Zuzana Sequensová miluje psy a učí se, jak na ně. Získané zkušenosti a vědomosti předává dál

„Úplně první pes, který se u nás doma objevil, to mi bylo osm let, byl čtyřletý dobrman. Ještě předtím jsme ale, jako správná rodina s baráčkem a zahradou, měli kočičky. Teď mám tři psy. Ten největší, černobílý, je Fred, český horský pes. Pak tu jsou dvě border kolie. Starší, černobílá Mája, a mladší trikolorní se jmenuje Andy (psáno &, pozn.red.).“

Zuzana Sequensová vystudovala na Masarykově univerzitě v Brně dva obory, psychologii, a sociální pedagogiku a poradenství. Pracuje jako manažerka péče o zákazníky ve společnosti SpokojenyPes.cz s.r.o. Se svou psí smečkou, psím týmem, kterému říká Locomaja team, sportuje. Věnují se agility, flyballu a dogfrisbee.

Zuzana Sequensová zkouší Máje obleček pro psy|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Agility neboli hbitost (přeloženo z angličtiny) je sport podobný koňskému parkuru. Poměrně mladý sport vznikl v sedmdesátých letech minulého století v Anglii. Pes v něm má za úkol zdolat nejrůznější překážky v co nejkratším čase.

V dogfrisbee tvoří psovod a pes jeden tým. Psovod vyhodí disk a pes ho musí nejlépe ve vzduchu chytit. Psi se učí i různé triky.

Flyball není oproti agility pro psovoda tak náročný sport. Utkávají se v něm dvě čtyřčlenná družstva na dvou stejných flyballových dráhách. Na povel psovoda, který však zůstává za startovní linií, vyběhne pes na dráhu, překoná čtyři překážky, naskočí na desku boxu, tím spustí mechaniku, chytí vystřelený míček a aportuje ho zpět přes překážky k psovodovi. V okamžiku, kdy první pes z družstva protne cílovou čáru, vybíhá další pes. Vítězí družstvo, které má jako první v cíli všechny čtyři psy (a míčky).

Co Zuzaniny psy nejvíc baví? A jakých úspěchů společně dosáhli v jednotlivých sportech? Poslechněte si v reportáži.