Východočeský Žamberk přitahuje blesky. Může za to zdejší rodák Prokop Diviš

Přímo k Domku Prokopa Diviše se z centra Žamberku dostanete autem, na kole i pěšky. Stojí na levém břehu řeky Divoké Orlice. Už z dálky uvidíte vysokou kovovou maketu meteorologického přístroje a za ní roubenou chalupu. V ní se ale slavný český vědec s největší pravděpodobností nenarodil. Stavba pochází z mladší doby, snad ale stojí právě na místě Divišovy rodné chalupy.

O domek se stará Městské muzeum v Žamberku, prohlédnout si ho můžete od května do září. V předsíni roubené chalupy uvidíte pozůstatky černé kuchyně. Světnice v chaloupce navozuje atmosféru dávných časů a života na vsi. Malované truhlice a dobový nábytek pochází z muzejních sbírek. Expozice v další z místností sleduje nejdůležitější okamžiky Divišovy cesty za vzděláním a dráhu premonstrátského kněze a vědce.

Světnice v domku Prokopa Diviše|foto: Tereza Brázdová

Procopius Divisch aneb Václav Divíšek

Václav Divíšek, český katolický kněz, přírodovědec, ale také hudebník a léčitel, se narodil 26. března 1698. Známý je především jako vynálezce meteorologického přístroje. Sestavil ho dříve než americký vědec Benjamin Franklin, fungoval ale na jiném principu. A tak vynález bleskosvodu, tak jak ho známe dnes, svět přisoudil právě Franklinovi.

Divišův stroj měl trvale vyrovnávat napětí mezi nebem a zemí, a tak odvracet vznik výboje. Základem byl železný kříž s hroty a krabicemi s kovovými pilinami, který byl umístěný na patnáctimetrovém, později dokonce čtyřicetimetrovém stožáru. Prokop Diviš pozorování prováděl při každé bouřce a své závěry sepsal v pojednání „Magia naturalis“ (O podstatě atmosférické elektřiny), které věnoval císařovně Marii Terezii.

Busta Prokopa Diviše|foto: Tereza Brázdová

Prokop Diviš studoval i vliv elektřiny na rostliny a svými pokusy chtěl také dokázat, že elektřina dokáže léčit nemocné lidi. Sestavil dokonce elektrický hudební nástroj. Své vědomosti získal Prokop Diviš na jezuitské latinské škole ve Znojmě, kde studoval v letech 1716 až 1719. Složil řeholní slib a působil v klášterní škole v Louce u Znojma. Stal se doktorem teologie a převorem kláštera. Většinu pozorování a pokusů uskutečnil na faře v Příměticích, kde v roce 1765 zemřel.