Průvodčí Jaroslav Kohout z Vlašimi: Už jako dítě jsem si na dráze vydělával na zmrzlinu
Jaroslav Kohout je průvodčí z Vlašimi, který má železnici doslova v krvi. „Železničářskou tradici v naší rodině odstartoval můj děda Josef Kohout, který jezdil jako průvodčí osobních vlaků v Děčíně a po roce 1938 ho odsunuli na vlašimskou lokálku a v důchodu pak ještě chodil nasvěcovat návěstidla,“ popisuje Jaroslav Kohout a dodává, že jeho otec Jaroslav Kohout sloužil 40 let na manipulačních vlacích a on sám přišel na dráhu v roce 1989.
„Už jako dítě jsem si na dráze vydělával na zmrzlinu. V sedmdesátých letech jsem byl jako protipožární hlídka a hlídal pole,“ vzpomíná na své železniční začátky pan Kohout.
Jedním z jeho nejhorších zážitků v pozici průvodčího bylo, že na něj mladý narkoman vytáhl zbraň a chtěl ho zastřelit: „Nakonec z toho byla policejní honička a na štěstí ho chytli,“ dodává k nepříjemnému zážitku Jaroslav Kohout.
I jeho dva synové jsou u dráhy. Syn Ladislav prošel řadou funkcí od výhybkáře přes vlakvedoucího a výpravčího v Benešově a po dnešní pozici, kdy dálkově řídí trať Uhříněves – Votice. Druhý syn Radek jezdí u vlakových čet v Čerčanech.
A železnice zajímá i tříletého vnuka Filipa, který prohání mašinky po modelovém kolejišti. To zabírá rodině Kohoutových celý sklep rodinného domu. „Dokonce jsme museli probourat jednu zeď, protože jsme se tam s kolejištěm nevešli. Potřebovali jsme, aby vláčky projížděly tunelem,“ popisuje s úsměvem pan Kohout a jedním dechem dodává, že má chápavou manželku a že si prý už za ta léta zvykla.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
