Řemeslo se člověk učí celý život. Nejvíc mne naučil táta, říká štukatér Jan Jistebnický

4. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Jistebnický pracoval na desítkách historických objektů, přesto říká, že se řemeslo bude učit celý život

Zkušených štukatérů ubývá, a tak o práci nouzi nemají. Jan Jistebnický se řemeslu věnuje už 25 let. Nejvíc se toho naučil od svého otce. Mnoha památkám ve středních Čechách spolu vrátili původní krásu. Teď v práci pokračuje se svým bratrem. Mezi jejich poslední zakázky patří i sto let starý hotel Moráň v Praze.

„Tato práce je rozmanitá a kromě výzdoby interiérů se zabýváme fasádami památek jako je například Laudonův pavilon ve Veltrusích,“ popisuje Jan Jistebnický. „ Podíleli jsme se i na opravách zámku Štiřín, Sychrov, Loučeň i na Pražském hradě.“ Štukatérem se vyučil před čtvrt stoletím na Středním odborném učilišti uměleckořemeslné výroby v Podkovářské ulici v Praze. Hodně věcí ale už před tím odkoukal od svého otce, kterého sledoval při práci.

Jednou z posledních zakázek štukatéra Jana Jistebnického je hotel Moráň v Praze

„My děláme takovou tu fajnovější práci na fasádách. Doplňujeme různé konzole, kuželky a plastiky,“ vysvětluje Jan Jistebnický. Štukatérské řemeslo je fyzicky náročné. Hlavně při práci na stropech tráví štukatéři hodiny v krkolomných pozicích. Práce ve výškách na lešení přináší i nečekané výhody. „Občas se i kocháme. Třeba když jsme loni dělali na Senátu, tak jsme měli pěkný výhled na Pražský hrad.“

Rodinná firma o zakázky nouzi nemá. Když je práce hodně, musí se pracovat o víkendech či o Vánocích. „Občas mi pomáhá i moje žena Bára, která v létě pomáhala natírat,“ usmívá se Jan Jistebnický. „Doufám, že se jednou podaří, že jeden ze synů přebere řemeslo i firmu.“

autor: Barbora Kvapilová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio