Namnožte si rostliny jednoduše, hřížením
Hřížení je poměrně spolehlivý a jednoduchý způsob vegetativního rozmnožování rostlin. Výhon vložíme do půdy, kde v místě styku se zeminou z určitého místa vyrostou kořeny nové rostliny.
Pro cílené hřížení vybereme silný nekvetoucí výhonek rostoucí nízko nad zemí. Je-li třeba, odstraníme listy v části, kterou budeme zasypávat zemí.
Tady je jednoduchý návod:
Nožem stonek nařízneme v místě, kde předtím vyrůstal list asi do poloviny síly výhonku.
Vyhloubíme jamku, a pokud je půda příliš těžká, přidáme trochu písku a kompostu.
Větvičku vložíme naříznutou částí do jamky, přiháčkujeme drátkem a zasypeme dobrým kompostem.
Místo můžeme zatížit plochým kamenem.
Konec výhonku, který bude novou rostlinou, přivážeme k tyčce.
O správnou vlhkost půdy musíme pečovat do zakořenění, podle druhu rostliny.
Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Některé druhy rostlin, jako třeba břečťany nebo loubince, či odrůdy plazivých skalníků se hřížením množí doslova spontánně. Stonky ležící na zemi ochotně koření. Pak je stačí jen nastříhat na jednotlivé nové rostlinky a opatrně vyzvednout, přesadit. Obdobné je to u ostružiníků, či pnoucích se maliníků. Ty v místě, kde se dotknou země, také často koření.
Rostliny, kterým musíme trochu pomoci, jsou například klematisy, vistárie, akébie. Jednoleté stonky, které chceme hřížit, mezi očky s listy opatrně šikmo nařízneme. S citem, aby se nelámaly. Do řezu můžeme dát malý kamínek, párátko nebo třeba zrnko pšenice. Tak stonek po založení do půdy v místě řezu nesroste, ale bude vytvářet hojivé pletivo, ze kterého začnou časem růst kořeny.
Obyčejně po roce rostlinky oddělíme řezem od mateřské rostliny. Některé druhy rostlin koření z místa, kde je očko. U těch pohřížíme celý výhon, zasypeme ho zemí. Můžeme výhon naříznout, vždy pár milimetrů za očkem (směrem k vrcholu), ale také to dělat nemusíme. Obyčejně do konce sezony narostou z oček mladé rostlinky s kořeny. Oddělujeme je v polovině vzdálenosti mezi očky.“
Tímto způsobem lze velmi snadno rozmnožit: muchovník (Amelanchier), azalky (Azalea), skalníky (Cotoneaster), zlatice (Forsythia), šeříky (Syringa) a kaliny (Viburnum opulus).
Hůře koření lískovníčky (Corylopsis), ruj (Cotinus), lýkovec (Daphne), vilín (Hamamelis), pěnišníky (Rhododendron) a magnolie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
