Ke kostelíku na Chvojně povede křížová cesta
Návrší za zámkem Konopiště přitahuje zraky výletníků díky kostelíku, který tam stojí přes osm set let. Stavbu doslova zachránil tamní spolek a neúnavná práce jeho předsedy. Do románského kostela se vypravíme už za chvíli v našem seriálu Zapomenuté památky.
„Než jsme se pustili do opravy, ve střeše byly třímetrové díry,“ ukazuje Václav Potůček, který obnovu kostela na Chvojně považuje za své životní dílo. Po revoluci byla památkově chráněná stavba ve špatném stavu. „Například někdo zabetonoval odpady. A tenkrát kostel neměl okapy, takže tekla voda přímo do kostela. Bylo v něm půl metru vody,“ vzpomíná Václav Potůček. Opravy zahájili členové spolku Přátelé Chvojna.
Podle Potůčka má místo svou zázračnou energii, která mu dává sílu fyzicky pracovat i ve vysokém věku. V tuto chvíli buduje tamní spolek křížovou cestu, loni sázeli nové stromy. „Chodil jsem je zalévat, natahal jsem sám asi pět set konví, přitom mám jednu ruku chromou. V tuhle chvíli už jsem na fyzickou práci tady sám. Všem členům spolku je přes sedmdesát a se zdravím to není slavné, případně se starají o manželky.“ Opravy financují z darů a sbírek, případně dotací. Několikrát za rok jsou v kostele mše a koncerty. Nejnavštěvovanější je pak akce Staročeské Vánoce.
Pozdně románský, později přestavěný tribunový kostel má jednu loď a vyznačuje se silnými zdmi. „Mají sílu od dvou a půl metru do čtyř metrů deseti centimetrů,“ upozorňuje Václav Potůček. „Část kostela původně sloužila jako obytná část, byl tam farní, děkanský a biskupský úřad. Až pak v roce 1791 vznikl kůr. Za kostelem k lesu postavili budovy pro šlechtu a představitele církve.“
Velmi vzácné jsou v kostele fresky. Jednou z nich je Peklo. Obří příšera Leviathan požírá v pekle lidi. Dalším vzácným obrazem je sluneční soustava, jak si ji lidé představovali ve 14. století. Země je zpodobněna uprostřed a kolem ní obíhají planety.
Na Chvojen jezdí Václav Potůček už od 60. let minulého století, kdy pracoval jako taxikář. Vezl sem archeologa Antonína Hejnu, který tu dělal se studenty výzkumy. „Měli jsme 350letý grunt v Peceradech. Za války nás odsud vystěhovali do Chocerad, kde jsme bydleli na faře – otec mi umřel, když mi byly 3 roky. Po válce jsme se na hospodářství vrátili – ale všechno bylo vykradeno. Jako kluk z rodiny se šlechtickým původem jsem nemohl studovat ani se vyučit. Takže jsem jezdil v Benešově pro kovošrot a pak pro komunál.“
Chvojen si jako místo zamiloval, a když se vrátil z uhelných dolů s podlomeným zdravím, zařekl se, že jako díky za záchranu života bude o místo pečovat. „Mám práce ještě na 50 let,“ usmívá se Potůček.
Lokalita byla lidmi osídlena už ve středověku. Podle Václava Potůčka byl ale archeolog Hejna přesvědčený o tom, že hradiště mělo i keltské, tedy pravěké osídlení. „Našla se tady třeba keltská zlacená brož,“ popisuje Potůček, který byl prý nálezu přítomný.
Keltské oppidum ale vědecky doložené není. „Archeologické výzkumy doktora Hejny potvrzují přítomnost lidí až ve 12. století, což je asi o tisíc let později,“ nesouhlasí s Václavem Potůčkem archeolog z Národního památkového ústavu Zdeněk Neústupný. „Lokalita navíc těm takzvaným oppidům, jak je známe z doby laténské, neodpovídá. Naopak patří na přelom raného a vrcholného středověku, čímž je právě výjimečná. Je to opevněné hradiště, s dvěma pásy valů, příkopem, s kamennými základy takzvaného dvorce. A v 13. století zde pak vzniká tribunový kostel. Tyto věci – kostel mimo osídlení vsi nebo města – k tomu dvorec – to předchází vrcholně středověkým hradům. Tím je to unikátní. Navíc, v žádné jiné odborné literatuře o době železné jsem žádnou zmínku o Chvojně nenašel,“ říká Zdeněk Neústupný, který se tématu věnuje už řadu let.
Václav Potůček je ale přesvědčený, že archeolog Hejna neměl za minulého režimu možnost velkou část svých výzkumů publikovat a že některé z nich byly později publikovány zkreslené.
Dagmar Primusová z Národního památkového ústavu péči oceňuje. „Práce je tam tedy hodně, určitě není údržba jen v silách spolku, je třeba udržovat travnatou plochu, sad, samozřejmě kostel. Bylo by potřeba spolku trochu pomoc,“ popisuje památkářka. „Třeba teď se tam rozpadá ohradní zeď. To nedělá kostelíku ozdobu. Ale jinak je stav kostelíku velmi dobrý, spolek se snaží, často kostel navštěvují, větrá se tam, rozhodně jsme s péčí spokojeni,“ říká Dagmar Primusová.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
