Velký pátek býval dnem modliteb a rozjímání. Provázel ho přísný půst i mnoho pověr
Velký pátek býval dnem přísného půstu. Spojený je hlavně s rozjímáním a připomínkou Kristova ukřižování. Lidé čistili tělo i příbytky od nečistých sil a nemocí. Nesmělo se prát prádlo nebo hýbat se zemí.
Čtěte také
Na Velký pátek není v kostele žádná výzdoba a nehoří ani žádná svíce – je to na znamení smutku z Kristova ukřižování. „Velký pátek byl spojený s celou řadou lidových zvyků a pověr,“ vysvětluje ředitel Regionálního muzea v Kolíně Vladimír Rišlink. Ráno na Velký pátek se lidé omývali studenou vodou, aby byli po celý rok zdraví.
„Velice známým zvykem je také to, že se na Velký pátek otevírají poklady, takže zvědavci toužící po bohatství se vydávali na různá místa, která byla opředená pověstmi,“ popisuje Vladimír Rišlink. „Nedaleko Kouřimi se nachází Vinný vrch u obce Bošice, a tam je doložená pověst z 18. století, že se tam pod zemí na Velký pátek zapomněl jakýsi švec, který se vrátil až po roce, kdy ho rodina už oplakala.“
„Na Velký pátek se nesmí nic péci, protože by se všechno pečivo připálilo,“ připomíná s úsměvem Vladimír Rišlink. Velký pátek byl dnem přísného půstu. V minulosti se nejedlo vůbec nic a pila se jenom voda. Někde se dokonce ani nezatápělo v kamnech, takže se nemohlo vařit. „V pozdějších dobách se to už příliš nedodržovalo a takovým postním velkopátečním jídlem byl oukrop, což je česneková polévka.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.