Z roubenky zbyla jen černá kuchyně. Nový majitel staví dům znovu

Na půdorysu někdejší roubenky je hromada sutin, trámů, kamenů a cihel. Zbylo něco málo obvodových zdí, nejvyšší části sahají asi do dvou metrů. Uprostřed ruiny stojí černá kuchyně s asi 4metrovým komínem – hlavní důvod, proč má pozůstatek domu památkovou hodnotu. Ozývá se cinkání cihel. „Výhodou je, že se ke stavbě používaly cihly zvonivky. Bez jakékoli problému je teď jen můžu očistit a znovu použít,“ říká majitel torza domu František Lebeda, který cihly opracovává. Právě chystá opravu soklu.

9 fotografií

„Základ je v tom, že se musí použít původní, tradiční materiály,“ popisuje František Lebeda úskalí obnovy památkově chráněného objektu. „Pokud tady byla vyvrácená zeď, která musí být přezděná, nemůžu použít nějaký blok z porobetonu, ale původní materiály. Takže kamen, lomový nebo sbíraný, odebraný ze zdi. Stejně tak i cihly. A vápenná malta, žádný cement.“

Práce bude mít nový majitel hodně, z domu z roku 1780 nezbylo kromě černé kuchyně prakticky nic. „Asi před třiceti lety spadla na dům větev jasanu. Majitelé neměli peníze ani kapacitu roubenku opravit, takže do ní třicet let zatékalo. Všechny dřevěné prvky jsou na výměnu, musím je nahradit novými. Zachovat lze jen zděnou černou kuchyni,“ popisuje majitel, který dům koupil v roce 2018. To už měl zborcenou střechu a prostor byl kompletně zarostlý.

František Lebeda o domě zjistil, co mohl. Například i to, že v rámci bakalářské práce vznikl o stavbě dendrologický průzkum. Podle něj je dům z jedlí, které vysadili v roce 1730. „Stavělo se klasicky, roubení takzvané na rybinu, samosvorné, bez použití spojovacích materiálů.“ Majitel se bude snažit způsob stavby co nejvíc napodobit. Dřevo bude například ručně opracované.

Kompletně nové tedy budou stěny, strop, vazba a střecha. Sokl, jak již bylo řečeno, bude František Lebeda opravovat. Každopádně dům pak bude mít bílou barvou. Vypadat jako typická roubenka z pohlednic tedy nebude. „Roubenky se, tedy aspoň v té době a tady, opakovaně celé bílily, přiznané dřevo, to znamená tmavá barva v kombinaci s bílým výmazem, tady nepřichází v úvahu. Nejsme chataři ani chalupáři,“ říká František Lebeda.

Dům stál na půvabném místě – u potoka Klejnárka, poblíž staré vodárenské věže z roku 1680 – pro zásobování zámku v Nových Dvorech. Podle jedné z teorií roubenka sloužila jako zázemí pro lidi, kteří věž obstarávali.

„V roce 2019 chci stihnout opravu a dozdění soklu, a dále opravu černé kuchyně a části chybějící klenby. Příští rok plánuju výměnu předního i zadního roubení. No a v roce 2021 mě čeká vazba a střecha. Je to ale hodně otázka peněz. Hrubou stavbu bych chtěl mít hotovou v horizontu tří až čtyř let,“ popisuje majitel, který si ruinu koupil i kvůli tomu, že se mu místo u potoka v blízkosti staré vodárenské věže líbilo. K čemu přesně chalupa bude sloužit, ale zatím František Lebeda neví. Tak jako tak si ji chce nechat.

Že někdo po dlouhých letech vrací místu svůj význam, vítá i obec. „Je to běh na dlouhou trať, ale jsem za to vděčná, že se konečně něco děje. Bude tady, jak aspoň doufám, další krásný kout Nových Dvorů,“ říká starostka za nezávislé Vanda Vöröšová.

Způsob, jakým se František Lebeda pustil do práce, oceňují i památkáři. I když de facto stavět nový dům je z jejich hlediska náročné. „Záleží pak na mnoha okolnostech a je nutný důsledný způsob provedení,“ připomíná Jiří Mrázek z Národního památkového ústavu, který má stavby v havarijním stavu na starosti.