Projděte se ze Smíchova až na Pražský hrad. Čeká vás cesta zelení s krásnými výhledy na Prahu
V hlavním městě si můžete udělat příjemnou procházku, během které si užijete krásné výhledy na Prahu, a to z několika různých míst. Stačí se vydat ze smíchovského parku Sacré Coeur a dojít až na Pražský hrad. Celou dobu půjdete zelení a navíc i okolo zajímavých objektů.
Do Parku Sacré Coeur se dostaneme po lávce vedoucí přímo ze smíchovského obchodního centra. Park se rozkládá v místech bývalých zahrad stejnojmenného kláštera. A tam nás čeká první krásná vyhlídka na Prahu. Z něj pak dojdeme až ke Kostelu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (Sacré Coeur). K novogotické stavbě z let 1882 až 1884 v areálu bývalého kláštera s penzionátem a vzdělávacím ústavem pro výchovu dívek ze šlechtických rodin podle francouzského vzoru. Dnes je kostel odsvěcený a slouží společenským účelům.
Kromě toho se v Parku Sacré Coeur nachází také malá zoologická a botanická zahrada Stanice přírodovědců. A trávníky v parku jsou jako stvořené pro piknik. Ale takových na naší cestě potkáme ještě mnoho.
Přejdeme Holečkovu ulici a tunelem v protější zdi vstoupíme do Zahrady Kinských. Mineme letohrádek Kinských, ve kterém sídlí Národopisné muzeum, pobočka Národního muzea. Tato zahrada je od ostatních petřínských zahrad oddělena Hladovou zdí, vybudovanou za Karla IV. Zprvu zde byly lesy, ve středověku pak vinice. Ve 30. letech 19. století byla upravená v anglickém stylu. Odpočinout si můžeme u dolního jezírka se sochou Herkula nebo u horního jezírka se sochou lachtana. Stojí tu i unikátní dřevěný řecko-katolický kostelík svatého Michaela, který ale bohužel na podzim 2020 vyhořel.
Jak bylo řečeno, jsme na svazích Petřína, který patří mezi nejrozsáhlejší zelené plochy hlavního města. První písemná zpráva o něm pochází z roku 1108, kdy byli na zdejším popravišti stínáni poslední Vršovci. Tehdy zde byl hluboký les táhnoucí se až k Bílé Hoře. Název Petřín byl patrně použit až v 17. století, nejspíš je odvozen z latinského slova petrus (skála).
Na svahu Petřína míříme dál k Hladové zdi, jejíž délka je 1 178 metrů. Nahoře po levé ruce máme romantickou zahradu Květnici a Růžový sad. Projdeme zdí a podejdeme lanovku vedoucí na vrchol Petřína. Z Nebozízku i Petřínských teras se nabízejí další nádherné výhledy na Prahu a také na Pražský hrad.
Mineme Petřínskou rozhlednu a po promenádě Raoula Wallenberga dojdeme k Velké strahovské zahradě, která se rozprostírá ve svahu pod stejnojmenným klášterem. V raném středověku ji mniši založili jako užitkovou. Do naší doby se zachovala jako ovocný sad s partiemi lesního porostu dubů a habrů. A tady i ti největší odmítači focení výhledů na Prahu většinou fotoaparát nebo mobilní telefon přece jen použijí.
Úvozem pak zamíříme k hornímu konci Nerudovy ulice a k Pražskému hradu. Ale ještě předtím se zastavíme u růžového Domu U Kamenného sloupu se sloupkem s dřevěnou plastikou Panny Marie. Od roku 1964 je dům kulturní památkou. A od roku 1995 tu sídlí Galerie Josefa Sudka. Slavný fotograf v domě 16 let žil a tvořil, až do své smrti v roce 1976.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
