Spaní na seně uklidní mysl a zlepší náladu. Z jeho vůně se vám může zatočit hlava

6. srpen 2021

Mnoho času trávíme u televize a počítače. Někteří lidé proto o prázdninách místo do luxusních hotelů vyrážejí do přírody. Farmáři jim vycházejí vstříc a nabízejí ubytování ve stodole. Ze spaní na seně se tak stala turistická atrakce. Nadšenci dokonce sdílejí návody na výrobu slamníků a diskutují o tom, jaká sláma je na spaní nejlepší.

Ve stodole Muzea lidových staveb v Kouřimi to voní po seně a po bylinkách. Návštěvníka snadno napadne, že na takovém voňavém polštáři z čerstvě usušené trávy se muselo čeledínům spát nádherně. „Nesmíme podléhat romantickým představám, že se na seně spalo úplně běžně,“ vysvětluje ředitel muzea Vladimír Rišlink. „Seno je samozřejmě cenná surovina, kterou se v zimních měsících krmil dobytek, a tím pádem nebylo potřeba, aby bylo příliš uválené nějakými nocležníky.“

Usušit trávu na seno, které voní a není přesušené, chce zkušenost a trpělivost

Hospodář obvykle skákání do kupek sena viděl nerad. Pečlivě si totiž hlídal, aby seno nebylo pomačkané nebo zapařené.

Naše babičky věděly, že seno práší a stébla se lámou. Osvědčené bylo spaní na slamníku. „Ve starších dobách se do postelí dávala jenom sláma, která se překrývala plachtou, a na tu se stlaly peřiny. Později naši předkové zjistili, že je mnohem praktičtější ušít takový pytel, který byl předchůdcem moderních matrací, “ vysvětluje Vladimír Rišlink.

V chalupách se spávalo na slamnících plněných žitnou či ovesnou slámou

Sláma byla levná, dostupná a měla skvělé izolační schopnosti. Správně nacpat slamník ale nebylo jednoduché. Potah z režného plátna musel být naplněný rovnoměrně a při proležení bylo nutné slámu doplnit. Oblíbená byla sláma ovesná, o které se tvrdilo, že je na spaní nejlepší. Žitná sláma se osvědčila především kvůli své délce. Na rozdíl od současných pěnových matrací je slamník zaručeně bio, a když doslouží, není problém ho ekologicky zlikvidovat.

Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová