Používám olejový podklad, jelenici i veverčí ocásek, říká pozlacovačka Ivana Rašpličková. Starodávnému řemeslu se věnuje už 50 let

Pozlacovačka Ivana Rašpličková dechem zvedá tenký čtvercový plátek zlata a pokládá ho na prkénko potažené kůží, kterému se mezi pozlacovačí říká polštář. Kůže je jediný povrch, na který se zlato nepřilepí.

„Teď vám ukážu, jak to ještě krájím na menší kousky. K tomu mám nůž, který musí být pořádně nabroušený. Ten se brousí na vocílce, je to vocílka, kterou používají řezníci na maso. Vypadá jak nůž na dort, kolem dokola má ostří, ale tohle ostří je opravdu vysoký, je to taková žiletka.“

Když je zlato vyříznuté do požadovaného tvaru, může ho Ivana Rašpličková nanést na připravený povrch. Jeden má uprostřed českého lva, na druhém čeká na pozlacení berounský medvěd.

Pomůcky z veverky i jelena

„Přenáší se pomocí štětce plochýho, kterej je z veverčího ocásku. To je opravdu vykoštěnej veverčí ocásek,“ vysvětluje pozlacovačka.

Pozlacovačka Ivana Rašpličková|foto:Natalie Máchová

Zlato, které používá, má 23,45 karátu. „Ty vysoký karáty jsou potřeba pro to, aby to venku nějakým způsobem nekorodovalo, aby se odstín toho zlata neměnil.“

V ateliéru je cítit barva, plátky zlata pokládá na žlutý olejový podklad, neboli fermež. „Ten podklad musí být uschlej tak, aby se mi to v tom neutopilo, aby se zlato nemačkalo. Nesmí bejt ale přeschlej, aby mi to chytalo.“

Když je praporec pokrytý zlatem, musí se ještě uhladit a vyčistit. Na to se používá namočená kůže ze jelena. Pozlacovačské řemeslo je podle Ivany Rašpličkové staré a zatím se do něj nedostaly téměř žádné inovace. „Je to technologie nejstarší ze všeho možného, je opravdu starověká, už se to používalo v Egyptě.“

Na pozlacení dvou zhruba metrových praporců na Pražskou bránu v Berouně spotřebuje Ivana Rašpličková zhruba 300 plátků zlata.

A jak dlouho se budou pozlacené povrchy lesknout? Nejen to uslyšíte v reportáži Natalie Máchové.