David Cimrman vnímá odkaz Knovízské kultury i po 3000 letech

21. červenec 2022

David Cimrman vyrůstal a žije v obci Knovíz. Vyučil se kuchařem a číšníkem, ale vždy rád tvořil. Jeho vřelý vztah k místu, odkud pochází, se projevuje v nejbližším okolí obce. Vyčistil a znovu obnovil dvě historická jezírka a umělecky opracovává velký pískovcový balvan v blízkosti Husovy kazatelny.

David Cimrman vyrůstal a žije v obci Knovíz. Vyučil se kuchařem a číšníkem, ale vždy rád tvořil. Ačkoliv má tři děti a tím i množství práce a povinností, ve volném čase si vždy najde nějakou zajímavou činnost. Nicnedělání nemá rád.

Mnohem více mu prospívá, když je naplno vytížen. Především aktivitami, které mají smysl a přináší něco dobrého. V minulosti se zabýval malováním i keramikou. V současnosti ale zkouší umělecky opracovávat velký pískovcový balvan.

Procházka v čase doby bronzové

Jeho vřelý vztah k místu, odkud pochází, se projevuje především v nejbližším okolí obce. Velmi se zajímá o archeologii a v současnosti je možné na Obecním úřadě Knovíz navštívit menší výstavu jeho zajímavých archeologických nálezů.

David je velmi citlivý a umí své okolí dobře vnímat. A tak si je dobře vědom unikátnosti místa, kde žije. V těsném sousedství jsou naleziště obrovských sídlišť doby bronzové, které daly název tzv. „Knovízské kultuře“.

David Cimrman mezi dvěma jezírky, které náročně obnovil. Dnes se tu můžete v klidu posadit na lavičku

Podle Davida, pokud znáte historii a umíte své okolí vnímat, se tu můžete procházet v čase před 3000 lety a stále vnímat naše předky, kteří tento kraj zásadně ovlivnili. Oblast byla ale důležitá i ve středověku. Právě tady byla velká těžiště písku. Z této doby je i jezírko, které bylo časem zcela zanesené, plné bahna a obrostlé množstvím náletových rostlin.

Pro Davida Cimrmana není nic horšího než nuda

David ale právě do těchto míst chodíval na svých toulkách po okolí. Ostatně právě až k jezírkům vede stezka, která těsně míjí známý skalní útvar „Husovu kazatelnu“. Nejprve si sem chodíval odpočinout, ale vědomí, že právě tady se rozprostírá 700 let staré jezírko, o kterém dnes už nikdo neví, mu nedávalo klid.

A protože si, jak říká „při fyzické práci dobře vyčistí hlavu“, pustil se do náročné obnovy. Za vším ale byl vztah k tomuto místu. A tak mu nevadilo, kupovat si několikrát v týdnu repelenty, aby se chránil před dotěrnými komáry a pustil se do náročné práce.

Nejprve obnovil historické jezírko a vyndal z něj obrovské nánosy bahna. Vyčistit místo od náletových keřů a dřevin byl další oříšek. Nakonec se ukázalo, že vody je tu i pro jezírko další. Tomu druhému už na svět pomohl sám. Dnes si můžete mezi oběma jezírky příjemně odpočinout na lavičce, kterou na tuto místo instaloval místní obecní úřad. Davidovi ale aktivní fyzická práce začala naopak vyhovovat, a tak si místo odpočinku brzy vymyslel další činnost, tentokrát uměleckou.

Každá skála i kamen má duši

Po cestě k jezírkům se jednou se synem zastavil u pískovcové skály. Vlastně se jednalo o obrovský balvan, který už časem doslova vrostl do svahu. Byl velmi zanesený a David ho nejprve v rámci péče o okolí chtěl pouze očistit. Jenomže při pohledu zjistil, že balvan má  obrysy ještěra.

David Cimrman se svým ještěrem

Původní záměr pouhého vyčištění nakonec přerostlo do tvořivé kamenické práce. David Cimrman začal kámen postupně opracovávat a rozhodl se ještěrovi pomoci na svět. Zakoupil si kamenické nástroje, ale nakonec se řídil svým citem a kámen pouze jemně opracovával dlátkem. Velmi rychle totiž při práci zjistil, jak pískovec reaguje a jak je nutné s ním pracovat citlivě. Pomalu odkrývá jednotlivé vrstvy kamene a respektuje jeho strukturu.

Ještěr se postupně rodí a vypadá, jakoby v této skále byl skutečně odjakživa. Zbývá už málo a tato kamenná socha bude další raritou obce Knovíz. David Cimrman už nyní ví, že tím to nekončí. Určitě si brzy najde další činnost, která bude nejbližší okolí obce zušlechťovat. Ví, že čas je drahocenný a chce každou jeho minutu prožít hodnotně.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová