V liběchovském mlýně se chystají rozpohybovat staré stroje na zpracování obilí

A to ve zchátralém stavu. Firma, která stavbu předtím vlastnila, chtěla původně zřídit ve mlýně hotel. Řadu let tam měla ale uskladněný kancelářský nábytek, skříně, stoly i prkna. Všechny plány odnesla povodeň v roce 2002, kdy ve mlýně vystoupala voda na 4,5 metru. „Co mohlo plavat, tak plavalo. Pak si to sedlo. Mlýnice tak zůstala naprosto neprůchozí. Všude byly nánosy bahna,“ vzpomíná Dušan Thurzo.

Nový majitel tak musel mlýnici především vyklidit, aby se v ní vůbec dalo jakkoli pohybovat. „Stav mlýna i dalších budov nebyl dobrý ani před povodněmi. Například stodola byla značně zdevastovaná. A voda udělala své. Naštěstí se nám ji později povedlo zachránit.“ Celý areál byl zarostlý, stromy rostly i z jednotlivých budov. Okna v části mlýnice úplně chyběla.

V tuto chvíli je ve mlýně expozice, kde se návštěvníci můžou seznámit s historií mlynářského řemesla. Stroje jsou z 19. a počátku 20. století. „V 18. století fungoval mlýn klasicky na principu vodního kola a mlýnských kamenů. V 19. století ale došlo ke změně technologie. Mlýnský stroj začala pohánět turbína a mlýnské kameny byly nahrazeny válcovými stolicemi,“ popisuje Dušan Thurzo, zoolog a archeolog.

Mlýn byl kdysi zámku, takže ho využívali majitelé panství. Pak se z něj stala de facto soukromá firma. Jedním z důležitých majitelů byl Jan Papoušek ze Všelíz, který ho koupil v roce 1873 a modernizoval jej. Mlel v něm své obilí, ale taky prvorepublikového vlastníka panství, pana Homolky. Mlít se v něm přestalo postupně. V 50. letech se zjistilo, že technologie neodpovídá československým normám, tak byly stroje odstaveny.

Majitel mlýna Dušan Thurzo|foto: Kateřina Havránková

Mlýn patřil původně k zámku, a zatímco do mlýna můžou návštěvníci v otvíracích hodinách zavítat, zámek přístupný není. Památka, která je v soukromých rukou, není v dobrém stavu, pustošivě se na něm podepsala povodeň v roce 2002.

Před revolucí byla v zámku mimo jiné expozice asijských kultur. V restituci pak získal zámek včetně dalších budov původní majitel. Všechny plány na obnovu vzala velká voda v roce 2002. „V zámku byly přes tři metry vody. Voda zničila velkou část výzdoby, například orientální salonek. Povodně zámek opravdu hodně poškodily a náklady na opravu jsou obrovské. Jenom restaurování maleb po povodních by stálo neuvěřitelné množství peněz,“ říká Veronika Hlaváčková z Národního památkového ústavu. „V tuto chvíli dává majitel na zámek novou krytinu. Krovy naštěstí vydržely. Na blízké konírně ale střecha chybí – zloději odtud odnesli měděnou krytinu,“ popisuje Hlaváčková.

„Na to, jak je to malá obec, má Liběchov opravdu velké množství památek a historických budov,“ pokračuje památkářka. Vysvětluje, že zlatá doba byla pro Liběchov hlavně 19. století. Tehdejší majitelé, rodina Veithova, zvelebili panství a mecenáš Jakub Veith si zval na zámek řadu osobností té doby, namátkou Františka Palackého, Josefa Jungmanna nebo Bernarda Bolzana. Z té doby jsou i nedaleké pískovcové sochy Václava Levého, vytesané do skal. Ten původně na zámku působil jako kuchař. „V Liběchově existuje pouze památkově chráněné pásmo, které má chránit zámek. Myslím ale, že to má rozhodně navíc, stálo za to by usilovat o zpřísnění ochrany, například o vyhlášení městské památkové zóny,“ popisuje Veronika Hlaváčková.

Další cennou památkou je kaple svatého Ducha nad městem, původně rodinná hrobka. V tuto chvíli je budova v katastrofálním stavu – má problémy se statikou, ve zdech jsou trhliny, chybí okenní výplně, části krovu i podlah. Řadu let vlastnilo barokní kapli Národní muzeum. „Jsem ráda, že jsme ji konečně získali do svého vlastnictví a můžeme se pustit do její opravy,“ říká starostka Vladimíra Zralíková za Nezávislé.

Památkářka Hlaváčková připomíná, že v celém Liběchově je celá řada dalších cenných staveb – například stará židovská škola, funkcionalistická škola nebo sokolovna.

Čím naopak obec trpí, je kamionová doprava. Centrem vede hlavní tah na Českou Lípu. Vedení obce se snaží vyjednávat o řešení dopravní situace s okolními samosprávami i se Středočeským krajem.