Proč se šíří dezinformace zkoumají i psychiatři

„Co je to za výzkum“, napadne nás okamžitě. Už i Hurvínek, když referoval Spejblovi, co se u nich odpoledne dělo, zdůraznil, že paní Kateřina Hovorková s paní Drbálkovou měly „pavlačovou plenárku“. Tedy probíraly témata na pavlači bez nároku na ověřování výchozích faktů a možná si i trochu vymýšlely.

V současnosti je ale podle dnešního hosta podcastu situace jiná. Sice se stále jaksi počítá s tím, že posluchač je schopen i ochoten nepravdivou informaci rozpoznat, ale opak je pravdou. Mediální gramotnost nebo obecná schopnost jedince rozlišit dezinformaci od pravdy je velmi nízká a řada z nás fake news nejen nerozpozná, ale účinně je šíří. Není to jen za pandemie nebo války, ale třeba i před volbami různých typů.

Jednou z příčin rychlého šíření dezinformací je pocit nejistoty, který vede k rigidnímu myšlení. Takto postižený jedinec obchází své okolí a svou nejistotu i zavádějící informace aktivně šíří.

„Člověk s rigidním myšlením je velmi citlivý na to, aby uvěřil dezinformaci a případně ji dál rozvinul do konspirační teorie,“ říká neurobiolog Horáček.

Kvalifikovaně odpovídá i na závěrečný dotaz moderátora, zda a jak si může být posluchač jist, že dnešní rozhovor v podcastu byl pravdivý nebo jestli to celé nebyla jen jedna velká dezinformace.

Poslechněte si celý podcast