Zámek v Kosově Hoře chtějí majitelé po třiceti letech začít využívat, spory s obcí snad končí

Zámek v Kosově Hoře
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zámek v Kosově Hoře

Dlouholetý spor majitelů zámku v Kosově Hoře s tamním úřadem spěje ke smírnému rozuzlení. Alespoň to tak vypadalo při natáčení naší reportérky, díky které se oba aktéři v létě potkali a začali po letech spolu hledat kompromis.

Důvod sporu jsou obecní budovy, které stojí na pozemku patřící k zámku. Hasičárnu a kino tam vybudovali za komunismu, a to bez souhlasu památkářů. Hned po revoluci se budovy podařilo zkolaudovat a obec je po celou tu dobu využívá, zatímco zámek i s pozemky vrátil stát rodině původního majitele Janoty. A vlastníci zámku na svém pozemku obecní budovy nechtějí. Okolí renesančního zámku stavby takzvaného socialistického realismu totiž hyzdí a navíc zabírají asi třetinu pozemku.

Navíc - zatímco ke kinu vede obecní cesta, k požární zbrojnici se musí po soukromé komunikaci patřící k zámku. Jeho vlastníci, jak podotýká vnuk majitelky Hany Vodňanské Jan Slezák, dobrovolným hasičům přístup prakticky od revoluce umožňují. Situace je ale pro ně neudržitelná.

 „V tuto chvíli nemáme peníze na to postavit hasičárnu novou. Splácíme velký úvěr na stavbu školy, rozpočet 20 milionů ročně a stavba takovéto budovy by stála určitě k deseti milionům korun. Navíc ani nemáme žádný pozemek, kde by šlo stavět,“ popisuje starosta Kosovy Hory Martin Krameš za nezávislé. Proto obec vyvolala jednání o zřízení věcného břemene tak, aby měli hasiči přístup do své zbrojnice trvalý a legální. „Hasiči vyjíždějí k zásahům, taky potřebují projet s technikou třeba při cvičení, prostě nejde je od zbrojnice odříznout. Navíc sbor dobrovolných hasičů v Kosově Hoře má asi 100 členů, jsou to hybateli veřejného dění, pořádají řadu akcí, také pomáhali při povodních, opravdu není dobré jít proti nim,“ vysvětluje starosta. Tomu se taky nelíbí, že zámek je prakticky od revoluce prázdný. „Obecní budovy navíc nijak využívání zámku neblokují.“

„Je to soukromý pozemek. Do padesátých let to tu patřilo mému pradědečkovi, který vyráběl filtry pro automobilový a letecký průmysl. Zámek opravil a přistavil dílny. Zaměstnával asi 50 lidí. Dokonce tu ubytoval i letce RAF Karla Mareše, kterého po 2. světové válce československý stát degradoval a vystěhoval z Prahy. Nikdo s ním tehdy nechtěl mít nic společného. Po revoluci nám budovu vrátili v hodně špatném stavu,“ popisuje vnuk majitelky Jan Slezák. Zřízení věcného břemena by podle něj rodina brala jako druhé znárodnění. „Navíc to břemeno už prostě jen tak nezrušíte, takže hrozí, že tam bude navždy.“ Janu Slezákovi vadí hlavně to, že obec ani ve střednědobém výhledu nepočítá s tím, že by hasiči budovu na jejich pozemku opustili. „I když to má obec ve svém strategickém plánu pro roky 2012–2026, na přesunu hasičárny doteď ani nezačala pracovat,“ říká vnuk majitelky.

Původně středověkou tvrz přebudovali na renesanční zámek v 15. století páni z Říčan. Kosova Hora se dočkala za třicetileté války i rabování Švédy, mnohokrát střídala majitele, vlastnil ji třeba i někdejší velký spekulant s nemovitostmi Albrecht z Valdštejna. Stejně jako nedaleké Osečany ale panství obratem prodal. Do empírového stylu budovu přestavěl František Mladota ze Solopysk zkraje 19. století.

V tuto chvíli provádějí majitelé v zámku běžnou údržbu. Povedlo se jim opravit střechu, obnovit fasádu a zámeckou zeď, vyměnit okna. Trvale v zámku nikdo nebydlí, vlastníci se souběžně s opravami snažili zámek prodat. To ale skončilo, jak potvrzuje vnuk majitelky Jan Slezák. „Rozhodl jsem se vzít to do svých rukou. Asi to čekalo na mě, zkrátka začnu tady podnikat. Nejprve nějaké vinné degustace, prodej a uskladnění vína. Časem, jak se snad bude dařit zámek opravovat, i prohlídky, spojené s ochutnávkami. Zkrátka spojení zámecké atmosféry a vína, přitom ale v domáckém prostředí, kde si lidé budou moct i posedět, ne se koukat na artefakty za šňůrami,“ plánuje Jan Slezák.

Jan Slezák a jeho rodina usilují o to, aby Kosova Hora zbourala objekty z komunistické éry

Starosta Krameš je z návrhu nadšený. „Že by místo po tolika letech ožilo, to je krásná myšlenka. My jako obec ji budeme samozřejmě podporovat. Majitele zámku tady nikdo nezná, a pokud se bude jejich záměru dařit a bude to fungovat, lidi to uvidí – a samozřejmě tím spíš časem můžeme ohledně hasičárny dospět k nějakému řešení.“

Ke kompromisu je nakloněný i Jan Slezák. „Už bych se nechtěl ke sporům z minulosti vracet. Já můžu slíbit, že tam ty hasiče ještě pár let necháme, klidně pět, sedm let… Ale třeba třicet let už by pro nás bylo neúnosné. Chci se hlavně domluvit a spolupracovat. Například na tom, jak zřídit hasičárnu jinde a jak ji postavit za přijatelnou cenu.“

První úpravy interiéru začnou zřejmě tuto zimu tak, aby se dovnitř podívali první milovníci vína už příští rok. Zámek podle Jana Slezáka chce taky rodina ukázat lidem z obce.

Spustit audio
autor: Kateřina Havránková|zdroj: Český rozhlas