových webových stránkách, kterým dal příznačný název – Dech hor. Vedle horolezectví měl najednou dalšího koníčka – film. Viktorova značka „Dech hor“ se stala také názvem filmového festivalu o přírodě. A nyní také značkou, pod kterou je uváděný Viktorův už druhý celovečerní dokument - Jizerské hory.

Každý schůdek na cestě měl svůj důvod i smysl

Ale nepředbíhejme. Právě organizace filmového festivalu Dech hor Viktorovi přinesla nové přátele i možnosti. Festival v letech 2010 – 2018 každoročně probíhal v Jilemnici. Po Alpách a Himalájích Viktor najednou objevoval i naše Krkonoše a byl fascinován jejich krásou. Často skrytou.

Díky přátelství s Martinem Králem, místním kameramanem a vedoucím regionální Televize Krkonoše, se mu naskytla možnost autorsky spolupracovat na filmu, který by Krkonoše v celovečerním dokumentu přiblížil divákovi. Musel se naučit vše. Martin Král jako znalec Krkonoš sice připravil základní scénář, Viktor se ale musel rychle naučit s technikou a nakonec všechny záběry sám natáčel, zpracovával, stříhal a vybíral do filmu hudbu.

Spadl do vody a musel se rychle naučit plavat

Viktor Kuna se musel rychle naučit nejen ovládat technické zařízení, střih a úpravu záběrů, ale také připravit k filmu hudbu. A musel se naučit i to, co jeho samotného překvapilo a bylo to nejtěžší - dívat se na hory s větším detailním pohledem, než měl jako horolezec, kdy se rád díval do dálky na vrcholy hor. Občas mu ale unikala krása přímo pod nohama.

V té době nikdo netušil, jaký ohlas film Krkonoše skutečně získá. Diváka zavede do nejkrásnějších míst Krkonoš, pobaví, inspiruje a poučí. V kinech ho vidělo 18 000 diváků a množství škol. Devětkrát ho vysílala ČT, byl uváděn v distribuci v Německu, získal cenu festivalu RAJBAS, byl uveden na festivalu "BEST FILMS 2018" v pražské Lucerně a získal nominaci na cenu festivalu "Tour Film 2018 Karlovy Vary". To vše byly důvody, proč chtěl Viktor pokračovat dále.

Fotky z filmu Jizerské hory Viktora Kuny|foto:Viktor Kuna

Celovečerní dokument Jizerské hory

Při natáčení filmu Krkonoše často v dáli sledoval Jizerské hory. A občas ho i zlobilo, že v „Jizerkách“ bylo krásně, zatímco v Krkonoších bojoval s počasím. Rozhodl se proto své filmové zkušenosti zúročit ve svém vlastním filmu, který si už zcela sám připravil i z hlediska scénáře. Máte pocit, že točit o horách je pouze o štěstí na počasí a záběry? Opak je pravdou. Viktor dnes přiznává, že za samotným natáčením byla roční důkladná příprava a studium místní přírody, různých zajímavosti, historie i současné situace. Velmi také pomohl místní rodák René Bělohradský, který Viktora po Jizerských horách vodil a ukazoval mu četné zajímavosti.

Před samotným natáčením je nutné mít předem připravený scénář do všech detailů. Najednou se po mnoha letech ukázalo, že jeho původní profese hudebníka může pomoci i ve filmování. Hudbu k filmu nasazoval s velkým citem a pomohlo i vnímání času a krásy jako takové. Ostatně ví, že vytvořit celovečerní dokument je velký úkol. Jizerské hory byly pro Viktora Kunu výzvou, která stála za to. Film Jizerské hory apeluje na nutnost ochrany přírody, diváka naladí, poučí a probudí jeho vztah k přírodním krásám.