Pracovní dobu tráví s baterkou v ruce a netopýry nad hlavou. Průvodkyně v Koněpruských jeskyních zdolá za den i 3 tisíce schodů

Kateřina Svobodová v Koněpruských jeskyních začala provádět ještě při škole na povinné praxi. Postupem času se jí to tak zalíbilo, že tam nakonec zůstala. „Správný průvodce musí mít vztah k lidem,“ vysvětluje vedoucí správy Koněpruských jeskyní Alexandr Komaško. „Musí zvládat různé situace, a pokud ho nějaký návštěvník naštve, nesmí to na sobě nechat znát. On je ten, kdo je tady provádí, kdo jim vlastně v uvozovkách tančí a zpívá.“

„Máme tady v jeskyni skoro 500 schodů. Trasa je dlouhá 620 metrů a prohlídka trvá přibližně hodinku,“ popisuje Kateřina Svobodová cestu, kterou zvládne za den i pětkrát. Ještě před tím, než se dovnitř pustí turisté, musí se celá trasa projít a zkontrolovat sklíčka, která jsou přilepená na stěnách. „V sousedství je velkolom Čertovy schody, kde se těží vápenec. Je to pořád ještě činný lom, takže musíme mít jistotu, že jsou jeskyně bezpečné pro návštěvníky,“ vysvětluje Kateřina Svobodová. „Pomocí sklíček kontrolujeme, jestli nedochází k nějakým pohybům. Teprve, když pracovník zjistí, že žádné sklíčko neprasklo, že je všechno v pořádku, tak teprve potom sem můžeme pustit turisty.“

O zážitky s návštěvníky nemají průvodci nouzi. Problém je, když se na prohlídku vydá návštěvník, který trpí klaustrofobií a neví o tom. Kateřina Svobodová si původně myslela, že nejde o skutečný problém. Potom měla ve výpravě pána, který zezelenal, začal se klepat a plakat a Kateřina ho musela vyvést ven.

Mnozí brigádníci se do Koněpruských jeskyní vrací. Pracují zde celé generace jeskyňářů – turisty prováděli prarodiče, rodiče a teď už i jejich děti. „Mně se tady strašně líbí, že to není jenom to provádění. Já se občas dostanu i do nepřístupných částí jeskyně. To jsou zážitky, které nelze vyvážit žádnými penězi,“ pochvaluje si Kateřina Svobodová.