Stravování dětí ve škole
1. září 2011
Jakou svačinu by měly mít děti na prvním, druhém stupni a jakou na střední? Jak se pozná dětská obezita? Co je lepší - poslat děti domů na oběd nebo do školní jídelny? Co by měly změnit jídelny k lepšímu?
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Děti už jsou asi dneska zpátky ze školy, nicméně dostaly rozvrh hodin a začíná tedy pravidelný režim po těch prázdninách. A my se teď trochu zaměříme v našem seriálu Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou na tom, co by děti měly jíst v jídelně, co by se měly možná vzít i sebou a hlavně také na pohyb, kterého je ve škole čím dál méně, mi tak přijde.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Dobrý den, vážení posluchači a milý Patriku, dneska budeme snít, dneska je to takový romantický, zcela virtuální díl, protože my jako dospělí, rodiče, případně vychovatelé si tak sníme, co my bychom si přáli, aby ty děti tak svačily. Jestlipak víte, proč říkám, že je to takový romantický snivý díl?
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Asi proto, že svačinu můžeme udělat, ale dítě ji nechá někde založenou v tašce a pak si koupí něco v automatu, ne?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Přesně tak. Případně tam přijde nějaký spolužák, který potom jako stylem večerníčku rozdá různé ty sušenky nebo dítě za kapesné si skočí do nějakého školního bufé a tam si pořídí víceméně cokoliv. Takže my ...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Není dobré bojovat třeba tím, že ho v uvozovkách nafedrujeme něčím zdravým už k snídani, že pak toho nebude chtít už tolik?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Bylo by to báječné, ale zase, Patriku, já jsem tím velmi protivná. Co vychováme do pěti let, tak to se nám většinou zúročí. Čili pokud dítě do pěti let je zvyklé jíst kvalitní stravu, snídat, svačit dobré věci, obědvat dobré věci, no a nezkazila ho školka, což je s velkým otazníkem, tak potom takové dítě pravděpodobně i svačinu s láskou připravenou v té škole sní a na obědě vyžadovat určité jiné věci než dítě, které vlastně do toho pětiletého období prošlo s tím,že zůstávalo na sekané a bez svačin. Takže vždycky záleží na tom, jak to dítě vychováváme, jaký příklad mu dáme. Také stravní zvyklosti mu nastavíme v tom dětství. Takže doufejme, že to dítě nám přišlo do školy dobře vychované. A samozřejmě teď se na něj vrhnou spolužáci a začnou mu říkat, ty seš blbej, ty tady máš jenom nějakej chleba s nějakým sejrem, hele, já mám sušenky. A dítě vochutná sušenky a zjistí hned, že bylo ošizeno. Takže zase záleží na tom, jak dalece vážně tu celou situaci rodina bere, jestli z toho dělá problém, nebo jestli z toho dělá nějakou neuvěřitelnou záležitost. Myslím si, že by neměla. Z jídla by se obecně velký problém dělat neměl. Takže dítěti nabídneme, dáme mu svačinu, možná ho i poprosíme, aby si ji dělalo spolu s námi, čili co by do té svačiny chtělo. Můžeme s ním provést nějakou diskusi v nějakém třeba obchodě, abychom řekli,tak si vyber tady k svačině, co bys z tohohle toho chtěl. Tam je vyšší šance, že to dítě to potom sní. Pokud ovšem dítě systematicky trvá na tom, že chce jíst nějaký sladkosti, tak hold prostě mu stejně ustoupit nemůžeme. Ale vobčas mu i nějakou můžeme dát.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jak to nazvala paní doktorka Kateřina Cajthamlová, snový díl Hubněte zdravě bude teď pokračovat, protože teď opravdu budeme spíš snít o tom, co by děti ve škole měly jíst. A třeba je asi rozlišit, jak staré ty děti jsou, jestli chodí na ten první, druhý stupeň, nebo už střední.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Víte, tyhle ty věci ve školní jídelně jsou rozlišeny určitými normami stravování pro děti tedy prvního stupně a děti starší. Na základní škole ty porce jsou vždycky menší než teda na školách středních, na škole střední už se porce rovnají porcím dospělých. Co se týče svačin, tam vždycky záleží na tom, kdy to dítě svačí a co má za předměty okolo té svačiny. Takže jinak budeme koncipovat svačinu, pokud má třeba tělocvik a pak teprve hlavní přestávku, jinak ji budeme koncipovat, pokud má opravdu třeba matematiku a jenom nějaké myšlenkové pochody. V dnešní době bohužel děti už pozemky nemají, čili na pozemky by se tak hodil chleba se sádlem a cibulí, tak to už dneska děti do školy nemůžou dostat. Takže každopádně svačina rovná se nějaký zdroj sacharidů, což je něco jako chleba, rohlík, něco takového, nějaký zdroj bílkovin, asi jogurt bych dětem do školy nedávala, to by asi pro ně bylo náročné i z hlediska hygienického i z hlediska teda vůbec to do té školy donést. Takže spíš nějaký sýr nebo nějaká kvalitní vysokomasá uzenina. Můžeme trochu mazat, zvláště u těch mladších dětí, kde předpokládáme vyšší pohybovou aktivitu a kde děti jsou ve fázi růstu, tak se mazáním nevyhýbáme, stejně tak jako můžeme dát i bílé pečivo. Ale potom u těch starších dětí, tam už by to pečivo mělo být celozrnné a toho mazání už bychom se pomaličku měli vzdávat. Další, co je součástí svačiny, je nějaký zdroj vlákniny, ať už je to zelenina nebo ovoce. A tady bych velmi se přimlouvala za to nedávat celý jablko, celý pomeranč, ale hezky to dětem nakrájet, hezky jim to dát fakt do krabičky, protože tam je vyšší pravděpodobnost, že takto připravenou vlákninu, tedy ať už ovoce nebo zeleninu, to dítě přece jenom sní a vypadá to lákavěji, než pokud to dostane vlastně v jednom kuse, tam je nižší pravděpodobnost, že takto připravený kus ovoce nebo zeleniny sní. A třetí je nějaký nápoj. Ve škole tedy existují nápojové automaty. Já to příliš nepodporuju. Zejména proto, že v těch nápojových automatech jsou většinou sladké a sycené nápoje, které tedy rozhodně pro zdraví dětí nepřispívají. Tam, kde je čerstvé mléko nebo čistá voda, to fakticky se už pohybujeme už ne ve snech, ale přímo ve scifi, protože většinou v těch nápojových automatech opravdu jsou ty sycené nápoje.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To není jako za mé éry, kdy se pilo z kohoutku.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No právě. Je to fakt, sice to nebylo příliš hygienické, ale já si nepamatuju, že by příliš mnoho mých spolužáků zemřelo na choleru, ale zato v dnešní době můžu říct, že kazivost zubů je zvýšená, děti jsou zvyklý vlastně konzumovat velké množství sladkostí a sladkých nápojů a obezita rovněž vzrůstá. To je spíše tedy faktor nedostatku pohybu, ale ty slazené nápoje v tom mají samozřejmě také svoje místo.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A o tom pohybu si budeme povídat hned za chvíli na Regionu.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Načali jsme v našem seriálu Hubněte zdravě, kde si povídáme o škole, o tom, jak se dá žít zdravě ve škole, tedy co by děti, protože nám škole začala, tak jsme už načali téma pohybu. Pohyb byl i kdysi ve školních osnovách, řekl bych, více zastoupen než dnes. V těch hodinách tělesné výchovy. Mám pocit, že dnes děti už se tolik nepohybují, možná těch hodin mají i míň, kdoví, ale že třeba ani neumí ty základní pohyby jako my, nějaké sestavy, kotouly, je to chyba?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já mám pocit, že je to za prvé velká škoda, protože Češi byli národem, a Slováci samozřejmě, národem Sokola. A to byla záležitost, která přímo souvisela s československým státem. Lidé byli hrdí, bylo takové to heslo, paže tuž, vlasti služ. Prostě bylo to normální, že lidé umějí prostná, že umějí se pohybovat na kruzích, že umějí přeskočit kozu, že umějí cvičit na bradlech. Bylo to stejně normální jako taneční, která vlastně tahle ta tradice vznikla zhruba ve stejné době. Čili tyhle ty věci se zobrazovaly i i v tom, že ty děti byly daleko šikovnější, čili nebylo tolik úrazů při těch tělesných výchovách, učitelé se tolik nebáli, děti také běhaly venku, takže měly běžné schopnosti, já nevím, přeskočit potok, lézt na strom.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To je pravda, dnes vidět dítě lézt na strom je opravdu velký svátek. Ani se to nesmí, rodiče se bojí.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Rodiče se bojí, pořád stojí pod dítětem, aby nespadlo.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Kde jsou ty doby, vzpomenu si na sebe i na mého bratra, který coby čtyřletý ve výšce deseti metrů na borovici a nebyl problém.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
A nikdo se to nesměl dozvědět totiž. Taky děti nežalovaly. Dneska děti strašně žalujou. Já bych řekla, že těch důvodů, proč jsou děti nesportovní, je podstatně víc než jenom málo hodin tělesné výchovy, protože ta škola, co si budeme povídat, ta nenahradí to, že děti neběhají venku. Já vždycky, když vidím kolony aut, které vezou ty různé mrňousy do různých kroužků, kde teda dítě hodinku poskakuje, ale hodinu ho tam maminka veze a hodinu ho veze v koloně zpátky, tak si říkám, kdyby ho radši vypustila ven na tři hodiny, připadá mi to smysluplnější.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Je pravda, že byl opravdu nezvyk někoho vozit do školy. To bylo tak jedno, dvě dítě. Nás taky tehdy strašili, že když budeme jezdit do školy autem, což málokdo si mohl i v té době dovolit samozřejmě, tak že budeme mít problém se zády.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Jistě, ale byla to pravda. Dneska to vidíme.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ovšem provoz byl také menší, takže jsme si mohli třeba v Zahradní čtvrti hrát i tenis třeba na ulici, když už to auto jednou za hodinu projelo, tak jsme síť na chvíli stáhli a pokračovali jsme. To dneska děti také nedělají. Měli bychom tedy jako rodiče usilovat o to, abychom je aspoň dali, ty děti, do nějakých sportovních klubů a když už v té škole toho sportu není, na ulici těch možností také ne. Dnes jsou rodiče až moc bojácní na ty děti.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak, já bych řekla, že opět jsme u toho, že rodiče jsou přetížení, rodiče hodně jezdí autem, rodiče málo sportují. Tak pak se nesmíme divit, že děti je jenom napodobí. Já bych řekla, že ta výchova k tomu, aby dítě sportovalo a aby sport považovalo jako nutnost pro svoji dušení pohodu, se opět buduje od útlého dětství. A v okamžiku, kdy takové dítě pozná televize, nebo potká televizi až někdy opravdu v tom školním věku, nic mu neuteče. Totéž, co se počítačů týče. Tady asi budou všichni ti, kteří chtějí, aby dítě už ve třech letech umělo ovládat klávesnici, asi budou mít problém, ale já si myslím, že náš organismus je něco, co potřebuje mnoho tisíc let pohyb jako základ svého zdravého fungování. Tu klávesnici rozhodně nepotřebujeme.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže uchránit dítě v tom předškolním věku televizi, počítač i ty sladkosti?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Myslím si, že toho všeho, samozřejmě je to romantický, snivý díl. Myslím si, že tento sen si můžu dovolit. A já pevně věřím tomu, že existují stále ještě rodiny, ve kterých se tedy raději je spolu, raději se hrají karty, raději se chodí na procházku, jezdí se na projížďku, tráví se aktivní víkendy než tedy to věčné vysedávání u Internetu či televize. Děti se budou možná ze začátku ve škole cítit maličko jako cizinci, ale myslím si, že zase pokud budou umět pohádky, budou umět básničky, budou umět písničky, budou umět pomáhat slabším, takže tak znevýhodněny nebudou.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak budeme snít a budeme doufat, že v historii se také mnoho snů vyplnilo, takže se to třeba jednou podaří i nám, ale musíme na tom zapracovat všichni.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Hlavně, abychom nezůstali, Patriku, s našimi sny sami. Tak já doufám, že aspoň někoho u našich rozhlasových přijímačů jsme inspirovali. Děkuji, na shledanou.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Mějte se pěkně.
Spustit audio
--------------------
Děti už jsou asi dneska zpátky ze školy, nicméně dostaly rozvrh hodin a začíná tedy pravidelný režim po těch prázdninách. A my se teď trochu zaměříme v našem seriálu Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou na tom, co by děti měly jíst v jídelně, co by se měly možná vzít i sebou a hlavně také na pohyb, kterého je ve škole čím dál méně, mi tak přijde.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Dobrý den, vážení posluchači a milý Patriku, dneska budeme snít, dneska je to takový romantický, zcela virtuální díl, protože my jako dospělí, rodiče, případně vychovatelé si tak sníme, co my bychom si přáli, aby ty děti tak svačily. Jestlipak víte, proč říkám, že je to takový romantický snivý díl?
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Asi proto, že svačinu můžeme udělat, ale dítě ji nechá někde založenou v tašce a pak si koupí něco v automatu, ne?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Přesně tak. Případně tam přijde nějaký spolužák, který potom jako stylem večerníčku rozdá různé ty sušenky nebo dítě za kapesné si skočí do nějakého školního bufé a tam si pořídí víceméně cokoliv. Takže my ...
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Není dobré bojovat třeba tím, že ho v uvozovkách nafedrujeme něčím zdravým už k snídani, že pak toho nebude chtít už tolik?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Bylo by to báječné, ale zase, Patriku, já jsem tím velmi protivná. Co vychováme do pěti let, tak to se nám většinou zúročí. Čili pokud dítě do pěti let je zvyklé jíst kvalitní stravu, snídat, svačit dobré věci, obědvat dobré věci, no a nezkazila ho školka, což je s velkým otazníkem, tak potom takové dítě pravděpodobně i svačinu s láskou připravenou v té škole sní a na obědě vyžadovat určité jiné věci než dítě, které vlastně do toho pětiletého období prošlo s tím,že zůstávalo na sekané a bez svačin. Takže vždycky záleží na tom, jak to dítě vychováváme, jaký příklad mu dáme. Také stravní zvyklosti mu nastavíme v tom dětství. Takže doufejme, že to dítě nám přišlo do školy dobře vychované. A samozřejmě teď se na něj vrhnou spolužáci a začnou mu říkat, ty seš blbej, ty tady máš jenom nějakej chleba s nějakým sejrem, hele, já mám sušenky. A dítě vochutná sušenky a zjistí hned, že bylo ošizeno. Takže zase záleží na tom, jak dalece vážně tu celou situaci rodina bere, jestli z toho dělá problém, nebo jestli z toho dělá nějakou neuvěřitelnou záležitost. Myslím si, že by neměla. Z jídla by se obecně velký problém dělat neměl. Takže dítěti nabídneme, dáme mu svačinu, možná ho i poprosíme, aby si ji dělalo spolu s námi, čili co by do té svačiny chtělo. Můžeme s ním provést nějakou diskusi v nějakém třeba obchodě, abychom řekli,tak si vyber tady k svačině, co bys z tohohle toho chtěl. Tam je vyšší šance, že to dítě to potom sní. Pokud ovšem dítě systematicky trvá na tom, že chce jíst nějaký sladkosti, tak hold prostě mu stejně ustoupit nemůžeme. Ale vobčas mu i nějakou můžeme dát.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jak to nazvala paní doktorka Kateřina Cajthamlová, snový díl Hubněte zdravě bude teď pokračovat, protože teď opravdu budeme spíš snít o tom, co by děti ve škole měly jíst. A třeba je asi rozlišit, jak staré ty děti jsou, jestli chodí na ten první, druhý stupeň, nebo už střední.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Víte, tyhle ty věci ve školní jídelně jsou rozlišeny určitými normami stravování pro děti tedy prvního stupně a děti starší. Na základní škole ty porce jsou vždycky menší než teda na školách středních, na škole střední už se porce rovnají porcím dospělých. Co se týče svačin, tam vždycky záleží na tom, kdy to dítě svačí a co má za předměty okolo té svačiny. Takže jinak budeme koncipovat svačinu, pokud má třeba tělocvik a pak teprve hlavní přestávku, jinak ji budeme koncipovat, pokud má opravdu třeba matematiku a jenom nějaké myšlenkové pochody. V dnešní době bohužel děti už pozemky nemají, čili na pozemky by se tak hodil chleba se sádlem a cibulí, tak to už dneska děti do školy nemůžou dostat. Takže každopádně svačina rovná se nějaký zdroj sacharidů, což je něco jako chleba, rohlík, něco takového, nějaký zdroj bílkovin, asi jogurt bych dětem do školy nedávala, to by asi pro ně bylo náročné i z hlediska hygienického i z hlediska teda vůbec to do té školy donést. Takže spíš nějaký sýr nebo nějaká kvalitní vysokomasá uzenina. Můžeme trochu mazat, zvláště u těch mladších dětí, kde předpokládáme vyšší pohybovou aktivitu a kde děti jsou ve fázi růstu, tak se mazáním nevyhýbáme, stejně tak jako můžeme dát i bílé pečivo. Ale potom u těch starších dětí, tam už by to pečivo mělo být celozrnné a toho mazání už bychom se pomaličku měli vzdávat. Další, co je součástí svačiny, je nějaký zdroj vlákniny, ať už je to zelenina nebo ovoce. A tady bych velmi se přimlouvala za to nedávat celý jablko, celý pomeranč, ale hezky to dětem nakrájet, hezky jim to dát fakt do krabičky, protože tam je vyšší pravděpodobnost, že takto připravenou vlákninu, tedy ať už ovoce nebo zeleninu, to dítě přece jenom sní a vypadá to lákavěji, než pokud to dostane vlastně v jednom kuse, tam je nižší pravděpodobnost, že takto připravený kus ovoce nebo zeleniny sní. A třetí je nějaký nápoj. Ve škole tedy existují nápojové automaty. Já to příliš nepodporuju. Zejména proto, že v těch nápojových automatech jsou většinou sladké a sycené nápoje, které tedy rozhodně pro zdraví dětí nepřispívají. Tam, kde je čerstvé mléko nebo čistá voda, to fakticky se už pohybujeme už ne ve snech, ale přímo ve scifi, protože většinou v těch nápojových automatech opravdu jsou ty sycené nápoje.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To není jako za mé éry, kdy se pilo z kohoutku.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No právě. Je to fakt, sice to nebylo příliš hygienické, ale já si nepamatuju, že by příliš mnoho mých spolužáků zemřelo na choleru, ale zato v dnešní době můžu říct, že kazivost zubů je zvýšená, děti jsou zvyklý vlastně konzumovat velké množství sladkostí a sladkých nápojů a obezita rovněž vzrůstá. To je spíše tedy faktor nedostatku pohybu, ale ty slazené nápoje v tom mají samozřejmě také svoje místo.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A o tom pohybu si budeme povídat hned za chvíli na Regionu.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Načali jsme v našem seriálu Hubněte zdravě, kde si povídáme o škole, o tom, jak se dá žít zdravě ve škole, tedy co by děti, protože nám škole začala, tak jsme už načali téma pohybu. Pohyb byl i kdysi ve školních osnovách, řekl bych, více zastoupen než dnes. V těch hodinách tělesné výchovy. Mám pocit, že dnes děti už se tolik nepohybují, možná těch hodin mají i míň, kdoví, ale že třeba ani neumí ty základní pohyby jako my, nějaké sestavy, kotouly, je to chyba?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já mám pocit, že je to za prvé velká škoda, protože Češi byli národem, a Slováci samozřejmě, národem Sokola. A to byla záležitost, která přímo souvisela s československým státem. Lidé byli hrdí, bylo takové to heslo, paže tuž, vlasti služ. Prostě bylo to normální, že lidé umějí prostná, že umějí se pohybovat na kruzích, že umějí přeskočit kozu, že umějí cvičit na bradlech. Bylo to stejně normální jako taneční, která vlastně tahle ta tradice vznikla zhruba ve stejné době. Čili tyhle ty věci se zobrazovaly i i v tom, že ty děti byly daleko šikovnější, čili nebylo tolik úrazů při těch tělesných výchovách, učitelé se tolik nebáli, děti také běhaly venku, takže měly běžné schopnosti, já nevím, přeskočit potok, lézt na strom.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To je pravda, dnes vidět dítě lézt na strom je opravdu velký svátek. Ani se to nesmí, rodiče se bojí.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Rodiče se bojí, pořád stojí pod dítětem, aby nespadlo.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Kde jsou ty doby, vzpomenu si na sebe i na mého bratra, který coby čtyřletý ve výšce deseti metrů na borovici a nebyl problém.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
A nikdo se to nesměl dozvědět totiž. Taky děti nežalovaly. Dneska děti strašně žalujou. Já bych řekla, že těch důvodů, proč jsou děti nesportovní, je podstatně víc než jenom málo hodin tělesné výchovy, protože ta škola, co si budeme povídat, ta nenahradí to, že děti neběhají venku. Já vždycky, když vidím kolony aut, které vezou ty různé mrňousy do různých kroužků, kde teda dítě hodinku poskakuje, ale hodinu ho tam maminka veze a hodinu ho veze v koloně zpátky, tak si říkám, kdyby ho radši vypustila ven na tři hodiny, připadá mi to smysluplnější.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Je pravda, že byl opravdu nezvyk někoho vozit do školy. To bylo tak jedno, dvě dítě. Nás taky tehdy strašili, že když budeme jezdit do školy autem, což málokdo si mohl i v té době dovolit samozřejmě, tak že budeme mít problém se zády.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Jistě, ale byla to pravda. Dneska to vidíme.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ovšem provoz byl také menší, takže jsme si mohli třeba v Zahradní čtvrti hrát i tenis třeba na ulici, když už to auto jednou za hodinu projelo, tak jsme síť na chvíli stáhli a pokračovali jsme. To dneska děti také nedělají. Měli bychom tedy jako rodiče usilovat o to, abychom je aspoň dali, ty děti, do nějakých sportovních klubů a když už v té škole toho sportu není, na ulici těch možností také ne. Dnes jsou rodiče až moc bojácní na ty děti.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak, já bych řekla, že opět jsme u toho, že rodiče jsou přetížení, rodiče hodně jezdí autem, rodiče málo sportují. Tak pak se nesmíme divit, že děti je jenom napodobí. Já bych řekla, že ta výchova k tomu, aby dítě sportovalo a aby sport považovalo jako nutnost pro svoji dušení pohodu, se opět buduje od útlého dětství. A v okamžiku, kdy takové dítě pozná televize, nebo potká televizi až někdy opravdu v tom školním věku, nic mu neuteče. Totéž, co se počítačů týče. Tady asi budou všichni ti, kteří chtějí, aby dítě už ve třech letech umělo ovládat klávesnici, asi budou mít problém, ale já si myslím, že náš organismus je něco, co potřebuje mnoho tisíc let pohyb jako základ svého zdravého fungování. Tu klávesnici rozhodně nepotřebujeme.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže uchránit dítě v tom předškolním věku televizi, počítač i ty sladkosti?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Myslím si, že toho všeho, samozřejmě je to romantický, snivý díl. Myslím si, že tento sen si můžu dovolit. A já pevně věřím tomu, že existují stále ještě rodiny, ve kterých se tedy raději je spolu, raději se hrají karty, raději se chodí na procházku, jezdí se na projížďku, tráví se aktivní víkendy než tedy to věčné vysedávání u Internetu či televize. Děti se budou možná ze začátku ve škole cítit maličko jako cizinci, ale myslím si, že zase pokud budou umět pohádky, budou umět básničky, budou umět písničky, budou umět pomáhat slabším, takže tak znevýhodněny nebudou.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Tak budeme snít a budeme doufat, že v historii se také mnoho snů vyplnilo, takže se to třeba jednou podaří i nám, ale musíme na tom zapracovat všichni.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Hlavně, abychom nezůstali, Patriku, s našimi sny sami. Tak já doufám, že aspoň někoho u našich rozhlasových přijímačů jsme inspirovali. Děkuji, na shledanou.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Mějte se pěkně.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
