Umělecký kovář Zdeněk Grausam při práci využívá představivost i zkušenosti z platnéřství

13. květen 2022

Zdeněk Grausam už od dětství miloval oheň. Ke své vysněné profesi kováře se ale dostal díky několika pracovním odbočkám, které dnes plně zúročil. Jako umělecký kovář především používá představivost, ale při samotné práci pak čerpá i ze zkušeností pasíře a platnéře. Dobrého řemeslníka podle něj tvoří soubor mnoha vlastností i zkušenosti.

Uměleckého kováře Zdeňka Grausama z Úval u Prahy možná znáte z různých ukázek historických řemesel v Muzeu lidových staveb v Kouřimi. Během rekonstrukce Národního muzea v Praze se v roce 2018 navíc proslavil výrobou replik dobových luceren umístěných přímo před muzeem na vysokých vlajkových stožárech.

Oheň měl rád už od dětství a od malička na ohni stále něco vytvářel. Nejvíce ho ovlivnil místní úvalský kovář Karel Duda, kam jako malý kluk chodíval se školou na exkurze. Na kovařině se mu také líbí, že s trochou šikovnosti můžete z kovu vyrobit v podstatě cokoliv. Obdivuje i samotnou historii tohoto 3000 let starého řemesla. Bez kováře se v minulosti nikdo neobešel a služby kováře potřeboval každý řemeslník. Kovové předměty navíc při dobrém skladování vydrží po mnoho staletí.

Těžká fyzická práce ho neodradila

„Práce si vás sama utvoří k obrazu svému“, říká o kovařině Zdeněk Grausam. Práce ho stále posiluje a díky fyzické námaze se drží v dobré kondici.

Nakonec si člověk zvykne i na popáleniny, kterým se při kovařině těžko vyhne. Popálil se už mnohokrát a kůže si už na poranění zvykla. Při výrobě nožů se i pořezal, o ostrý předmět se i bodl, ale to vše už bere jako samozřejmou součást práce, která ho baví. Na bezpečnost ale musí stále myslet, používá kleště, rukavice i ochranné brýle.

Cesta za uměleckým kovářstvím ale nebyla přímá

Zdeněk Grausam dnes vyrábí různé umělecké kovové předměty na zakázku a svůj osobitý styl získával postupně a díky mnoha pracovním příležitostem. Přestože měl od dětství rád oheň a rozhodl se stát kovářem, chtěl si ještě rozšířit vědomosti a vystudoval také obor uměleckého pasíře.

Praxe pasíře ho pak příliš nenaplňovala, práce s barevnými kovy a výroba různých mosazných šperkovnic, lustrů a lampiček byla dobrá zkušenost, ale rozhodl se vyzkoušet ještě něco dalšího. Se svou šikovností byl cenou posilou do platnéřské dílny Petra Brožka v Českém Brodě. Tato dílna vyhotovovala různé zakázky replik historických brnění do muzeí v Itálii i v po České republice. Zdeněk Grausam se tu ve spolupráci s muzejními historiky naučil mnoho dobových technik a výrobních postupů zpracování plechu a kovů. To byla obrovská škola, kterou dnes jako umělecký kovář plně zúročil. V roce 2017 dokonce získal titul Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2017.

Dobrého řemeslníka tvoří souhrn mnoha vlastností

Pro úspěšnou praxi ale pouze zkušenosti a zvládnutí mnoha technik nestačí. Zdatný umělecký kovář musí mít také skvělou představivost a schopnost zákazníkovi vypracovat návrh na zadaný umělecký předmět.

Podle Zdeňka Grausama je ze všeho nejdříve myšlenka a představa, kterou pak jako umělecký kovář zhmotní. Představivost je tedy naprostý základ. Úspěšný řemeslník ale musí být především zručný a trpělivý a pro úspěch v jakémkoliv řemesle je nutné celkové prolnutí mnoha znalostí i povahových rysů.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.