Zoře Jehličkové tleskali diváci v Římě, Miláně i v Berlíně. Teď lásku k hudbě předává dalším generacím

2. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy K vrcholům pěvecké kariéry Zory Jehličkové patřilo vystoupení v milánské La Scale nebo při otevření Semperoper v Dráďanech

Operní pěvkyně Zora Jehličková zpívala v mnoha jazycích. Diváci jí tleskali v milánské La Scale, v drážďanské Semperoper i v berlínských operních domech. Teď lásku ke zpěvu předává dalším generacím. Potkat ji můžete v Hradištku-Brunšově, kde nakonec zakotvila.

Zora Jehličková vyrůstala v hudební rodině. Její maminka pěvkyně Eva Hlobilová zpívala v Národním divadle a tatínek byl vášnivý amatérský zpěvák. S maminkou se dokonce setkaly i na jednom jevišti. „Dělaly jsme třeba v Janáčkově Její pastorkyni. Ona dělala stařenku a já jsem tehdy začínala a dělala jsem Karolku,“ vzpomíná Zora Jehličková.

Zora Jehličková už za dob studií začala zpívat v Hudebním divadle v Karlíně. Už tehdy dostávala velké role a v roce 1973 byla na základě konkurzu přijata do Národního divadla, kde v roce 1974 sklidila potlesk za Vojnu a mír. „Já jsem debutovala s rolí Natašky Rostovové v Prokofjevově opeře Vojna a mír a byla jsem tam hozena úplně do vody – jenom krátkou orchestrální zkoušku a hned na jevišti v kostýmech. To bylo hodně náročné,“ usmívá se Zora Jehličková.

Operní pěvkyně Zora Jehličková během bohaté divadelní kariéry vytvořila pět desítek rolí

Pěvkyně za svůj život ztvárnila asi 50 rolí. Ráda zpívala téměř všechny, jen z některých prý měla „nervy“. K srdci jí přirostla Dvořákova Rusalka nebo Desdemona z Verdiho Otella. Postavu Mimi v Pucciniho Bohémě zpívala ve třech jazycích.

Některé role dokázala nastudovat za pár týdnů. „Oni mne trošku zneužívali, protože jsem měla fotografickou paměť, takže jsem ten klavírní výtah, ze kterého jsem se učila, viděla před sebou,“ vzpomíná Zora Jehličková. Aby se role usadila, je ale zapotřebí mnohem víc času. „Vlastně celý život na té roli pracujete. Aby se usadila, tak bych to viděla půl roku nebo i rok.“

Zora Jehličková se hodně věnuje mladým pěvcům. Zkoušela třeba s dětmi ve štěchovickém kostele. Vyučuje zpěv v Praze a téměř 15 let je její žačkou i pěvkyně Národního divadla Kristina Kubová.

Proč si mladá pěvkyně paní profesorky Jehličkové váží? A mohla by být Zora Jehličková bez zpěvu? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.

autor: Barbora Kvapilová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.