Vyšehrad je památkou, parkem, vesnicí a symbolem v jednom, říká jeho ředitel Petr Kučera

8 fotografií

Vyšehrad je nepřehlédnutelný skalnatý ostroh u vstupu do pražské kotliny, a tak k osídlení lákal od pradávna. Bylo na něm starověké hradiště, potom královský hrad, dokonce sídelní hrad prvního českého krále, a poté barokní pevnost. Od 19. století je Vyšehrad národním symbolem. „Dnes bychom mohli říct, že Vyšehrad je památkou, parkem, vesnicí a symbolem v jednom,“ říká Petr Kučera.

Vyšehradu vévodí Bazilika sv. Petra a Pavla. Byla založena první českým králem Vratislavem v roce 1070. Za dobu své existence byla mnohokrát přestavována. Její dnešní podoba pochází z počátku 20. století a je dílem architekta Josefa Mockera. Od té doby ji zdobí vysoké charakteristické věže.

9 fotografií

„Bazilika je velice živým místem. Pravidelně se v ní konají bohoslužby a koncerty, ale je i oblíbeným výletním místem. Každý si může prohlédnout její nádherné interiéry, anebo navštívit klenotnici, ve které jsou k vidění například obřadní roucha nebo monstrance z různých období, zejména z dob baroka,“ dodává Petr Kučera.

Gorlice ukrývá sochy z Karlova mostu

Dalším symbolem Vyšehradu je mohutné opevnění. „Je to tak zvané bastionové cihlové opevnění. Vyšehrad byl odjakživa pevností, vždy hájil vstup do Prahy od jihu, jak po vodě, tak po souši. Armádě patřil až do roku 1911, kdy byl předán městu. Pozoruhodné je, že se většina hradeb dochovala.“ Vyšehrad je tak jednou z nejzachovalejších pevnostních památek v českých zemích.

Z hradeb je navíc nádherný výhled na Prahu. „Díky poloze Vyšehradu, který je takovým ostrohem na jihu pražské kotliny, z něj můžete vidět tři velice odlišné výhledy. Jednak ten notoricky známý směrem k centru Prahy a k Pražskému hradu, druhý pak do Nuselského údolí a třetí, přírodní směrem na jih, kde ho rámuje Zbraslav nebo Děvín,“ popisuje Petr Kučera.

Podívat se ale můžete i pod zem. Do tak zvaných kasemat. Jde o podzemní chodby, které v minulosti sloužily k rychlým přesunům vojenské posádky v rámci pevnosti. Jsou dlouhé jeden kilometr a jsou rozdělené do čtyř samostatných úseků. V celé své délce jsou přístupné pro veřejnost. „Největším kasematním prostorem je Gorlice, která má rozlohu 300 metrů čtverečních. Dříve v ní mohla být až tři patra a mohla sloužit jako sklad, případně pro ubytování vojenské posádky v případě obležení. Dnes jsou v ní umístěny originály šesti sousoší z Karlova mostu.“

Ač zemřeli, ještě mluví

Dalším pozoruhodným místem na Vyšehradě je hřbitov. Nebyl sice vždycky tak významný jako dnes, ale je to nejstarší, dodnes fungující hřbitov v hranicích historické Prahy. Všechny ostatní zrušil císař Josef II. v 18. století. „Zásluhou vyšehradské kapituly jsou na něm od poloviny 19. století pohřbíváni velikáni českého společenského a kulturního života,“ dodává Petr Kučera.

Dominantou vyšehradského hřbitova je hrobka Slavín, který byla postavena v 80. letech 19. století jako společné pohřebiště. Jejím architektem byl Antonín Wiehl. Tomu, že v ní odpočívají významné české osobnosti, odpovídá i nápis, který je na hrobce napsaný: Ač zemřeli, ještě mluví.

„Na Slavíně odpočívá celá řada význačných osobností, například český Edison František Křižík nebo proslulý prvorepublikový architekt Josef Gočár. Jako první byl na Slavíně pohřben básník Julius Zeyer. A jedno místo je tam stále ještě volné,“ usmívá se Petr Kučera.

Dalšími osobnostmi, které jsou pohřbeny na vyšehradském hřbitově, jsou Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Waldemar Matuška, Vlasta Burian, Božena Němcová a mnoho dalších. A kdo ze známých osobností byl na Vyšehradě pohřben jako zatím poslední? „Bezesporu to bude Hana Zagorová,“ uzavírá návštěvu vyšehradského hřbitova Petr Kučera.

Jakými parky se na Vyšehradě můžete projít a jaké pověsti se k významnému historickému místu vážou, se dozvíte při poslechu celého pořadu.